Nic jiného než město nám nezbývá. Interpret urbanismu Osamu Okamura vyzývá k proměně města

Město jsou v první řadě obyvatelé a vztahy mezi nimi, které se otiskují do fyzického prostoru. Ze stavu veřejného prostoru se dá vyvodit, v jaké kondici daná městská společnost je. „Jak říká Rem Koolhaas, lidstvu už skoro nic jiného než město nezbývá. My jsme se do města postupně přesunuli natolik, že už nic jiného ani není,“ vysvětluje interpret urbanismu Osamu Okamura.

Kdybychom se se stávajícím životním stylem najednou všichni přestěhovali na venkov, tak podle Okamurových slov zeměkoule zkolabuje. „Na venkově máme o 50 % větší uhlíkovou stopu než ve městě. Zdi domů jsou vystaveny klimatu ze všech stran a zvyšuje se množství osobní automobilové dopravy. Podobně je předměstské bydlení problematické dopravně a je dražší pro veřejný rozpočet. Zisk je většinou privatizován developerem a náklady na výstavbu a údržbu infrastruktury jsou přeneseny na veřejný sektor,“ dodává architekt.

Jak snížit ekologickou stopu, zachovat životní úroveň a zároveň zvýšit kvalitu života ve městě? „Když se podíváme do Vídně nebo do Kodaně, tak zjistíme, že to jde. V Praze se ulice v létě přehřívají a zejména u starších lidí je to otázka života a smrti. Místo každého pátého automobilového stání by měl být strom.“

„Nemáme na výběr nic jiného, než vpouštět do měst víc přírodních principů. V městských parcích v Berlíně jsou louky posekané třeba jen pět metrů od cesty, tam si můžete sednout, udělat si piknik, ale dál už je šňůra s cedulkou – tady bydlí brouci a ptáci. Tam v zájmu zvyšování biodiverzity lidé nechodí.“

Jak funguje dynamika transformace města? Proč je město pestrých funkcí odolnější podobně, jako je odolnější pestrá biodiverzita? Proč mohou prvňáčci v Tokiu chodit do školy sami? Poslechněte si celé Podhoubí s Osamu Okamurou.