Nick Cave pracuje na memoáru. Mluví v něm hlavně o smrti syna

17. září 2021

Víra, umění a smutek. Úvahy nad těmito tématy se stanou ústředními motivy nově připravovaného memoáru zpěváka Nicka Cavea. Umělec si s autorem knihy, britským novinářem Seanem O´Haganem, povídal mimo jiné taky o letech, která následovala po smrti jeho patnáctiletého syna.

Caveovu synu Arthurovi se stal v červenci roku 2015 osudný experiment s drogou LSD, během kterého spadl z útesu. Tragická událost potom zasáhla zpěváka natolik, že se uchýlil do ústraní a kývl jenom na velmi málo žádostí o rozhovor. „Hold nehybnosti“, jak titul popisuje vydavatel, vznikl až po několika měsících rozjímání, které podnítila pandemie koronaviru.

„Povídat si s Seanem O´Haganem bylo příjemné, ale taky zvláštní. Zároveň mi to ale pomohlo – byla to taková pevná kotva v těchto nejistých časech,“ řekl zpěvák o přibližně 40 hodinách, které strávil s novinářem serverů Observer a Guardian.

„Ta kniha nabízí velmi podrobný vhled do mysli jednoho z našich nejoriginálnějších a nejprovokativnějších umělců,“ dodává Sean O´Hagan, který v rozhovorech zachycuje mimo jiné dramatický přerod v umělcově tvorbě zapříčiněný právě osobním neštěstím. Kniha s názvem Faith, Hope and Carnage (Víra, naděje, masakr) vyjde na podzim příštího roku.

Hudebník se otevřel svým fanouškům částečně už v roce 2018, kdy začal vydávat pravidelný týdenní newsletter s názvem The Red Hand Files, v němž odpovídal na otázky svých příznivců. Reagoval třeba na to, jaký je jeho oblíbený bar nebo vztah s manželkou.

autor: pac
Spustit audio
  • Největší dřevěný mrakodrap v Evropě zabrání vypuštění až 9 tisíc tun uhlíkových plynů. Stojí ve švédském Skellefteå

    15. říjen 2021
    Výstava o Sara Kulturhus v Skellefteå

    Švédské městečko Skellefteå obklopuje na 480 tisíc hektarů rozsáhlého lesa. Není tedy divu, že se toho místní rozhodli využít a ze dřeva si vybudovali prakticky vše. Od věže letové kontroly na místním letišti přes činžáky a mosty až po nejvyšší dřevěný mrakodrap v Evropě.

    „Když jsem viděl ten soutěžní návrh, nemyslel jsem si, že by šel zrealizovat,“ říká starosta Morents Burman. „Dvacet poschodí ze dřeva?“ divil se tehdy. Díky týmu odborníků ale vznikl dřevěný mrakodrap, takzvaný plyscraper, který zabrání vypuštění až devíti tisíc tun uhlíkových plynů. Městu Skellefteå se navíc podařilo zkrotit ekologickou stopu tím, že použili materiál ze své bezprostřední blízkosti.

    A co víc, díky tomu, že dřevo vypadá samo o sobě dobře, architektům odpadly starosti s dekoracemi. Mrakodrap a jeho estetiku si chválí i ředitelka regionálního divadla, které má v budově s tamějším hotelem sídlo. „Místo září jemností. Prostě vás to dělá šťastným,“ říká Fransesca Quartey.

    Použité druhy stavebního dřeva jsou dokonce, vzhledem k jejich hmotnosti, odolnější než ocel nebo beton. Ačkoliv by se to mohlo zdát nelogické, materiál jen tak nevzplane, je tedy i bezpečnou alternativou. Autoři nicméně museli použít na některé části ocel, třeba kvůli tomu, aby budova vydržela poryvy větru.

    Budova je ekologicky příznivá také díky umělé inteligenci monitorující teplotu. Navíc dvojité sklo, z něhož sestává fasáda, pomáhá v zimě držet teplo, v létě zase chlad. A například když solární panely vyprodukují nadbytek energie, budovy ve městě si ji navzájem můžou vyměnit.

    Architekti se nyní snaží přijít na to, jak by se strategie dala replikovat, aniž by se snížila ekologická výhodnost. Budoucnost by tak mohla spočívat ve dřevě, inovaci ale brání například lobby dodavatelů tradičních materiálů nebo zastaralé regulace.

    Město jako takové jde v boji proti klimatické krizi příkladem – a to nejen svými dřevěnými stavbami. Na okraji obce se například staví největší evropská továrna na baterie s tím, že tam součástky budou také recyklovat. Opodál mimo jiné testují elektrická letadla. Obec potom čerpá svoji energii jenom z obnovitelných zdrojů.

  • Další snové album Jona Hopkinse je o něco blíž. Umělec vydává ukázku z nové desky

    15. říjen 2021
     Jon Hopkins v Paláci Akropolis

    Britský hudebník na poli elektrické hudby Jon Hopkins vydává nové abstraktní video, které doprovází ukázku z nadcházejícího alba Music for Psychedelic Therapy. Není to ale poprvé, co umělec navnadil své fanoušky na novou desku, která má vyjít v listopadu. Už v září Hopkins vydal track Sit Around the Fire.

    „Je to právě tahle vydaná pasáž, kvůli které je pro mě deska podstatná,“ popisuje Hopkins. Rozhodl se vydat souvislý výňatek z desky, nikoliv celé tracky. Ukázka pochází z druhé poloviny alba, z části, kde se podle umělce nacházejí „velké momenty“ – jde konkrétně o písně Love Flows Over Us in Prismatic Waves a Deep in the Glowing Heart. Album je prý tak důkladně protkané a propojené, že to podle hudebníka jinak udělat nešlo.

    Režie videa se zhostil Stephen McNally, o němž Hopkins říká, že má schopnost „jedinečně přetavit obrázky, které mám v hlavě, do podoby, kterou můžou všichni vidět“. Audiovizuální doprovod sestává z různých, většinou pestrobarevných, abstraktních scén, k nimž se divák neustále „přibližuje“. Video tak navozuje snovost, až psychedeličnost, ke které ostatně deska i v názvu odkazuje.

    Album vyjde 12. listopadu. Deska, která nepracuje s beaty ani se zvuky bubnů, v sobě skýtá prvky ambientu, klasiky a drone muziky. „Pro mě je to album místem i zvukem. Funguje pro střízlivou mysl, ale nabývá úplně jiných rozměrů a dimenzí v psychedelické ceremonii,“ dodává.

  • V dánské knihovně můžete číst lidi jako knihy a zbavit se tak předsudků

    14. říjen 2021
    skupina lidí, setkání
    Dánská Human Library je unikátní platformou sociálního učení, která vypráví inspirující příběhy skutečných lidí. Knihami jsou právě oni samotní. Například životní příběh Anderse Fransena je obdivuhodný. Sedmatřicetiletý muž je slepý, žije s vadou sluchu a trpí vzácným genetickým postižením, které snižuje schopnost pocení.

    „V mém běžném životě je těžké spojit se s jinými lidmi. Cítím, že mají strach z věcí odlišných od toho, na co jsou zvyklí,“ řekl webu Euronews. Fransen přibližně jednou za týden v knihovně veřejně vypráví svůj životní příběh.

    „Do Human Library chodím, protože chci ostatní seznámit s mým stavem a ukázat, že jsem také člověk,“ vysvětluje muž, který se pravidelně stává živoucí knihou. V jeho katalogu jsou tři „knižní tituly“. Jeden z nich má název Speciální hendikep.

    Dánská Human Library vznikla v roce 2000 a poprvé se prezentovala na tamním, v současnosti už kultovním hudebním festivalu Roskilde. Od té doby se projekt rozšířil do dalších osmdesáti zemí. Každoročně tak po celém světě „publikuje“ tisíce životních příběhů.

    „Hledali jsme lidi bez domova, nezaměstnané, s depresemi a jinými psychickými onemocněními, fyzickým postižením a podobně, kteří nás mohou vzdělávat,“ vysvětlil Ronni Abergel, spoluzakladatel a výkonný ředitel neziskové organizace.

    Pro charitativní společnost teď pracují tisíce dobrovolníků, pořádají pravidelné akce ve školách, firmách i na dalších místech. V těchto dnech také vzniká mobilní aplikace, která má propojit čtenáře s „lidskými knihami“ ze všech koutů světa.

  • Nový krátký film zkoumá sílu hudby a umění při péči o lidi s demencí

    14. říjen 2021
    muž - černoch

    Snímek nazvaný Amanze je dílem londýnské režisérky a producentky Lucy Hawes. Film upozorňuje na to, jakým způsobem můžou hudba a kultura zkvalitnit život lidí s demencí.

    Autorka se v něm věnuje mužovu jamajskému původu, mapuje jeho život a zkušenosti od dob dospívání až po současnost, včetně práce manažera umělců či majitele vydavatelství a pirátského rádia. Ohlíží se také za momentem, kdy mu byla diagnostikována demence. Na film se můžete podívat níž.  

    Statistiky uvádí, že je výskyt demence u černých afrických a karibských lidí pravděpodobnější a často se začíná projevovat v mladším věku než u bílých.

    To motivovalo vznik filmu, inspirace pochází také z projektu Ellie Robinson-Carter nazvaného The Photobook Project. Jedná se o iniciativu zaměřenou na osoby s demencí, které vypráví své životní příběhy prostřednictvím uměleckého vyjádření – například v podobě knihy, fotografií nebo dalších médií. Účastníci s demencí se třeba mají denně vyfotit fotoaparátem na jedno použití a zachytit tak vývoj životního příběhu.

    Projektu The Photobook Project se zúčastnil právě i Amenze a v krátkém filmu od Lucy Hawes mluví o tom, jak moc důležitý pro něj je. „Doufáme, že prostřednictvím tohoto filmu zvýšíme povědomí o tom, kdo je vystavený většímu riziku, zpochybníme stereotypy, oslovíme rozmanitější publikum – z hlediska věku a etnického původu – a zdůrazníme výhody, jaké může umění mít pro osoby s touto diagnózou,“ říká Hawes. Informuje o tom web Crack Magazine.

  • Sally Rooney v solidaritě s Palestinci bojkotuje vydání nové knihy v Izraeli

    14. říjen 2021
    Sally Rooney

    Jedna z momentálně nejoceňovanějších spisovatelek, známá jako autorka románů pro mileniály, Irka Sally Rooney, odmítla nabídku vydavatelství se sídlem v Izraeli, které od ní chtělo koupit práva na nejnovější román. Protestuje tak proti okupaci Palestiny.

    Rozhodnutí odmítnout společnost Modan, která už přeložila do hebrejštiny a vydala dva její předchozí romány Normální lidi (Normal People) a Rozhovory s přáteli (Conversations With Friends), vysvětlila ve veřejném prohlášení, na něž upozorňuje například web Daze Digital.

    „Začátkem tohoto roku zveřejnila mezinárodní skupina Human Rights Watch zprávu s názvem Překročení hranic: izraelské úřady a zločiny apartheidu a pronásledování. Tato zpráva, navazující na podobně usvědčující report izraelské nejvýznamnější lidskoprávní organizace B'Tselem, potvrdila to, co palestinské lidskoprávní skupiny už dlouho tvrdily. Tedy, že izraelský systém rasové nadvlády a segregace proti Palestincům naplňuje definici apartheidu podle mezinárodních zákonů,“ říká Rooney v oficiálním prohlášení. Proto nemůže „podepsat novou smlouvu s izraelskou společností, která se veřejně nedistancuje od apartheidu a nepodporuje práva palestinského lidu garantovaná OSN“.

    Rooney se připojila ke kampani organizace Boycott, Divestment and Sanctions, jejíž název bychom do češtiny mohli přeložit jako Bojkotujte, stahujte investice a sankcionujte. Ta se mimo jiné snaží zvýšit ekonomický a politický tlak na Izrael. Cílem BDS je ukončení okupace a kolonizace palestinských území a rovnoprávnost pro arabsko-palestinské občany Izraele.

    Rooney si za svým rozhodnutím stojí, i když jí prý bylo od začátku jasné, že ne všichni s ní budou souhlasit. Například Gitit Levy-Paz z Institutu židovské lidové politiky (Jewish People Policy Institute) v Jeruzalémě spisovatelku kritizuje. Britskému deníku The Guardian řekla: „Rooney touto volbou vyloučit skupinu čtenářů kvůli jejich národní identitě zpochybňuje samotnou podstatu literatury, její schopnost vnést do světa pocit soudržnosti a řádu.“ Naproti tomu třeba redaktor magazínu Tribune Ronan Burtenshaw napsal, že rozhodnutí spisovatelky není vzhledem k jejím už z minulosti známým postojům žádným překvapením: „Nemůžete vydávat u Modanu a zároveň podporovat bojkot. Je to jednoduché.“

  • UNESCO a Netflix finančně podpoří šest afrických filmařů. Chtějí oživit lidové příběhy i kreativní průmysl

    14. říjen 2021
    afričnaka - africká žena - Nigérie

    Šest mladých filmových tvůrců ze subsaharské Afriky může od UNESCO a Netflixu získat významnou podporu. Na znovu oživení lidových příběhů ve filmech pro příští rok dostanou finanční prostředky, a navíc je proškolí profesionálové v oboru.

    Lidové příběhy se šeptaly dětem před spaním a předávaly z generace na generaci. Už dlouho tvoří základ afrického kulturního dědictví. Teď se mají některé z nich – například o intrikánské hyeně nebo sedmihlavém hadovi – dostat do mezinárodního povědomí. Umožní to nová soutěž, jež hledá v subsaharské Africe nastávající generaci filmařů, která je převede na plátno.

    Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) se spojila se streamovacím gigantem Netflix s cílem finančně podpořit vznik šesti krátkých filmů na motivy původních lidových příběhů. Premiéru mají mít už příští rok. „Chceme najít nejstatečnější, nejšikovnější a nejpřekvapivější pojetí některých z nejoblíbenějších afrických lidových pohádek či příběhů a sdílet je s fanoušky zábavy po celém světě ve více než sto devadesáti zemích,“ uvádí organizace ve společném prohlášení.

    Účastníci musí být občany a obyvateli země v subsaharské Africe ve věku od osmnácti do třiceti pěti let. Vítězové soutěže, která začíná právě dnes, dostanou grant v přepočtu ve výši 1 milion 640 tisíc korun. Můžou se těšit také na školení a mentoring od profesionálů v oboru.

    Ernesto Ottone, zástupce generálního ředitele UNESCO pro kulturu, uvedl, že se na Netflix obrátili poté, co kompletně zmapovali filmový a audiovizuální průmysl na kontinentu. Studie zveřejněná v minulém týdnu ukázala, že kreativní obory se v současnosti rozvíjí jen minimálně, ale mohly by zečtyřnásobit příjmy a vytvořit dvacet milionů nových pracovních míst.

    Jak píše The Guardian, Ottone zároveň odmítl, že by soutěž byla západní iniciativou a snahou upravit a vyprávět africké příběhy z pohledu západního světa. Cílem je naopak dát hlas a prostor místním tvůrcům, kteří často naráží na nepřekonatelné bariéry. Ať už politické, jako je omezená svoboda projevu, nebo praktické, jako nedostatečné připojení k internetu či nedostatek peněz.

  • Ve Francii bude od ledna zakázáno balit ovoce a zeleninu do plastu

    13. říjen 2021
    plastové obaly, pytlíky, ovoce, zelenina, plasty
    Díky novému zákonu by se množství plastového odpadu v zemi mělo každoročně snížit o víc než miliardu kusů. Zákaz plastových obalů se bude vztahovat na téměř veškeré ovoce a zeleninu, aby se tak v zemi co nejvíc snížila produkce plastových obalů, jejichž používání zhoršuje klima i životní prostředí.

    Na seznamu plodů, na které se změny platné od 1. ledna 2022 budou vztahovat, je asi třicet položek. Ze zeleniny například pórek, cuketa, lilek, paprika, okurka, brambory a mrkev, velká rajčata, cibule, tuřín, zelí, květák, tykev, pastinák, ředkvičky a kořenová zelenina. Z ovoce třeba jablka a banány. Podle francouzské vlády budou v příštích letech přibývat další druhy ovoce a zeleniny. Do roku 2026 by to mělo být hlavně drobnější ovoce, jako různé bobuloviny.

    „V každodenním životě používáme nehorázné množství jednorázových plastů. Cílem zákona o oběhovém hospodářství je omezit používání vyhozeného plastu a podpořit jeho nahrazování jinými materiály nebo opakovaně použitelnými a recyklovatelnými obaly,“ uvedlo ministerstvo životního prostředí.

    Jak připomíná na webu britský Independent, podle odhadů se v současné době ve Francii v plastových obalech prodává 37 procent veškerého ovoce a zeleniny. Prezident federace francouzských prodejců ovoce Francois Roch ale upozorňuje, že přechod od plastu k alternativám, jako je lepenka, bude v následujících měsících obtížný. „I prodej volných plodů je komplikovaný, protože řada zákazníků se ovoce dotýká a lidé nechtějí, aby na jejich ovoce sahal někdo cizí,“ dodal také.

    Zákaz balení do plastů je součástí víceletého vládního programu na jejich postupné vyřazování. Už od začátku letošního roku jsou ve Francii zakázaná plastová brčka, kelímky, příbory a boxy z polystyrenu.

    Ovoce, které se prodává už nakrájené, stejně jako omezený počet drobného ovoce (malin, jahod či jiných bobulí) a zeleniny, prozatím v plastových obalech prodávat lze. Tato možnost má skončit koncem června 2026. O tři roky dříve, tedy v červnu 2023, budou plastové obaly zakázané pro cherry rajčata, zelené fazole a broskve, do konce roku 2024 pro čekanku, chřest, houby, třešně a některé saláty a bylinky.

    Veřejná prostranství ve Francii musí také od roku 2022 poskytovat vodní fontány, aby se omezilo používání plastových lahví, reklamní letáky a tiskoviny se budou muset dodávat bez plastového obalu a restaurace s rychlým občerstvením už nebudou smět nabízet plastové hračky zdarma.

    Od ledna 2023 Francie zakáže restauracím používat plastové nádobí na jedno použití pro jídla konzumovaná na místě. Na všechny tyto kroky už reagují ochránci přírody například z Velké Británie, kteří požadují zavedení podobných nařízení i v jejich zemi.

  • Klimatická krize je největší zdravotní hrozba lidstva, míní WHO

    12. říjen 2021
    klimatická změna, klimatická krize, demonstrace, protest

    Za největší zdravotní hrozbu označila Světová zdravotnická organizace klimatickou krizi. V otevřeném dopise vyzývají signatáři světové lídry, aby bezodkladně jednali v řešení současné situace. Apel organizace přichází před klíčovým summitem OSN o změně klimatu COP26, který se uskuteční v listopadu.

    „Jako zdravotničtí profesionálové a pracovníci si uvědomujeme naši etickou povinnost promluvit o této rychle rostoucí krizi, která by mohla být mnohem katastrofičtější a trvalejší než pandemie covidu-19,“ stojí v úvodu. „Naléhavě žádáme vlády, aby dostály svým povinnostem tím, že budou chránit své občany, sousedy a budoucí generace před klimatickou krizí,“ pokračuje dopis 45 milionů zdravotních sester, lékařů a zdravotníků z celého světa.

    V textu nastiňují 10 doporučených opatření spolu s vysvětlením, proč je každá akce prospěšná. Zdůrazňují například problematiku znečištění ovzduší spalováním fosilních paliv, které vede ke změně klimatu, dále zesílení vln veder, záplavám a bouřím, které mají na svědomí tisíce životů, nebo extrémní počasí vedoucí ke zhoršující se dostupnosti některých potravin a hladu.

    Jak zdůrazňuje server CNN, dopis byl napsán na památku devítileté Elle Kissi-Debrah, která je označována za první oběť znečištěného ovzduší. Dívka zemřela v roce 2013 po astmatickém záchvatu poté, co byla vystavena vysokým hladinám oxidu dusičitého a znečištění částicemi.

    „Ať už poskytujeme péči kdekoli, v našich nemocnicích, klinikách a komunitách po celém světě, již reagujeme na poškození zdraví způsobená změnou klimatu,“ doplňují signatáři dopisu.

    „I když bojují za ukončení koronavirové pandemie, vedoucí představitelé zdravotnictví bijí na poplach ohledně změny klimatu,“ uvedla Maria Neira ze Světové zdravotnické organizace. „Je načase, abychom poslouchali,“ doplnila.

  • Lidé chtějí ve velkém na plastiky. Videohovory změnily, jak se vidíme, myslí si odborníci

    12. říjen 2021
    ZOOM

    Celodenní zírání na vlastní obraz během videohovorů zásadně ovlivnilo to, jakým způsobem vidíme sami sebe. Zjistili to odborníci z oblasti plastické chirurgie, kteří za poslední rok zaznamenali zvýšenou poptávku po převážně kosmetických zákrocích. A třebaže se potřeba home officů či distanční výuky snižuje, šrámy na psychickém zdraví lidí zůstávají a ti dále vyhledávají možnosti, jak svůj vzhled vylepšit.

    Američtí lékaři si tohoto trendu začali všímat už loni v létě, kdy se začaly pomalu otevírat jejich ordinace po první vlně pandemie. „Zdálo se, že v té době budou lidé myslet na jiné věci, ale mnozí se opravdu strachovali, že vypadají hůře než předtím,“ uvedla dermatoložka Shadi Kourosh z Harvardské univerzity.

    Klienti nejčastěji požadovali odstranění povislé kůže kolem krku, objednávali se na plastiky nosů nebo kosmetické zákroky – od botoxu až po další výplně a lifting obličeje. Ve své studii s názvem Zoom dysmorphia se v reakci na to začali odborníci zabývat otázkou, zda zvýšená poptávka po podobných zákrocích souvisí právě se sledováním svého obrazu.

    Letos v létě svou studii rozvinuli a zjistili, že problémy s vnímáním sebe sama nemizí. Tři z deseti lidí uvedli, že mají v plánu investovat do zlepšení svého vzhledu. Nejčastěji uváděli zákroky spojované s redukcí hmotnosti, zbarvením pokožky, vráskami a výskytem akné. „Ti, kteří strávili více času na Zoomu, vnímali svůj vzhled negativněji,“ uvedla podle serveru Wired dermatoložka Shadi Kourosh. Zaznamenána u nich byla i zvýšená úzkost. Tu s návratem do reálného života uvedlo 70 procent ze 7000 dotazovaných ve Spojených státech. Hlavním zdrojem této úzkosti byly obavy ze vzhledu.

    Mladí lidé ve věku od 18 do 24 let navíc často používali ke zlepšení svého vzhledu různé zkrášlující efekty, které aplikace nabízí. V souvislosti s nimi se již v minulosti hovořilo o takzvaném fenoménu Snapchat dysmorphia. Termín z roku 2015 popisoval narůstající počet lidí, kteří toužili vypadat v reálném životě stejně jako za použití filtrů. Na rozdíl od podobného problému s videokonferencemi si ale lidé podle odborníků v tomto případě uvědomovali, že jejich vzhled je zkreslený.

    Podle Kourosh je nejlepším způsobem, jak s problémem bojovat, rozšířit o něm povědomí. Po prvních vlnách pandemie se jí množství lidí svěřovalo s pocitem, že s jejich tělem není něco v pořádku. Proto je dle ní důležité o těchto pocitech mluvit. Jde o to, ukázat lidem, že v tom nejsou sami, uvedla.