Nikdy si na sebe nevyděláš! Finanční úzkost může mít kořeny už v našem dětství
„Dlouhodobý finanční stres může přispívat k rozvoji depresivních a úzkostných potíží, poruchám spánku, podrážděnosti, ruminacím i pocitu nejistoty,“ říká psycholog a psychoterapeut Ondřej Ostrovský. Finanční úzkost se ale může projevovat i fyzicky a ovlivňovat naše chování. „Někdo začne extrémně šetřit, někdo naopak nadměrně nakupuje a někdo začne pít alkohol – to všechno může být způsob, jak si ulevit od nepříjemných pocitů.“
Intenzitu finanční úzkosti ovlivňuje řada faktorů – například naše finanční znalosti, výše finanční rezervy nebo to, nakolik je naše i světová ekonomická situace předvídatelná. Významnou roli ale může hrát i rodina. „Se vztahem k penězům se nerodíme. Pokud v dětství slýcháváme věty typu ‚nikdy si na sebe nevyděláš‘ nebo ‚peněz není nikdy dost‘, můžeme si je odnést do dospělosti,“ vysvětluje Ostrovský.
Pomoci mohou praktické kroky, jako je vytvoření finanční rezervy nebo posílení finanční gramotnosti. Někdy ale taková řešení nestačí – můžeme v sobě totiž už od dětství nést pocit ohrožení a nejistoty. Pracovat se dá jak s našimi myšlenkami, tak s naší reakcí na stres a úzkosti. Důležité je také vědět, kam se obrátit pro pomoc – a že se za to nemusíme stydět. „Pokud nemáme dost peněz, jednou z cest jsou sociální pracovníci a pracovnice. Leckdy člověka dokážou dostat ze situace, která se zprvu zdála neřešitelná,“ dodává.
Co když náš problém není v tom, že bychom nevěděli, jak správně spravovat svoje finance? Proč nás mohou dlouhodobě provázet obavy, že přijdeme o práci nebo nebudeme mít dost peněz? Jak můžeme v terapii i mimo ni posilovat pocit bezpečí a jistoty? A kde všude můžeme hledat pomoc? Poslechněte si nový díl pořadu Nádech s psychologem a psychoterapeutem Ondřejem Ostrovským.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
