„Nolan je akademické dítě, které udržuje status quo,“ shodují se Kamil Fila a Vít Schmarc
„Nolan je pro mě filmový teoretik, který přešel do praxe. Vidím ho jako člověka, který absolvuje semináře, důkladně všechno nastuduje a pak to převede do filmu,“ říká Kamil Fila. „Kdybych mu měl dát přezdívku, tak asi Studený Christopher, akademické dítě, které ženou dopředu jeho dětinské obsese,“ přidává se Vít Schmarc. „Většinou se to ale transformuje do velmi zajímavých obrazů. Málokdo dnes pouhým svým jménem dokáže ze svých filmů předem vytvořit událost.“ Rozhovor s filmovými publicisty se týkal nejen posledního snímku Dunkerk, ale celé filmografie Christophera Nolana.
„Nolan má období menších filmů, pak má pár středních a velkofilmy, z těch malých je skvělý Memento, ze středních Dokonalý trik a z těch větších je to druhej Batman,“ odpovídá Kamil Fila na otázku, co je Nolanův nejlepší film. „Pokud chcete jeho věci někomu odvyprávět, tak to nedokážete, protože používá velmi filmový vyprávění, jeho filmy nejde předvést jinak než audiovizuální formou, v tom se pohybuje až na hranici geniality.“ Vít Schmarc považuje za nejlepší Nolanův snímek Dokonalý trik. „Funguje pro mě i psychologicky, složitost tu neznamená jen to, že ten film je dokonale promazaný stroj, ale odráží se i v komplexnosti charakterů, je to film s nejlepšími postavami, co jsem od něho viděl.“
Posedlí géniové a mrtvé manželky
„V Dokonalém triku Nolan ukazuje, že pokud vypráví o lidech s posedlostí, která je žene dopředu, tak se do figur dokáže dostat hluboko, ale je pravda, že jeho rejstřík postav není moc širokej, třeba u ženských hrdinek je určitě hodně schematický a mělký,“ dodává Schmarc. „Jeho postavy jsou často skoro géniové, jsou v něčem nadživotní. U těch komiksových je to naopak, ty musí naopak ponižovat, dělat je realističtější, ale skoro všichni Nolanovi hrdinové jsou zkrátka vysoce inteligentní a lehce vyšinutí,“ popisuje Fila. „Stejně jako jeho postavy jsou i jeho filmy ponořený samy do sebe a do touhy vytvářet dokonalé představení. Zároveň jim trochu unikají jiné dimenze života a on i tohle reflektuje, že těm postavám něco uniká. Ale u filmů bez fantaskní omáčky, jako je Dunkerk, tam je to slabší.“
Oblíbenými nolanovskými klišé Schmarce a Fily jsou kromě mrtvých manželek obsesivních hrdinů rozměrné věci, které létají vzduchem, a probouzení výjimečných hrdinů po ránu, kdy se snaží upamatovat na to, kým jsou.
Nikdo není jako Nolan
Oba dva hosté se shodují na tom, že Nolana je obtížné ke komukoliv přirovnávat, podle Fily mívali takto výsadní postavení v minulosti Alfred Hitchcock nebo Stanley Kubrick, zároveň podle něj nemá ani s jedním z nich společného o moc víc. „Kubrick byl například mnohem skeptičtější k lidstvu, Nolan je konvenčnější a konzervativnější v tom, co si myslí.“
Vít Schmarc oceňuje, že Nolanovy filmy prozatím odolávají času, nicméně ty poslední na něho výrazný dojem nedělají. „Je to, jak když někdo praští do bubnu, to jo, ale to echo pro mě v případě hlavně posledních věcí nebylo zdaleka tak dlouhý, jak by mělo být,“ popisuje Schmarc. „Hlodá ve mně pochyba, do jaký míry je Nolan kouzelník, který se soustředí na technickou dokonalost toho čísla, a do jaký míry přichází ta ‚prestige‘, ten moment, kdy je člověk ohromenej kouzlem.“
„Nový“ válečný film Dunkerk
„Dunkerk je jakýmsi návratem patriotického filmu, který se ale určitým chladem vyhýbá patosu, přestože jsou v něm postavy, které jsou vlastenecké a které dělají něco velmi nezištnýho.“ Podle Fily se Dunkrek obdivuhodně vyhýbá očekáváním. „Není krvavej, hrůzu se mu daří vyjádřit jiným způsobem, tlakem času, postavám tam odtikává čas, uchází palivo a ubývá možností dostat se pryč, v tom dosáhl něčeho, co není obvyklé. Je to pro mě rozhodně nový válečný film, protože u něj čekáte, že přijde nový vojín Ryan a bude to ještě hlučnější, subjektivnější a brutálnější, a Nolan se tomu všemu vyhne.“
„Pro mě Dunkerk přináší sice žádoucí inovace, protože poslední velkej válečnej film Hacksaw Ridge je opravdu zdegenerovaná verze vojína Ryana, ale má to pro mě i druhé ostří,“ říká skeptičtější Vít Schmarc. „Cením si toho, že ten notoricky známý příběh pojímá v rámci své autorské architektury, nápad vytvářet napětí tím, že střídám tři různý časový roviny a tři různý vnímání času, je v podstatě geniální, realizace ale už tak oslňující není.“
Nolan konformista
Při vymezování Nolanovy pozice v současné kinematografii se Fila dostává až k tomu, že jeho filmy vyznívají konformisticky. „Batman v podstatě říká: máme nějaký systém, a abychom ho udržovali, tak musíme mít někoho, kdo ho bude překračovat, je to povolené – my o tom víme a tím ho udržujeme. Zatímco Bane nebo Joker a tyhlety anarchisti jsou představovaný jako démonický padouši, potenciální změna řádu v těch filmech působí katastroficky. Vyznívá to tak, že kapitalismus je nutný držet za každou cenu a kdokoliv je proti němu, tak je strašnej zloduch,“ vysvětluje Fila.
„Člověk si říká, proč to ten Batman vůbec zachraňuje a není on sám spolustrůjce všech těch problémů? Je to přece jenom podnikatel, který musí nejspíš provádět různý nepoctivý machinace, bůhví jestli nepodvádí při odvádění daní, aby si mohl dělat batmanovský jeskyně… když to vezmete do důsledků, tak ve druhém Batmanovi Nolan hájí špiclování lidí pro jejich ‚vlastní dobro‘. A svoje hrdiny hájí a prezentuje jejich stav jako nutnou tragičnost lidí, kteří hájí staus quo. Já si nemyslím, že on o tom takhle uvažuje, ale nakonec ty filmy tak vyznívají.“
Co jsou podle Víta Schmarce a Kamila Fily nejhorší Nolanovy filmy? Jak vyznívá srovnání režiséra a scenáristy s jeho mladším bratrem? Je to jeho siamské dvojče? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
