Noty neznají, ale při hraní se skvěle baví. Matmos našli nádherný průsečík mezi konceptem a zábavou

9. červenec 2026

Modeláři

Na svých deskách samplovali plasty, chirurgické zákroky anebo tvorbu polského skladatele Boguslawa Schaeffera, jejich hudba ale nikdy nebyla sterilní. Martin Schmidt a Drew Daniel spolu žijí a tvoří už víc než tři dekády. „Žijeme šílený život,“ říkají – a užívají si ho. Když teď po osmnácti letech přijeli Matmos koncertovat do Prahy, našli si čas i na Modeláře. A byl z toho nejzábavnější díl, který nám před smrtí nepochybně proběhne před očima – skutečný Metallic Life Review.

„Tak co tu děláte?“ zeptal se jich kdysi skladatel Terry Riley, když se objevili v jeho ansámblu a přiznali, že neumí noty. I Riley ale záhy pochopil, že ne vždy je čtení notového zápisu potřeba, zvlášť když v sobě máte um přetvořit v hudbu úplně cokoliv. Matmos ve svých skladbách nevychází z chuti zhudebňovat temné stránky duše, nastartovat je dokáže spíše zvuk vrzajících dveří.

Pražský koncert končili cheesy taneční skladbou, queer estetika je jim ostatně blízká odjakživa. Řeč tak zákonitě došla i na Semen Song, kde samplovali lidské tekutiny a skladbu Public Sex for Boyd McDonald, kde zase potají nahrávali zvuky cruisingu. Zábava? Určitě. Ale taky hudba, kterou lze brát jako komentář někdejší epidemie AIDS. Protože i hravá hudba může mít seriózní jádro.

Kterou svou desku vnímají jako nejpracnější? Co dělají v posteli než usnou? Jaký je jejich vztah k metalu a proč Martinovi nevydržela láska k tvrdé hudbě? A kdo se stará o jejich kočku, když Matmos vyrazí na turné? Odpovědi mají Modeláři.

autoři: Banán , Viktor Palák