Noura Mint Seymali vytáhla na novince svou druhou zbraň – elektrickou kytaru
Mauritánská hudebnice Noura Mint Seymali před dvěma lety zaskočila publikum svou suverénní aktualizací tradice lidových vypravěček a její tehdejší album Tzenni se objevilo v mnoha výročních žebříčcích. Hlavním posunem na aktuální nahrávce Arbina je užití elektrické kytary, která její tvorbu dává do souvislosti s tzv. pouštním blues.
„Rozjeli jsme se každý svou cestou. Slunce, náš nepřítel, je právě v zenitu. Potrvá celé hodiny, kdy bude všem lidem připadat, že se ani nehne, až budou naříkat kameny, plakat stromy a železo prosit o smilování.“ Pod nenáviděným sluncem trpí všichni – zvířata, lidé, stromy i měsíční krajina pouště. Se soumrakem pak přichází alespoň dočasné vítězství. Vypravěč z novely Cesta na sever, která se v 60. letech zařadila mezi klasiky moderní arabské literatury, si v noci lehne na písek, zapálí si cigaretu a připadá mu, že by „mohl vyšplhat na nebe po provazovém žebříku.“ Poté se zvedne a zúčastní se improvizované slavnosti, kde muži a ženy zpívají za svitu reflektorů svých aut.
Scénu z knihy jednoho z nejdůležitějších post-koloniálních autorů Sáleha at-Tajjiba jsem si připomněl při sledování klipu ke skladbě Na Sane, která se nachází na novém albu zpěvačky, hudebnice a pokračovatelky dlouhé řady lidových vypravěček Noury Mint Seymali. Respekt, ale i obavy z vysušené a zdánlivě neobyvatelné krajiny jsou základem pouštního blues – tedy kytarové psychedelie, kterou provozují hudebníci různých tuarežských kmenů z válkou zničených provincií na severu Mali. Ačkoliv Seymali pochází z výrazně odlišného kulturního prostředí sousední Mauritánie, výkony jejího manžela a kytaristy ze současné sestavy spojují její hudbu s tím, co dělají o pár set kilometrů východněji kapely jako Tinariwen, Kel Assouf či Imarhan.
NOURA MINT SEYMALI - NA SANE from Loïc Hoquet on Vimeo.
Výměna loutně podobného tidinitu za elektrickou kytaru je také největší změnou, kterou prošel zvuk Seymali od vydání předloňského alba Tzenni. Důvody prý byly ryze praktické – používat kytaru při živých vystoupeních, kterých Seymali se svým doprovodem za poslední roky odehrála nespočet po celém světě (na konci října se koneckonců objeví i v Praze), je snazší a efektivnější. Tak to působí i na nové desce Arbina, jež znovu vyšla na německém labelu Glitterbeat.
Elektrické kytary se v arabském světě objevily v 80. letech spolu s propašovanými kazetami Dire Straits, které putovaly z ruky do ruky a Marku Knopflerovi zařídily v regionu nesmrtelnost. Staly se také určitým symbolem a hlavní propagační zbraní v usilování Tuaregů o získání nezávislosti. Seymali nicméně nejde o boj za vysněný vlastní stát Azawad, v textech spíše apeluje na ženy, aby využívaly dostupnou zdravotní péči a žily v souladu se svou vírou. Na albu Arbina se jí podařilo propojit tradici lidových vypravěčů a životních rádců s elektrifikovaným pouštním blues. Předtím se to tak nemuselo jevit, ale kytara se nyní ukazuje stejně silnou zbraní jako její neopakovatelný hlas.
Hodnocení: 80 %
Noura Mint Seymali – Arbina (Glitterbeat, 2016)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
