Novomediální umělec Maotik: Chci ukázat, jak data reprezentují přírodu

13. říjen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03722667.jpeg

Maotik, vlastním jménem Matthew le Sourd, je původem francouzský novomediální umělec, který poslední léta sídlí v kanadském Montrealu. Když jsme se potkali před deseti lety v Barceloně při spolupráci na vizualizacích pro koncert My Name Is Ann na festivalu Reciclatge, Maotik tehdy dokončoval studium na univerzitě Bellas Artes v oboru Digitalní a elektronické umění a jeho kariéra byla v zárodku. Letos jsme se potkali znovu, a to rovnou na Ars Electronice, kde vystavuje svůj imerzivní projekt Flow.

Během posledních let je Maotik jedním z jmen, která se objevují na spoustě novomediálních festivalů po celém světě. Vytváří jak sólové projekty, tak i interaktivní představení a koncerty ve spolupráci s hudebníky a tanečníky. Jeho specialitou jsou generativní projekty a vizualizace dat, která je základem i jeho projektu Flow na Ars Electronice.

Bude to skoro 10 let, co jsme se viděli naposledy. Tehdy jsi odjížděl na chvíli do Thajska, a pak tvoje umělecká kariéra nabrala celkem velkou rychlost. Mohl bys shrnout, co se během těch let dělo?
Nejdřív jsem se odstěhoval do Argentiny, pak do Asie. Tehdy ještě digitální média nebyla tak populární jako dnes, a tak jsem chtěl žít někde, kde nebudu potřebovat příliš peněz a kde bych se mohl soustředit na svoje umělecké projekty. Začal jsem pracovat pro eventové agentury v Asii a vytvářet interaktivní instalace pro luxusní značky, dělal jsem Vjing a instalace v klubech. Po těch čtyřech, pěti letech mě pak začínala Asie už trochu nudit a chtěl jsem nasát víc evropské kultury a potkávat lidi z mého oboru. Prošel jsem konkurzem pro montrealskou společnost nazvanou Moment Factory, která vytváří obrovské multimediální instalace po celém světě, jako např. turné pro Madonnu, sérii instalací pro nové letiště v Los Angeles nebo videomapping na Sagradu Familii. Přestěhoval jsem se tedy do Montrealu a pracoval jsem s nimi po dobu dvou let, naučil jsem se spoustu věcí, např. ohledně velké produkce.

Pak jsem realizoval svůj první projekt, který mě posunul do nové dimenze – pro Societé des Arts Technologiques jsem vytvořil projekt Dromos. Jedná se o generativní vizualizace v reálném čase synchronizované se zvukem. Projekt byl inspirovaným tématem dromologie, což je termín francouzského mediálního kritika a filozofa Paula Virilia, který popisuje, jak každý nový vynález může vést k nebezpečným situacím, vytváříme nové technologie, ale pak nad nimi ztrácíme kontrolu. Hlavní myšlenkou projektu bylo generovat vizuální obsah téměř z ničeho a přesto pak pokaždé dosáhnout jakéhosi klimaxu chaosu. Povedlo se, že tenhle projekt se představil po celém světě, použil jsem ho pak také při spolupráci na reklamě dvacátého výročí firmy Apple a tím se vlastně odstartovala moje sólová kariéra. Začal jsem produkovat další věci, experimentovat s novými postupy, interaktivitou a živými hudebníky. Od té doby, tedy během posledních třech let, se pak hodně účastním festivalů a dostávám nabídky na nové realizace jak v Montrealu, tak i v Evropě.

Zmínil jsi, že hodně spolupracuješ s hudebníky. Včera jsi vzpomínal, jak jsi spolupracoval s Nine Inch Nails. Jak došlo k takové spolupráci a jaká to byla zkušenost?
S Nine Inch Nails jsem pracoval v roce 2013. Udělal jsem s nimi dvě show. První byla s How To Destroy Angeles, což je kapela, kterou Trent Reznor založil se svou ženou a pár dalšími hudebníky. Hráli jsme tehdy i na americkém festivalu Coachella. Bylo to ohromně zajímavé, protože jsme na tom pracovali pouze tři, tedy malá produkce a byli jsme s Nine Inch Nails v úzkém kontaktu. Byl jsem opravdu nadšený jejich uměleckým pohledem, a jak mají všechno pod kontrolou. V Moment Factory jsme vytvářeli věci pro široké publikum, takže výsledek byl tomu vždycky trochu přizpůsobený.

Ale Nine Inch Nails mají velmi silnou uměleckou vizi, která pro mě byla skvělým polem pro experimenty s generativními vizualizacemi. Byli otevření jakékoliv nové technologii, jako např. trackování kinektem, byl to s nimi takový neustálý výzkumný proces a jsou opravdu nakloněni jakémukoliv experimentování. Po šesti měsících jsem s nimi jel na turné, což byla obrovská produkce. Používali jsme šest kamer a kinektů na pódiu a všechny vizualizace byly generované pohybem hudebníků během koncertu. Byly to opravdu intenzivní dva týdny příprav, ale hodně mi to dalo.

Pojďme se teď podívat na tvůj aktuální projekt, který je představený na letošní Ars Electronice v prostoru Deep Space, což je unikátní místo samo o sobě. Možná můžeš našim posluchačům nejdřív přiblížit jak prostor, tak i tvůj projekt, který je nazvaný FLOW.
K Deep Space jsem se dostal přes lidi od Future labu, kteří měli minulý rok zájem představit můj projekt Dromos, který byl původně v domu. Ale v té době jsem neměl čas projekt adaptovat. Jelikož jsem znal prostor Deep Space, říkal jsem si, že bych rád udělal projekt speciálně pro tohle prostředí. V lednu jsem je pak znovu oslovil s tím, že bych vytvořil Flow. Deep Space je obrovský prostor s dvěma projekcemi ve velikosti 8 x 15 metrů s rozlišením 8K, jedna projekce je na přední stěnu a druhá na zem. Návštěvníci se můžou volně pohybovat a jsou trackování scannerem, což je laser, který je sleduje na základě identifikačního čísla a může pak vytvářet interaktivní prostředí. V březnu jsem pak přijel do Lince na krátkou rezidenci, abych si otestoval nějaké nápady. A od minulého měsíce jsme tady na Ars Electronice a dodělávali jsme projekt na místě. Premiéra projektu Flow byla minulý čtvrtek.

Pojďme zkusit přiblížit posluchačům, co zažívají, když vstoupí do tvé instalace… Vstupuju dovnitř – co vidím, co slyším, co zažívám?
Jde o abstrakci pohybu moře. Shromáždili jsme data z internetu, teplotu z různých míst, směr a rychlost větru, výšku přílivu a odlivu moře, takže celý obsah je generovaný právě na základě těchto aktuálních dat. Vyvolává to pocit mořské šíře. Chtěl jsem ukázat oceán v jeho dramatické i tiché podobě, jak je obrovský v porovnání s člověkem a jak bychom ho měli respektovat. Spíš mi šlo tedy o tu poetickou stranu, pohyb moře. V samotném prostoru Deep Spaceu se můžeš pohybovat, kontemplovat, je to taková poezie…

Jedná se o nějaká specifická místa, která jste pro projekt vybrali?
Ano, je to asi deset různých lokací. Nepamatuju si přesně všechno, ale je tam Montevideo, jedno místo na Islandu, Filipínách, Indie, Miami, Bretaň, odkud pocházím, … Chtěli jsme mít různé typy počasí, vlhkosti, abychom měli velké rozpětí dat. Je to nikdy nekončící proces, stále se dají přidávat další data, ale hlavní je, aby to žilo vlastním životem a reprezentovalo dané místo na světě a přitom pokaždé vypadalo jinak. Mojí inspirací pro tenhle projekt bylo to, že jsem vyrůstal u moře. Pokaždé, když jdeš k moři, vidíš něco jiného, nikdy nemůžeš mít ten samý perfektní obraz a to kvůli přílivům a odlivům, teplotě, větru a spoustě dalších parametrů. Je to pro mě jedinečný fenomén, který jsem chtěl svým způsobem reprezentovat daty a zároveň ukázat, jak data reprezentují přírodu. A jak se digitální technologie, která je často vnímána jako chladná, může stát lidskou a součástí našeho prostředí.

Myslíš si, že digitální média mohou zvýšit ekologické povědomí? Je to něco, co tě zajímá v tvých projektech?
Ano, to mě určitě hodně zajímá. Mám pocit, že jsem se dostal o stupeň dál a čím víc na konceptu pracuješ, tím víc máš nápadů. Teď jsem realizoval, co jsem měl v plánu, ale jak dál pracuji s daty, rád bych vytvářel projekty, které víc a víc odráží realitu.

Vím, že za chvilku přijedeš do České republiky. Bude to tvoje první návštěva?
Ano, bude to poprvé, co budu vystavovat v České republice.

Na festivalu Signal představíš dva projekty. Můžeš nám je lehce přiblížit?
Jasně. První se jmenuje Omnis. Bude prezentovaný v dómu a jedná se o generativní vizualizace a zvuk. Vychází z latinského pojmu Omnis, který znamená být na všech místech zároveň. Je to abstraktní projekt, ve kterém lidi mohou cestovat různými prostředími a elektroakustickými příběhy. Druhý projekt se jmenuje Light Bearers, který jsem poprvé představil minulý rok v Montrealu na festivalu Insectarium a nechal jsem se pro něj inspirovat světluškami. Jedná se o instalaci v přírodním prostředí, parku nebo na stromě, kde návštěvníci rukama manipulují laser. Základem jsou čtyři interaktivní stanoviště, odkud můžete vysílat laser na strom, na kterém jsou zavěšené skleněné krystaly, které rozptylují světlo. Celé je to doprovázeno surround systémem, kdy je ke každé světlušce přiřazený určitý zvuk. Je to taková participativní instalace v přírodním prostředí.

autor: Lenka Morávková
Spustit audio