Novou Ventolinovu desku Vitajte až příliš svazuje písňová forma

4. říjen 2017
Ventolin

Po pěti letech od Totemu nás David Doubek aka Ventolin „vítá“. Z perspektivy posluchačí jen okamžik stačí, aby člověk zjistil, že vše je víceméně při starém. Což je zároveň dobře i špatně. Dobře v tom smyslu, že Ventolin má v zásobě pořád celkem dost chytlavých melodií i vtipných sloganů. A špatně v tom, že někdy jsou (zejména anglické) texty na škodu věci a skladby samotné místy trpí tím, že se v nich Ventolin příliš drží na uzdě.

Kdo viděl Ventolina v klubu, samozřejmě moc dobře ví, že jeho síla je hlavně v koncertech, při kterých skladby teprve odhalí svůj pravý taneční potenciál. David Doubek je se svým hardware stolem skvěle sehraný a nebojí se častokrát až zbytečně spoutané studiové verze na parketu pořádně provětrat. Hned při prvním poslechu úvodní Cesty smutného stromu, či Indiána, je jasné, že albové písně s až dět(in)ským nádechem zmutují v klubu do nakažlivě acidového party módu, který se rozhodně nezastaví po třech minutách.

Ventolin v rozhovorech prohlašuje, že všechny skladby mají slova, protože ho instrumentální verze neuspokojovaly. Je otázkou, nakolik především anglické texty některým písním ve výsledku spíš neuškodily. Lost Track, Great Again a především The Warning by se bez popěvků typu „Don’t Mess With the SMS“ velmi dobře obešly. Kdyby je Ventolin namísto ne vždy fungujících slovních hříček o něco více natáhnul a z písní, ve kterých živelnost jen tušeně probublává, udělal neskrývané „bangery“, bylo by to rozhodně příjemnější oživení. Větší drive a kompoziční pestrost by totiž Vitajte jen prospěla. Ještě menší smysl pak dává střídání angličtiny a češtiny v průběhu jedné skladby, jako je tomu například u průměrné Desires.

Ikonickou skladbou celé desky je bez diskuze Indián, kde funguje všechno na sto procent. Vtipná, snadno zapamatovatelná a chytlavá rýmovačka „Po chodbě někdo chodí v ponožkách. Kroky nejsou slyšet, pohybuje se tiše – jako indián“, gradující acidové podklady i fakt, že v klubovém prostředí má Indián skvělé predispozice stát se tanečním vrcholem celé noci. Vitajte jako celek je ovšem jen lehce nadprůměrná nahrávka, která zůstane pro posluchače bez následné koncertní zkušenosti s Ventolinem bohužel jen polovičním zážitkem.

Poslouchám Ventolina doma
děti kolem tancujou
a já se kývu do rytmu kyselinek

V klubu to však je zkušenost nová
z hravých písní je najednou
acid tek

Ventolin – Vitajte (Bumbum Satori, 2017)
Hodnocení: 65 %

Další články autora