Nový upírský král: The Blood of Dawnwalker si bere to nejlepší ze Zaklínače 3
Po prázdninové pauze je Quest zpátky v plné polní a první zářijový díl toho má na programu víc než dost. Šárka se totiž vrátila z německého Gamescomu, kde během několika dnů stihla vyzkoušet pořádnou porci chystaných her. Co ji v Kolíně nad Rýnem zaujalo a proč jen málokterá hra zvládla přehlušit pachuť krve z The Blood of Dawnwalker?
Protože samotný Gamescom by na jeden Quest očividně nestačil, pustili se moderátoři také do recenze debutu projektu studia Rebel Wolves, které založili veteráni z CD Projektu RED. Už samotná zmínka o autorech třetího Zaklínače pochopitelně vzbuzuje nemalá očekávání, tentokrát se ale vydávají do temného středověkého prostředí reálné Evropy, kde se hlavní hrdina Coen musí vypořádat nejen s (ne)lidskými nepřáteli, ale také s vlastní proměnou v Soumračného.
Právě jeho poloupírská povaha přitom zásadně ovlivňuje způsob, jakým Dawnwalker vypráví svůj příběh i jak, potažmo kdy, se v jeho světě pohybujete. Šárka s Jardou tak rozebírají, jak funguje kombinace otevřeného světa, rozhodnutí s nedozírnými následky a časového tlaku, který neustále nutí prioritizovat a přemýšlet nad tím, co všechno kromě Coenovy rodiny půjde ještě zachránit.
A samozřejmě dojde i na otázku, jestli se Rebel Wolves podařilo navázat na odkaz svého předchozího působiště, aniž by jen slepě opakovalo recept na Zaklínače 3. Anebo jestli tenhle recept stejně pořád není tak vyvařený, aby to náhodou na úspěch pořád nestačilo.
Co tedy letos na Gamescomu stálo za pozornost? Jak moc ambiciózní je The Blood of Dawnwalker a proč se v něm vyplatí vážit každého rozhodnutí? Poslechněte si první zářijový Quest, který se po letní pauze vrací rovnou mezi davy návštěvníků Gamescomu a do temného světa plného upírů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.