O mniších, kteří bez masek nemohou ven. Komiks debutantky Jislové stojí na straně svobody

28. březen 2018

Malý zázrak – dotáhnout bakalářskou práci na knihkupecké pulty – se povedl pětadvacetileté kreslířce Štěpánce Jislové. Její autorské album Klášter Nejsvětějšího srdce potvrzuje, že na české komiksové scéně přibývá žen. Křehká dystopie o mniších v plynových maskách vtahuje hlavně na debut nebývale slibnou kresbou.

V rutině a izolaci žijí mniši Kláštera Nejsvětějšího srdce, jejich odloučení a oběť je absolutní, protože vzduch venku otravuje toxická mlha. Za zdi kláštera se vydávají jen kvůli práci, vždy s kyslíkovou bombou na zádech a maskami na tvářích, mimo jeho území vůbec. Stibor se podobně jako jeho druhové do řádu dostal coby batole, čas zahladil vzpomínky na matku, modrou oblohu i zelenou trávou. Teď dospívá a z paměti se vynořují zneklidňující obrazy.

Filosofie v bublinách

V grafické novele Jislové zůstává mnoho pouze naznačeno. Okolnosti katastrofy, která svět postihla, se čtenář dovídá jen výběrově. Pro autorku zjevně není tolik důležité, co se stalo, jako řešení, jež lidé zvolili, aby přežili. Prostřednictvím Stibora, který odmítne status quo, čtenář postupně zjišťuje, že mniši jsou obětováni za životy ostatních, aniž by to věděli. Autorka jako by se svou novelou ptala: může být nevědomá oběť spásou? A je obětování druhého morální? Na mladého člověka, který komiks kreslil ještě coby dvaadvacetiletý student plzeňské Fakulty umění a designu, nelehká otázka. Možná proto na ni čtenář odpověď v bublinách nenachází. Jislová sice opakovaně zpochybňuje čistotu života v klášteře, a tím také oběti (především v postavě nejvyššího představitele řádu, který se potichu z převora mění v diktátora), její jasný odpor k takovému jednání se ale skrývá v kresbě.

Zatímco prostředí kláštera je středověce sevřené vysokými zdmi, tónované v barvách hnědých kutan a okru, posledním stránkám, kde se Stibor dostává do volné krajiny, vévodí zelená – zářivá, světlá, prosluněná. Kontrast mluví za vše. Boj proti mlze by byl jistě složitý, stál by oběti na životech, vítězstvím by ale mohla být svoboda. A po ní hlavní hrdina touží.

Z komiksu Štěpánky Jislové Klášter Nejsvětějšího srdce

O to víc překvapí pesimistický konec, kdy Stiborovy snahy maří jeho vlastní matka. Autorka opakovaně motivace postav zastírá, naznačuje a vlastně trochu odbývá, často jednou vysvětlující větou. Čtenář může být zmaten, zda se jedná o ucelené dílo, nebo o první část rozsáhlejšího celku. Grafická novela na rozdíl od jejího rozložitějšího sourozence románu v Česku příliš často nevzniká. Přesto se pro ni podle svých slov Jislová rozhodla a pokračování určitě nebude.

Po téměř osamocené Lucii Lomové či o dvacet let mladší a ze street artu vyrostlé Toy Box to vypadá, že se na tuzemské komiksové scéně zabydlují kreslířky. S obdobným námětem – život v dystopii – se předloni vypořádávaly Milada Mašínová (scénář) a Petra Josefína Stibitzová (kresba) v trilogii Mor. Dvojice autorek ale zvolila spíše cestu lyrickou než výpravnou, postavenou především na atmosféře, a komiks se k širšímu publiku nedostal. Podobnost s Jislovou je snad jen ve zvolené technice kresby, ta ale s tužkou pracuje mnohem dynamičtěji, méně výtvarně a více graficky. Její tahy jsou ještě nejisté a styl ne zcela jednotný, přesto zvlášť z některých oken vystupuje jasný potenciál (na jejích webových stránkách už teď lze vidět čistší práce). Pokud jej v dalším albu rozvine v jeho plné šíři, je na co se těšit. Zatím je tu svébytný debut, který by byla škoda minout.

O komiksu nové postavy české scény i atmosféře příběhu z uzavřeného kláštera si poslechněte audiozáznam.

Štěpánka Jislová: Klášter Nejsvětějšího srdce, 72 stran, Meander (2017).

 

autor: Kateřina Čopjaková
Spustit audio