O turistických průvodcích českým gastrem: Tlačenky se lidi bojí, smažák a pivo je jistota

26. červenec 2019
Ve vlastní šťávě

Turisté se na českou kuchyni těší, jen často neví, kde ji hledat. Vyšlapané centrální cesty lemují reklamy na trdelník plněný zmrzlinou, cestovatelské servery doporučují podniky, které místní neznají ani podle názvu, a tak se objevují speciální cestovatelské agentury, které milovníkům jídla zprostředkovávají bližší kontakt s českou hospodskou kulturou. Se zakladateli jedné z nich jsme si Ve vlastní šťávě povídali o tom, co návštěvníkům chutná, i co nezvládají.

Ačkoli je pro někoho otázkou, jestli je účast na jakékoli turistické túře autentickým zážitkem, Janovi a Zuzaně z Taste of Prague se na jedné tak zalíbilo, že se rozhodli podobný zážitek zprostředkovat i pražským turistům. „Tehdy jsme byli na dovolené v San Sebastianu, kde něco podobného dělali místní expati. Mně to přišlo jako skvělý nápad, v té době v Praze byly jen klasické prohlídky po památkách. Ale něco, kde by se dalo i povídat o tom, jak se tu vydělává, žije a platí daně, to tu nebylo. Podobné věci se nejlíp řeší s chlebíčkem nebo u piva,“ vysvětluje Zuzana.

Logo

„Většinou jdeme do nějaké hospody, kde si dáme pivo a nějaké věci k tomu – hermelín, šunku, guláš. Pak jdeme do masny, kde si dáme nějaké masové věci, pak nějaké modernější jídlo a nakonec větrník, věneček. Snažíme se kromě piva taky ukázat místní víno, protože to se v podstatě nevyváží a lidi ani neví, že ho tu máme,“ popisuje Jan Valenta standardní trasu.

„Tlačenku jsme měli, silně jsem ji protlačoval, ale hosti to nechtěli jíst – takže jsme museli zvolit přístupnější věci jako smažák nebo pražská šunka,“ doplňují. Obecnou přístupnou jistotou jsou kromě smaženého jídla české sladkosti nebo obecně sladká jídla, ideálně tedy spíš jako dezert než oběd.

Ve vlastní šťávě s Maškrtnicí o dietách, které držíme ze strachu

Dieta – jídlo – strava

Koho nikdy s novým rokem nenapadlo změnit jídelníček, držet nějakou dietu nebo aspoň částečně změnit svůj životní styl včetně obživy, ať první hodí kamenem. S výživovými odbornicemi Andreou Jakešovou a Karolínou Fourovou jsme řešili, co kromě cukru straší moderní dietáře nejvíc.

Typu lidí, kteří si většinou túry objednávají, se přizpůsobuje i výběr podniků. „Jedna ze zásadních věcí, proč jsme nemohli turisty brát do některých typů podniků, bylo třeba kouření, což naši hosti netolerovali,“ říká Valenta. Tím se bohužel vyloučila většina typických „čtyřek“. „Taky potřebujeme skvělý servis, což pokud jsme se tam už dostali, probíhalo spíš stylem obracení očí nebo rezervace, která měla být, nebyla.“ „Navíc když přijdeš ve skupině deseti lidí, rozbiješ atmosféru, za kterou tam jdeš,“ doplňuje Zuzana. Na prohlídkách tedy hosté navštíví spíš současnější podniky a navíc pak dostanou tipy na další místa, kam zajít – ostatně, plný tipů, kam na nejlepší zmrzliny, pivo, koláče i třeba kachnu, je i jejich blog a instagram.

Zuzana s Janem často řeší i trochu pomýlené představy hostů o tom, co je a není česká hospoda nebo místo, kam pražští chodí – částečně zapříčiněné servery, jako je TripAdvisor. „My ho na jídlo vůbec nepoužíváme ani sami na cestách. Vzhledem k tomu, že tam hodnotí turisti, vytrácí se lokální pohled na věc.“ Dostat se jako turista k informacím, které by psal někdo místní, ideálně v angličtině, je jednoduše příliš náročné. „Navíc je to zkreslené ve prospěch míst, které jsou turisticky vytížené, jako je Kaprovka, Královská cesta – a tak jsou to podle místních lidí dost často nesmysly.“

Jaká jsou další úskalí podobných serverů, jak se na cestu dobře připravit, co za největší katastrofu při průvodcování zažili a co je podle Jana a Zuzany autentické? Poslechněte si celý díl.

 

Spustit audio