O Ukrajině teď píše leckdo, není snadné se v tom zorientovat, popisuje editorka knihy Chleba z minového pole

7. prosinec 2022

Do Záložky zavítala Marie Iljašenko, básnířka a editorka knížky Chleba z minového pole. Jde o soubor reportáží českých, slovenských a ukrajinských novinářů a novinářek, kteří v ní popisují realitu na Ukrajině v posledních měsících. „Spolu s kolegyní Janou Kaizrovou, která s nápadem přišla, jsme chtěly, aby čtenáři věděli, jak válku prožívají lidé v různých koutech Ukrajiny,“ říká Iljašenko.

Knížka z nakladatelství Slovart obsahuje i texty ukrajinských novinářek, které musely uprchnout do Česka. „Co se týká českých příspěvků, například od Tomáše Brolíka nebo Adély Knapové, máme texty, ve kterých popisují, jak jedou v zemi zachvácenou válkou, ale jsou tam i texty, které zachycují delší časový úsek na jednom místě.“ Reportáže doplňují protiválečné plakáty a ilustrace od několika ukrajinských umělců.

Kniha Chleba z minového pole a speciální číslo Ukrajinského žurnálu

Zájem Marie Iljašenko o ukrajinskou literaturu začal v době, kdy psala svou diplomku a zjistila, kolik zajímavých ukrajinských knížek existuje, o kterých nemají Češi ani tušení. Následně přeložila reportáže Ukrajina v měřítku 1:1 ukrajinského novináře Oleha Kryštopy a také se pustila do překládání tamní poezie. „Po začátku války letos v únoru jsem se setkala s tím, že lidé strašně toužili slyšet ukrajinskou poezii, což pro mě bylo nové a překvapivé. Vysvětluju si to tím, že poezie je žánr, který umí být velmi emocionální, takže nám nějaký prožitek umožnuje prožít ještě víc a podává nám pomocnou ruku. Zároveň poezie umí být velmi aktuální,“ říká.

Sama byla u zrodů několika dalších literárních počinů, které přibližovaly a stále přibližují situaci na Ukrajině. Jedním z nich je speciální číslo Ukrajinského žurnálu, který obvykle vychází pro ukrajinskou menšinu v Česku a Polsku. „Čas od času vydají i číslo pro české čtenáře. V tomto jsou jednak nové básně ukrajinských básníků, kteří reagují na válku, ale i básně českých autorů. Nechybí ani eseje a sloupky,“ popisuje obsah.

Čtěte také

Ukrajinští básníci z Kyjeva přiznávají, že v době, kdy pro ně válka na východě země byla dlouho vzdálená, měli pocit, že o tom ani nemají právo psát. A když vypukla velká válka, přestali se stydět používat slova jako rakety, výbuchy, šrapnel. „S českými autory a autorkami je to v něčem podobné. Nám tady sice nelítají rakety a neznějí výbuchy, ale válka se mnohých z nás dotkla.“

Literatura je prostor svobody, mělo by to být tak, že každý může psát o čemkoliv. Jiná věc je, že každý spisovatel má nějakou zodpovědnost. A pak by si měl každý říct, jestli je to namístě, jestli k tomu má co říct a jestli to třeba není nevkusné. Každý k tomu chce něco dodat. To ale může být negativem i pro čtenáře.

„Když si nebudete vědět rady, jak si vybrat relevantní knížku, tak já mám takovou pomůcku, že se nejdřív podívám na nakladatelství nebo na editory. Viděla jsem, že knížky o Ukrajině teď píše opravdu leckdo. Já jako autorka bych se do toho nepouštěla,“ dodává Iljašenko.

Poslechněte si Záložku s Marií Iljašenko nejen o knize Chleba z minového pole.

Spustit audio