„Občas si pleteme emancipaci se vznikem nového trhu,“ říká queer teoretik Jack Halberstam

25. květen 2020

Svůj přístup queer a literární teoretik Jack Halberstam popisuje jako „nízkou teorii“. V jeho pracích se potkává popkultura se současným myšlením v oblasti genderu, trans identity nebo feminismu. Profesor Columbia University napsal knihy o ženské maskulinitě i Lady Gaga. V rozhovoru jsme řešili aktuální problémy genderové politiky, jak se proměňuje přijetí transgender osob nebo proč patří budoucnost queer teorie badatelům jiné než bílé barvy pleti.

Pročítal jsem vaše blogy a většina z nich je dost kritická. Chci proto začít pozitivně. Co vás, co se genderové politiky týče, v poslední době potěšilo?

Vznik a postupné přijetí takzvané nebinární identity, která odmítá jednoduché dělení na muže a ženy, cisgender a transgender osoby. Je skvělé, že mladí lidé začínají uznávat, že k vlastnímu genderu se dá vztahovat víc způsoby. Vzniká tak zajímavý prostor pro sebeorientaci. Problém trochu je, že nebinaritu někteří začali používat podobným způsobem jako jiné identitární kategorie. Jakmile je někdo k nebinárním lidem údajně necitlivý, je s ním konec, je, řečeno internetovým slovníkem, canceled. Naposledy v nemilost upadla ContraPoints.

Jack Halberstam (* 1961) působí na Institutu pro výzkum ženství, genderu a sexuality a Katedře anglické a komparativní literatury Kolumbijské univerzity. Dříve se věnoval ženské maskulinitě, v dalších knihách rozebíral časové aspekty trans života nebo feministickou interpretaci Lady Gaga. Aktuálně dokončuje knihu o tom, jak souvisí divočina s queer zkušeností.

Tato velmi zábavná, chytrá a dost vlivná trans youtuberka byla nařčena z necitlivosti vůči nebinárním lidem. Bylo to jenom proto, že poukázala, jak takové to kolečko, kdy si navzájem říkáte svá zájmena, často příliš poutá pozornost na trans lidi. Sám jsem to zažil. Když jste v místnosti, kde je většina lidí cisgender a jejich identita přiřazená při narození se s jejich skutečnou shoduje, jste jako jediní, kdo tam je s protichůdnými zájmeny, jako pěst na oko. Jste extra viditelní. Lidé na ContraPoints reagovali hrozně přehnaně. Přitom by měla být jejich spojencem! Ale tak to v debatách v době politiky identity chodí. Místo boje proti transfobii se nakonec hádáme mezi sebou. A s tím mám problém. Nebinarita je ale jinak velmi pozitivní příklad, který ukazuje, jak se proměňuje způsob, jímž lidé o svém genderu přemýšlí.

Není to trochu tak, že rozbíjíme staré kategorie jen proto, abychom sice vytvořili nové, ale podobně sešněrované?

Queer teorie po dlouhou dobu vycházela z Foucaultových Dějin sexuality. V prvním svazku Foucault popisuje, jak spolu s rozvojem vědy na přelomu 19. a 20. století vznikl taky obrovský systém pro klasifikaci lidského sexuálního chování. Ten byl pak využíván při studiu a marginalizaci skupin, které pak byly označovány za sexuální devianty. Podle Foucaulta je nutné takové teorie kriticky zkoumat, politicky s nimi pracovat. Ale lidé často zapomínají, že problémem nejsou kategorie jako takové, ale způsob, kterým vznikají, systém, jenž je vytváří. Lidské vztahy nemohou fungovat bez společenských ukazatelů. Představy o vymýcení genderu, zrušení všech kategorií, jsou ve skutečnosti velmi neoliberální – předpokládají existenci nějaké bezhodnotové, neutrální zóny, jako bychom mohli být opravdu svobodní, jen kdybychom se dokázali kategorií vzdát! Ale tomu já nevěřím. Místo toho se musíme zaměřit na to, jak samotné kategorie vznikají.

Jak moc genderové boje na sociálních sítích skutečné genderové politice škodí?

Místo toho, abychom říkali, že bitvy o gender jsou problematické, pojďme to rozšířit – celý Twitter je škodlivý. Možná si pamatujete na počátky sociálních médií. Když se tehdy lidé poprvé připojili na Facebook, propojovali se tam s přáteli, sdíleli relevantní věci. Jenže pak přišla komercionalizace a spolu s ní se způsob fungování sociálních sítí přes noc změnil. Místo k propojování lidí začaly sloužit k extrakci dat. Řada lidí neví, jak přesně sociální média fungují. Většina z běžných uživatelů třeba takového TikToku vůbec neví, jaké množství informací o sobě poskytuje a co se s takovými informacemi pak děje. Cíleně nám podsouvají obsah, který v nás vyvolá emocionální reakci, podléháme iluzi hromadné komunikace, i když ve skutečnosti to tak není. Facebook, Instagram, Twitter ale především usměrňují naše chování. Měli bychom je na chvíli vypnout a sledovat, jestli uvidíme nějaký rozdíl, třeba v tom, jak mezi sebou v subkulturách komunikujeme. 

Digitální doba ale určitě přinesla do queer teorie a queer životů taky pozitivní věci, nemyslíte?

Nikdy to není černobílé. Třeba digitální komunity jsou pro lidi, co žijí mimo velká města, ohromně prospěšné. Mohou se díky nim dostat do queer společenství, která pro ně nemusí být dostupná. Ale má to i negativní stránku. Jde vidět homogenizaci. Ačkoliv se zdá, že online kolují miliony příběhů, ve skutečnosti se k vám skrze algoritmy dostane pouze malá hrstka. Jsou předvybírané tak, aby zaujaly co největší množství lidí, mainstream. Řada pak filtrem platforem neprojde, nejsou pro ni přijatelné.

Otevřené hlavy jsou série rozhovorů s předními světovými intelektuály a intelektuálkami. Snažíme se představit osobnosti, které dokážou současnou realitu komentovat z nečekaných pozic a jejichž dílo překračuje hranice zavedených kategorií. Usilujeme o představení co nejširšího spektra názorů a myšlenkových proudů, které rezonují v současné společenské debatě v západní Evropě, USA, Číně i dalších koutech světa a které mohou být zajímavé (i přes jejich kontroverzní či lokálnímu kontextu odcizený charakter) pro českého posluchače.

Nesouvisí to taky s představami o lidských tělech? Občas se mluví o tom, že se na veřejnost dostávají hlavně příběhy krásných a do běžné společnosti zapadajících trans lidí.

Přesně. Kdykoliv se podívám na svůj Twitter, bude tam nějaký mladý trans kluk, kterému se operace hrudníku hrozně dobře zahojila. Dostane spoustu lajků a jeho veselá fotka se stane virální. Někdo, kdo má třeba trochu nadváhu, je starší, nemá tolik svalů, pak najednou vůči takovému ideálu nevypadá tak dobře. Přitom třeba mastektomie se často prezentuje v idealizované podobě. Trans lidé jako by byli na veřejnosti buďto úplně neviditelní, nebo naopak extrémně na očích. Ale potom jsou okamžitě podrobeni stejným tlakům na vzhled těla, kterým jsou už léta vystavovány třeba ženy. Viditelnost není samospásná.

Pár let nazpět se hodně mluvilo o „transgender zlomu“ v přijetí a reprezentaci trans osob. Je tahle fixace na viditelnost jedním z důvodů, proč jste k téhle představě kritický? 

Ach, tohle. Transgender zlom je nesmyslná představa. Ano, byl určitý moment, kdy si neoliberální kapitalismus našel nový trh, v rámci něhož začal šířit myšlenku, že je tolerantní a přívětivý – trans lidé byli přitom pouze poslední skupina, jíž trh nastavil náruč tolerance. Nebyla to totiž chvíle, kdy by byli trans lidé opravdu přijati. Vezměte si Caitlyn Jenner, jejíž coming out na obálce Vanity Fair byl s touhle dobou hodně spojovaný.

Logo

Nezapomínejte, že Jenner je součástí jednoho z největších mediálních konglomerátů na světě – říše Kardashianových. Jenner není tou odvážnou trans ženou, která se rozhodla promluvit na veřejnosti. Jestli chcete někoho takového, vraťte se do 80. let ke Kate Bornstein, Sandy Stone, Riki Anne Wilchins. Trans aktivistkám, které byly v předních liniích v době, kdy lidé trans právům rozhodně nebyli nakloněni. Třicet let nato je za zářnou představitelku trans lidí pokládaná žena z jedné z největších mediálních skupin. Jak potom nebýt cynik? Měli bychom na takové v uvozovkách „velké momenty“, „zlomy“ dávat pozor.

Kde se tedy queer teorie a queer politika potkávají? Můžeme si číst teoretické knihy, ale v Maďarsku mezitím zakázali možnost legálně si změnit gender. 

Trans znamená v různých místech jiné věci. Kde je silná tržní ekonomika, kde trh vládne nad politickými rozhodnutími, tam snadno naleznete třeba pro stejnopohlavní svazky a trans procedury podporu. Jediné, co trh chce, jsou nová odbytiště. V autoritářském režimu, který hodně apeluje na morální hodnoty, se trans a queer lidé stávají užitečnými obětními beránky. Dobře je to vidět v Bolsonarově Brazílii. Dřív tam bylo hodně velmi aktivních queer politických uskupení, komunit a aktivistů. Teď tam máte pravicového prezidenta, který chce absolutně kontrolovat celou populaci a využívá k tomu armádu, policii, zavírá lidi, hlásá otevřený rasismus. Využít k rozdmýchávání vášní homofobii nebo transfobii je pro něj velmi výhodné. Takže hrozně záleží, v kontextu jakého politického systému a tradice se o trans lidech bavíme.

Zajímavé je, že v České republice musíte pro úřední změnu pohlaví v občance podstoupit sterilizaci, zatímco v takovém Rusku ne. 

Rusko má k trans tělům historicky úplně jiný vztah. Podobně je to v Íránu, kde je pro vládu mnohem přijatelnější vyjít vstříc lidem, co chtějí podstoupit tranzici, než přiznat jakákoliv práva gayům nebo lesbám. V Rusku je dlouhá tradice, která trans identitu spojuje s prací. Až do docela nedávné doby ruské farmářské rodiny, jimž se narodily pouze dcery, některé z nich proměňovaly na syny, aby pak mohly vykonávat takzvaně mužskou práci. Odmala takového člověka vychovávaly jako muže, bylo mu umožněno vdát se za ženu, na farmě mu byla svěřena práce, kterou ženy dělat nemohly.

Čtěte také

Antropologický přístup k genderu je důležitý, je potřeba brát v úvahu místní rozdíly. Trans je euroamerická kategorie, která v demokratických a tržních komunitách znamená něco zcela jiného než jinde. Musíme se dívat, jak trans kategorie zapadá do širšího společenského systému. Často totiž dochází k tomu, že ten sice vyjde vstříc bohatým trans lidem, zatímco dál patologizuje třeba chudé trans komunity, často trans osoby nebílé pleti nebo ty v byznysu se sexem. Jestli se tedy ptáte na rozdíly, tak to nakonec není jen o místě, ale taky o třídě a rase. 

Četl jsem váš text o Audre Lorde, kde se pozitivně vyjadřujete k jejímu anarchistickému postoji. Souvisí s ním i tohle nebezpečí, kdy se systém snaží marginalizované skupiny využít?

Píšu v něm o uměleckém hnutí ze 70. let, které se jmenovalo Anarchitektura. Je to spojení anarchie a architektury a v jeho jádru je princip odbourávání, rozebírání. Souvisí s tím i to moje přání být na chvíli offline. Ale nechci, abychom se vraceli do minulosti. Měli bychom se z ní ale poučit. Především estetická hnutí vyjadřovala zcela jiný vztah k politice, kultuře, médiím, budoucnosti, aktivismu, komunitě a tak podobně. Co můžeme od předešlých aktivistů využít k tomu, abychom se zbavili některých okovů, které nás obepínají? Mluvím teď především o aktivitách, které se odehrávají uvnitř systému a jsou tak už od základů omezené. Chcete provést revoluci skrze sociální média? Lidé tomu třeba v době arabského jara věřili. Hodně štěstí. To se nestane.

Nebo jako někteří věříte, že Grindr, globální gay seznamka, je průkopníkem boje za queer práva? Gay lidé v Ugandě by se přece bez něj nikdy nemohli setkat! Tak to ale není. Grindr chce trh. Nezajímají ho lidská práva. Občas si pleteme emancipaci se vznikem nového trhu. Jenže to se navzájem vylučuje. Anarchismus pro mě nezosobňují jenom anarchistické komunity, mnohem víc ho považuji za estetické gesto. Jeho cílem je bourání, rozebírání, osvobozování, demystifikace, pohyb směrem od konzumeristických tlaků tržního kapitalismu.

Slyšel jste o xenofeminismu? Co na takové kyberfuturistické queer manifesty říkáte?

Je to velmi zajímavý manifest, mám ho rád. Je chytrý, líbí se mi ten matematický přístup. Chybí v něm ale podle mě citelnější důraz na rasovou a třídní problematiku. Xenofeminismus vznikl v matematickém světě a je příliš odpojený od toho sociálního. Pak je potřeba obrátit se k proudu černošské queer teorie, jež vychází z práce Sylvie Wynter. Mám na mysli třeba novou knihu Zakiyyah Iman Jackson Becoming Human (Stávání se člověkem). Jackson tvrdí, že když začnete kategorii černošství promýšlet skrze současnou fyziku a matematiku, rozbijete vše, čemu ohledně genderu, rasy a lidství věříme. Představa, co je člověk, totiž ve velkém vychází z dlouhé tradice bělošského myšlení a filozofie. Černá barva kůže je v ní materiální, je to jenom tělo, prostý život, často se dává na roveň zvířeti. Jenom bělost dokáže nahlédnout abstraktní, filozofický svět ideálů. Na určité úrovni se pak současného pojetí člověka musíte vzdát a znova lidství vystavět. Mladí černošští feministé a feministky dnes dělají tu nejsoučasnější queer teorii.

Aktuálně se nacházíme v karanténě. Pronásleduje nás neviditelný virus, který se na světě objevil v důsledku rozpadu našeho vztahu k životnímu prostředí. Je za tím komodifikace životů zvířat, destrukce přirozených habitatů, totální zborcení hranice mezi lidským a zvířecím světem. Uprostřed toho všeho vidíme, že takhle to s našimi společenskými strukturami prostě dál nejde. Musí se s tím něco dělat. Očividně není udržitelné, abychom všichni měli auta, chodili pořád do restaurací, měli k dispozici tolik druhů jídla v jakoukoliv denní nebo noční dobu. Některé z věcí, které jsme považovali za běžnou součást života, teď nejsou dostupné. A umožňuje nám to přemýšlet, jestli opravdu chceme takhle pokračovat, až se situace zlepší. Ptát se, co je potřebné, co může být, co je možné. A nezapomenout přitom ani na gender a jeho budoucnost.

Proč genderové boje na sociálních sítích nakonec snahám o rovnost škodí? Jaké nové výzvy digitální doba přinesla queer osobám a jak souvisí anarchismus a transgender budoucnost? Poslechněte si rozhovor s queer teoretikem Jackem Halberstamem.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.