Obchodování se sny a obří chobotnice. Druhá řada seriálu The OA je divnější, ujetější a zábavnější

Kvanta konspiračních textů a videí, které se pokoušely The OA interpretovat právě v kontextu Stranger Things, potvrzují, že podobné strategie jsou účinné, a momentálně je Netflix v nějaké formě uplatňuje při vývoji většiny své původní produkce. Navíc dokazují, že hlavní proud a nezávislé projekty spolu mohou nejen koexistovat, ale jsou si mnohdy i vzájemně prospěšné. Showrunnerka, scenáristka a herečka Brit Marling debutovala filmem Jiná Země, který patří ke komorním nezávislým sci-fi, jako byl Kód 46 nebo Moon. V The OA pak s režisérem Batmanglijem navázali na předchozí společné filmy Dívka z budoucnosti a Východ.

Ze seriálu The OA |foto: Netflix

Marling umí podobně jako třeba Jordan Peele pracovat se žánry a zároveň má výrazný autorský hlas. Zajímá se o svět mladých lidí, kteří se ve známém, až všedním prostředí potýkají s něčím, co úplně přesahuje jejich zkušenost. V Jiné Zemi se hlavní hrdinka po návratu z vězení stává pro své okolí cizinkou, ve filmech Dívka z budoucnosti a Východ se zase hrdinové infiltrují do uzavřeného společenství. Přirozeně se tak vztahuje k tématu manipulace, otázkám svobodné vůle nebo vypravěčské nespolehlivosti. Zároveň ve svých projektech většinou sama hraje tajemné a nepředvídatelné postavy, které často vedou dvojí život.

Taková je i hrdinka seriálu The OA. Nevidomá dívka Prairie před sedmi lety záhadně zmizela, náhle se ale s nově nabytým zrakem vrací k rodičům. A zatímco rodina, úřady i média spekulují o okolnostech „zázraku prozření“ a předpokládaného únosu, Prairie vytrvale mlčí. Rámec první série tvořila pravidelná setkání nesourodé pětice místních outsiderů, kteří se tajně scházejí v opuštěném domě na okraji jejich maloměsta. I když Prairie evidentně trpí syndromem barona Prášila, chtějí si vyslechnout její příběh a aspoň na chvíli tak utéct z ubíjející reality. Stejně jako v něm hrdinka neustále mění svoji identitu, rozpíná se mezi epickou fantasy, hororem o šílených vědcích a romancí o hledání ztracené lásky. Z amerického děvčete se stává dcerou ruského oligarchy a nakonec charismatickou guru, která si říká OA na základě fonetické příbuznosti se slovem away a pokouší se otevřít portály do jiných dimenzí.

Ze seriálu The OA |foto: Netflix

První sezóna končila nejistotou, zda je Prairie spíš podmanivou fabulátorkou a následovnicí Carlose Castanedy, nebo někým, kdo skutečně překračuje hranice mezi světy. Odpovědí je její pokračování, které se v jiné dimenzi přímo odehrává. Rozpoznáváme známé tváře, které jsou tu ovšem tak trochu někým jiným. Přestože jde o nový příběh, na jehož počátku vyšetřovatel Karim pátrá po teenagerce, která zmizela během hraní hry nebezpečně expandující z online světa do fyzické reality, je třeba zároveň vědět, jaké události mu předcházely. Na druhé řadě je znát citelně vyšší rozpočet, který se odráží hlavně v propracované vizuální stránce a atraktivních pohledech na San Francisco. To je zobrazeno jako fascinující a bizarní svět, který se vůbec ničemu nepodobá. Setkávají se tu interdimenzionální cestující, bují v něm korporace zabývající se shromažďováním a kapitalizací snů a ruská diaspora ve skrytých podzemních klubech schovává nádrž s obří chobotnicí, která slouží coby podivné orákulum.

Béčková zápletka nebo kličkovaná mezi detektivkou, hororem a sci-fi neslouží na rozdíl třeba od loňské série Maniac Caryho Fukunagy k hromadění popkulturních citací nebo dokazování intelektuální převahy. Žánrovost je pro tvůrce prostředek k rozvíjení vlastní mytologie. Druhá série The OA je mimořádně vypravěčsky soustředěná a vyvolává intenzivní dojem vtažení. Seriál patří od začátku mezi ty, které jsou buď zatracované, nebo naopak adorované, a sequel přicházející téměř po tříleté pauze tento status utvrzuje. Je ještě divnější, ujetější, ale taky zábavnější. Marling a Batmanglij si i v netflixovském korporátu udrželi obdivuhodnou tvůrčí energii a jejich výlet do jiné dimenze vyprávění zatím patří k nejoriginálnějším sériím letoška.