Od Blatného ke Kornovi. Noise rock Vlněny na novém albu tíhne k melancholii, syrovosti ale neubývá

Majty, Tomáš a Váša. Tři sympaťáci, kteří se v jednu chvíli potkali v Brně, a ač původně pochází každý z jiného koutu republiky, právě tohle město, které prý maká, je spojilo tak silným poutem, že na jeho základě vznikla Vlněna. Název jí dala dnes už bohužel zbouraná továrna kousek od centra, kde měli kluci zkušebnu. Nezvratný osud areálu pak ostatně inspiroval i titul první desky – Děcka posledního domu. Ta vyšla na respektovaném nezávislém labelu Silver Rocket a právě na něm teď Vlněna vydává i své druhé album nazvané Malý ohně. 

Z něho před nedávnem kluci vypustili první singl Klíšťata, a to dokonce i s klipem, což jak jsme se dozvěděli, nebývá u jejich kapel úplně běžné. Ze samotné písničky i klipu je na první dobrou zřejmé, že Vlněna se za čtyři roky od svého debutu posunula blíže k melodičtější písňové struktuře, a i když si udržela svou typickou neučesanost a autentické napětí, pracuje s trochu jinou energií. Na to konto nám kluci prozradili, jaký byl rozdíl v přístupu k psaní nových skladeb, proč je nahrávali u Tomáše z Pacino v Orlové i jak je to s tou temnotou a mezemi obecně. A (nejen) řeč došla i na jejich další kapely, cestování po Indii či plány na společný dvojkřest.

Playlist:

Vlněna – Malý ohně
Pacino – Dveře
Kurvy Češi – Věřit jako dělník
Tomáš Niesner – Thali Beat
Šimanský/Niesner – Little Amber
Or – Sklenice
Karate – Small Fires
Vlněna – Klíšťata