Od metalu a punku jsem se dostal až k hraní jazzu, říká Juninho z brazilské kapely Ratos de Porao
Když jako čerstvý teenager objevil undergroundovou punkovou scénu, věděl, že je to jeho osud. Divokost lokálních koncertů, pocit sounáležitosti a nekompromisní přístup k hudbě i obsahu textů ho nasměrovaly právě tímto směrem. Jednou z kapel, kterou v té době vídal na podiích a zpíval jejich texty, byli i Ratos de Porao.
Juninho k tomu říká, že právě tato kultovní kapela je v Brazílii, co se týká popularity v rámci tvrdé hudby, hned za Sepulturou. A že by ho opravdu nenapadlo, že s nimi bude jednou hrát na baskytaru. Oslovili ho už v roce 2003 a mnoho tehdejších přátel ho od tohoto kroku odrazovalo s tím, že členové Ratos jsou vyhlášeni svým nespoutaným punkovým party životem, který se bude těžko slučovat s Juninhovým disciplinovaným vegan straight edge nastavením. I tak se to rozhodl zkusit. Nyní už v kapele působí více než 20 let a je její nepostradatelnou součástí.
To platí i pro jeho fungování v Point of No Return, další kapele ze São Paula s kultovním statusem. Zde stál Juninho na téměř úplném začátku, kdy bylo jasné, že se má jednat o projekt silně ovlivněný tím, co v té době dělali Earth Crisis, respektive jejich paralelní kapela Path of Resistence. Ta stála na síle tří zpěváků a unikátním propojení straight edge hard coru a metalu. Stejnou cestou se rozhodli jít i Point of No Return.
Díky jejich entusiasmu se jim velmi rychle povedlo etablovat na nově se formující lokální scéně. Koncerty tehdy byly plné divokých mosherů, všichni znali texty a šli do všeho naplno. Podobnou reakci strhli Point of No Return na přelomu tisíciletí i v Evropě, kam se teď vrátili poprvé od roku 2002 a navíc s úplně novou deskou Language of Refusal. Ta je natlakovaná tvrdou fúzí metalu a hard coru, stejně jako jasným politickým obsahem textů. Všichni členové současné (oproti minulosti lehce pozměněné) sestavy jsou stále vegan straight edge. A stále milují punk, hard core, metal, ale i další hudební styly.
Ostatně sám Juninho má vedle výše zmíněných kapel ještě jednu, která na první poslech opravdu hodně vybočuje. Bufo Borealis pracují hned s několika inspiracemi, tou převažující je ale rozhodně jazz. Respektive jeho jednodušší repetetivní podoba, která je postavena na téměř funkovém rytmickém základu. Juninho k tomu dodává, že hraní v této kapele je pro něj jako pro muzikanta obrovskou výzvou, ale i zde jsou jeho party ovlivněné patterny, které používá při psaní pro hardcore kapely. Juninhův výběr brazilských kapel pak zazněl i v našem studiu a vy si tak můžete udělat alespoň základní přehled o tom, jak skvělá hudba se v této zemi hrála nebo hraje.
Jak silná je mladá generace brazilských punks? Jak vznikala deska Point of No Return? A jaké to je mít občas téměř status rockové hvězdy? Odpoví vám Modeláři!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.