Odborníci o Metropolitním plánu: Špičková práce? Nebo manuál, který umožní Prahu maximálně vytěžit?

Ondřej Boháč, Institut plánování a rozvoje: „Metropolitní plán se snaží chránit charakter čtvrtí“

Nový Metropolitní plán je revoluční svojí metodikou. Tím, jak se snaží vnímat město. Stávající územní plány, jak je známe z posledních let, se soustředí hlavně na funkci. Tedy jestli se má v dané lokalitě bydlet, jestli tam má být nějaká vybavenost, případně výroba. Metropolitní plán se ale navíc snaží postihnout a chránit charakter jednotlivých čtvrtí.

Nyní běží společné jednání. V horizontu několika let bude následovat veřejné projednání. V tom současném jednání je nutné primárně dojednat návrh plánu s orgány státní správy a s městskými částmi. I v tomto bodě se ale může zapojit taky veřejnost. Může podávat připomínky nebo námitky. Lhůta, od kdy je mohou lidé podávat, začíná 27. června a končí 26. července. Vše musí jít úřední formou přes podatelnu.

Václav Orcígr, Arnika: „Plán umožňuje město maximálně vytěžit“

Jako hlavní problém vnímám, že Metropolitní plán je urbanistickou vizí jednoho architekta. Plán představuje nějakou neoliberální představu toho, jak se má město rozvíjet, to znamená investovat do městského prostoru s možností jeho maximálního vytěžení. Jednou z jeho klíčových vizí je rozvolnění výstavby. Podle IPR je v Praze nutné mnohem víc stavět, aby bylo dostupné bydlení. To je pravda jenom částečně, protože důvodů, proč v Praze rostou ceny bydlení, je celá řada, a zablokovaná výstavba je jen jedním z nich. Řešení rozhodně nevidím v tom, že by se měla rozvolnit regulace. Naopak, Metropolitní plán, nebo jakýkoli územní plán, by měl jasně stanovit, co kde smí a nesmí stát a za jakých podmínek. Metropolitní plán je postaven na poměrně vágních formulacích a pro stavební úřady bude velmi obtížné podle něj rozhodovat. Pro Arniku je zásadní problém hlavně vymezení zastavitelnosti. Plán stanovuje velké množství zelených ploch, které jsou dosud vedeny jako nezastavitelné, jako zastavitelná území. Má pro to vlastní regulativy, na základě kterých IPR tvrdí, že zeleň ochrání, nicméně nové formulace v plánu stojí mimo současnou legislativu. V budoucnu se tak může stát, že i velmi drobná změna v územním plánu může některé zelené plochy ohrozit.

Další problém je vymezení veřejné vybavenosti. Vize autora plánu, architekta Romana Kouckého, je, že město se funkčně zreguluje samo, že je důležité stanovit urbanistickou koncepci, ale kde budou stát třeba školy, školky, nemocnice, to už tak důležité není, to má vyplynout z nějakého přirozeného rozvoje města. A to je podle nás paradoxní tvrzení. Volný trh vymezení ploch veřejné vybavenosti nezajistí, to musí ovlivnit jasně stanovená regulace, která Metropolitnímu plánu chybí.

Metropolitní plán|foto: plan.iprpraha.cz/cs/metropolitni-plan

Yvette Vašourková, Centrum pro středoevropskou architekturu: „Odborníkům se podařilo plán zjednodušit“

Připravovaný Metropolitní plán je pro mě spíš pozitivní. Prvním bodem je fakt, že plán jasně definuje hranice Prahy. Nechce, aby se Praha rozrůstala do nekonečného prostoru. Je z toho patrné, že je tu tendence zastavovat město intenzivně zevnitř. Druhým důležitým bodem je to, že se týmu Institutu plánování a rozvoje podařilo zjednodušit samotný plán – například nepracovat s mnoha kategoriemi, jako to bylo předtím. Třetím bodem je fakt, že se Metropolitní plán snaží pracovat s identitami míst. Definuje jednotlivé pražské lokality, u nichž by si nová výstavba měla zachovat původní charakter. To je pro mě upřímně největší přínos Metropolitního plánu.

Jan Jehlík, Fakulta architektury ČVUT: „Podle cizích expertů je Metropolitní plán špičkový“

Metropolitní plán, protože je to územní plán celku, samozřejmě musí preferovat klíčové informace a ty tam obsaženy jsou. Obrovský pokrok je v informaci o zastavitelném území. Plán preferuje nerozšiřovat město do šířky, stavět v rezervách, stavět ho dovnitř, protože Praha je jedno z nejřidčeji osídlených měst v Evropě, což má dopady na sociální a ekonomické sféry. Plán se soustředí na to, co je ve městě důležité – na veřejný prostor, na klíčové osy města, vztah k centru a tak dále. Město organizuje v měřítku, které není mnoha lidem úplně vlastní, protože je to vysoká abstrakce. Řeknu-li to jednoduše, tak když se dívám na plán milionového města, tak tam nevidím domy, ale jsem povinen tam vidět klíčové informace.

Plán se velmi dobře stará o výškovou zástavbu a o určitá pravidla, která by měla platit, aniž by se musela zítra měnit a ztratila se v mnoha stovkách a tisících drobných změn, jako se to dělo ve stávajícím plánu. Jedna věc, na kterou se trochu zapomíná, je, že Metropolitní plán má v sobě zakomponovanou potřebu a nutnost podrobnějších plánů. V Metropolitním plánu jde o podstatné věci, které tam jsou výborně zpracovány, a je i cizími experty hodnocen jako špičkový.

Luděk Sýkora, Přírodovědecká fakulta UK: „Plán krajinu před suburbanizací nezachrání“

Plán přináší především plánování kompozice města, tedy něco, co jsme tu dosud neměli – jak vypadá uliční síť, jaká jsou veřejná prostranství, parky, náměstí, jaká je struktura jednotlivých čtvrtí nebo výška zástavby. Zapomíná ale na spoustu jiných věcí, které jsme doposud v územním plánování považovali za zásadní. To, kde bydlíme, kde naše děti chodí do škol, kde nakupujeme, jak jsou místa bydlení, pracovišť, služeb a rekreace propojená. Plán úplně zapomíná na základní bilanci bydlení a dalších funkcí města. Zcela v něm postrádám vizi toho, jak má Praha vypadat v budoucnosti.

Luděk Sýkora: Metropolitní plán předpokládá, že Praha poroste populačně, říká ale, že zamezí rozrůstání Prahy do krajiny tím, že podstatná část nové výstavby bude lokalizovaná v centrální části města, na brownfieldech, na dosud nevyužitých místech|foto: Pavel P., CC BY 2.0

Předpokládá, že Praha poroste populačně, říká ale, že zamezí rozrůstání Prahy do krajiny tím, že podstatná část nové výstavby bude lokalizovaná v centrální části města, na brownfieldech, na dosud nevyužitých místech. To je naprosto správný směr, kterým by ale šel každý územní plán. Říká, že zamezí rozpínání tak, že nebude poskytovat žádné plochy k zastavění ve vnějších částech Prahy. Vnější části ale tvoří polovinu rozlohy města. Tyto oblasti se v posledních letech nejvíc rozvíjely a žije v nich podstatná část populace. Plán je přitom zcela zanedbává. Když je budeme pojímat jako vesnice obklopené přírodním prostředím a nezastavitelnými plochami, tak kde lidé najdou pozemky pro výstavbu? Za hranicí Prahy! Za posledních 20 let populace nejvíc vzrostla právě v okolí Prahy. A my teď tu nabídku pozemků, které by mohla Praha nabídnout oproti Středočeskému kraji, ještě zmenšíme. Obávám se, že kvůli striktní regulaci ve vnějších částech a zacílením plánu jen na centrum města značná část lidí, kteří by potenciálně bydleli v Praze, bude radši žít za její hranicí. Metropolitní plán místo toho, aby zachránil krajinu před suburbanizací, ji naopak velmi podpoří.

Vratislav Filler, Auto*mat: „S tím, že by se víc jezdilo na kole, plán nepočítá“

V oblasti dopravy je Metropolitní plán velice konzervativní, předpokládá vývoj v závislosti na počtu obyvatel, ale nepředpokládá změnu dopravního chování vzhledem k udržitelnějším způsobům dopravy. V tom je zřejmě v rozporu se strategickým plánem. Stavby pro automobilovou dopravu jsou detailně navržené a zorganizované, drtivá většina z nich je v plánu vedena jako veřejně prospěšné stavba. Co se týče staveb veřejné dopravy, tak železnice je vyřešená dobře, u tramvajových tratí je plán málo ambiciózní. Spousta záměrů, které by byly žádoucí aspoň v podobě územní rezervy, tam není a ty, které tam jsou, nemají statut veřejně prospěšné stavby, takže není zajištěna jejich budoucí realizace.

Ve vnitřní části města se počítá se zintenzivněním využívání, a protože plán nesměřuje k udržitelnější dopravě, tak vyžaduje výstavbu různých zkratek, spojek, mostů pro auta a dalších staveb, které jsou částečně sporné a ve vnitřním městě zbytečné. V oblasti bezmotorové dopravy je v plánu definovaná plošná prostupnost území, ale není dobře provázaná pěší a cyklistická doprava, je to v mnoha případech nejasné. Co se týče schématu cyklodopravy, tak je velice řídké, z našeho pohledu nedostačující. Většina záměrů pro bezmotorovu dopravu navíc také není považovaná za veřejně prospěšnou stavbu.