Odešel milovník saxofonu a holek
„Neměl jsem nic proti ničemu, dokud jsem mohl hrát v jazzu na saxofon a dívat se na holky.“
Tuto památnou větu pronesl alter ego spisovatele Josefa Škvoreckého Danny Smiřický v jednom z jeho nejslavnějších poválečných románů Zbabělci. Dá se říci, že tato věta jistým způsobem charakterizuje i celý život tohoto velikána české literatury, který na začátku ledna opustil tento svět. Bylo mu 87 let.
Škvorecký patřil, patří a bezpochyby bude patřit do povinné školní četby. Nejen však kvůli svým nezapomenutelným dílům, jakými jsou již zmínění Zbabělci, Příběh inženýra lidských duší, Mirákl, Tankový prapor či Prima sezóna, ale i kvůli své vydavatelské činnosti v kanadském Torontu. Tam se po emigraci v roce 1968 usazuje se svojí ženou Zdenou Salivarovou a roku 1971 zde zakládají exilové nakladatelství '68 Publishers. To se během krátké chvíle zařadilo mezi přední exilová československá nakladatelství. Do roku 1993, kdy ukončilo svoji činnost, vydalo přes 200 knih českých a slovenských autorů, které komunistický režim zakazoval.
Přestože více jak polovinu svého života tvořil a žil mimo rodnou vlast, nikdy se nepřestal cítit Čechem. „Já jsem samozřejmě českej spisovatel, který svoje knihy píše česky. A jinej nikdy nebudu. Takže je úplně jedno, jestli bydlím v Praze nebo v Kanadě. To je opravdu vedlejší,“ svěřil se před jedenácti lety v rozhovoru pro Lidové noviny. Kanadu a tamní život však podle svých slov miloval. Je vlastně paradoxem, že po životě za oceánem snil od dětství kvůli svému vztahu k americké literatuře, filmu a jazzu a zdejší totalitní režim ho k tomu nakonec donutil.
Celým Škvoreckého dílem prostupovala hudba. Miloval jazz a prostřednictvím něj ve svých knihách vyjadřoval touhu po životě a svobodě. V jeho knihách jsou jazzmani většinou mladí kluci, kteří muzikou vzdorují totalitnímu režimu. Sám Škvorecký hrával na tenorsaxofon. Vždy však přiznával, že mu hraní příliš nešlo. Se svým přítelem Lubomírem Dorůžkou dokonce vydal dvě popularizační knihy o jazzu.
O prozaikova díla se kromě čtenářů zajímala i filmová obec. V roce 1968 psal spolu s Milošem Formanem scénář ke Zbabělcům. Kvůli sovětské okupaci však film nakonec nikdy nevznikl. Na Škvoreckého námět ještě stačil Jiří Menzel natočit Zločin v šantánu a Evald Schorm zfilmoval Farářův konec. Jeho první vydanou knihou v nakladatelství '68 Publishers byl Tankový prapor. Psal se rok 1971. O 20 let později tyto Škvoreckého zážitky z komunistické vojny zfilmoval Vít Olmer. Po revoluci ještě zfilmoval šest povídek z Prima sezóny Karel Kachyňa.
Josef Škvorecký se do vlasti ani po pádu železné opony nikdy nevrátil. Jak sám říkal, ani po tom netoužil, přestože měl Českou republiku moc rád. Tvrdil, že mu Kanada dala svobodu a umožňovala slušnou existenci. V Torontu nakonec také zemřel.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
