Odolnost není superschopnost. Kdy resilience pomáhá a kdy jen zakrývá problém?

14. květen 2026

Psycho

Resilience se často překládá jako psychická odolnost. Co ale přesně znamená být odolný? A kdy se z užitečného pojmu stává nálepka, která přesouvá odpovědnost na jednotlivce? V nové epizodě podcastu Psycho, natočené na festivalu Academia Film Olomouc, se Karolína a Pavel baví o odolnosti bez motivačních frází.

„Na termín resilience jsem trochu alergická. Někdy se používá, aby zalepil jiné problematické místo,“ říká Karolína. Společně s Pavlem rozebírají, proč odolnost neznamená, že člověk všechno zvládne, ustojí a vrátí se do původního stavu. „Někdy není problém v tom, že člověk není dost odolný. Problém může být v prostředí, které po něm chce příliš,“ dodává Pavel.

Epizoda se vrací i ke známé longitudinální studii z havajského ostrova Kauai, která sledovala děti vyrůstající v náročných podmínkách. Ukázala, že lidé na zátěž reagují různě. Někteří zvládají těžké situace snáz, jiní potřebují více času, opory nebo bezpečí. To ale neznamená, že odolnost je nekonečná.

Karolína a Pavel mluví také o „stropu resilience“, vyhoření, posttraumatickém růstu nebo práci krizových interventů. Připomínají, že křehkost nemusí být slabost. „Křehkost není špatná vlastnost. V některých situacích může právě ona ukázat, co člověk opravdu zvládá,“ říká Karolína.

Kde končí zdravá schopnost zvládat zátěž a začíná tlak na to, abychom vydrželi všechno? Poslechněte si novou epizodu podcastu Psycho, která vznikla jako záznam debaty z Academia Film Olomouc 2026.

autoři: Karolína Faberová , Pavel Šebesta