Opoziční smlouva probrala společnost. Uvědomili jsme si, že se můžeme postavit mocným, říká Pajerová

10. říjen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Monika MacDonagh-Pajerová

Opoziční smlouva bylo zvláštní období české politiky. Netradiční spojení vítěze voleb s opozicí vyvolalo v roce 1998 velký odpor veřejnosti. Mezi nejznámější iniciativy, které burcovaly lidi v ulicích, patřilo hnutí Děkujeme, odejděte. „Poprvé jsme si jako společnost uvědomili, že se můžeme postavit i těm úplně nejmocnějším,“ říká jedna z hlavní postav této iniciativy, aktivistka a pedagožka Monika MacDonagh-Pajerová.

Opoziční smlouva uzavřená po volbách v roce 1998 představiteli vítězné ČSSD a opoziční ODS představuje důležitý milník v novodobé historii Česka. Politická elita, která se zrodila po listopadu 1989, se poprvé střetla s občanským protestem. Hnutí Děkujeme, odejděte, vzešlé z okruhu někdejších studentských vůdců, vyzývalo politiky, aby přijali odpovědnost za nastalou morální krizi a odstoupili. Část veřejnosti ztratila iluze o bezproblémovém vývoji a transformaci společnosti. Dohoda mezi levicí a pravicí, která málem přinesla i změnu volebního systému, ukázala potenciál stranického pragmatismu a ovlivnila důvěru Češek a Čechů v politiku.

Jak vzpomínáte na podpis takzvané opoziční smlouvy?

Vracela jsem se po skoro deseti letech z Francie, kde jsem byla v diplomatických službách. Cítila jsem, že se atmosféra od listopadu 1989 radikálně změnila. Odjížděla jsem s tím, že je tady všechno hotové, že už se můžu starat o svoji dceru a kariéru. Vrátila jsem se a cítila jsem se v pasti. Ve Francii se to nezdálo tak dramatické, nevypadalo to tak, že by se Václav Klaus a Miloš Zeman mohli domluvit.

Čtěte také

Česká společnost byla v té době deset let svobodná. Jaká v ní byla atmosféra?

Kamkoliv jsem přišla, s kýmkoliv jsem mluvila, všichni mi říkali, že jsou z toho vytřeštění. Že to je poprvé, kdy se těm politikům vůbec nedá věřit, kdy se cítí podvedeni všichni. Ti, co fandili ČSSD, ti, co fandili ODS, i ti, co byli mezi tím. Všichni byli v šoku. Pořád se mě ptali, jestli mě napadá nějaké přirovnání ze zahraničí. Nenapadlo mě nic.

Probudila nebo zrodila se v Česku kvůli opoziční smlouvě občanská společnost?

Kdybyste se mě zeptal tehdy, asi bych byla v rozpacích. Ale ano, ten bod obratu zřejmě skutečně byla opoziční smlouva a Děkujeme, odejděte. Poprvé jsme si jako společnost uvědomili, že se můžeme postavit i těm úplně nejmocnějším a nejbohatším lidem.

Čtěte také

Výzvu Děkujeme, odejděte podepsalo během týdne sto tisíc lidí. To je na tu dobu obrovské číslo. Co podnítilo zájem takhle širokého okruhu veřejnosti?

Vyjádřili jsme v tom textu to, co všichni cítili. Zapisovala jsem si, co mi lidé říkali na ulici, v obchodě, kavárně nebo tramvaji. Pořád jsem někoho potkávala a bavila se s lidmi. Každý znal nějaký případ korupce, rozkrádání. Znechucení politiky a politikou bylo deset let po revoluci úplně extrémní. Takové, že jsem si to vůbec neuměla představit.

S Monikou MacDonagh-Pajerovou jsem si povídal o tom, proč hnutí Děkujeme, odejděte dopadlo tak, jak dopadlo, jak vypadaly tehdejší demonstrace, nebo o šíření výzvy v dobách bez internetu. A také o tom, jaké tipy by dala současným protestujícím v českých ulicích. Poslechněte si celý rozhovor ze série Po sametu.

Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.

Spustit audio

Související