The Orville: Nejdražší fan fiction seriál všech dob vyplňuje prázdnotu po starém Star Treku

24. listopad 2017

Seriál Star Trek: Discovery definitivně přenesl světoznámou značku do abramsovského kvadrantu, vesmír původních sérií tím pádem zůstal opuštěný. Nabízí se tak jako prostor pro fan fiction tvorbu jedné z největších fanouškovských obcí. Do jejího čela se nedávno postavil nikdo menší než (kapitán) Seth MacFarlane, tvůrce seriálu Family Guy a teď i The Orville, který je mnohem víc než jen (ne)laskavou parodií původního Star Treku.

J. J. Abrams prvním filmem nové epochy roku 2009 nejen zdynamizoval estetický systém letitého Star Trek aparátu, ale hlavně pořádně zatřepal s kánonem série, když spustil rebootovou odbočku od tzv. primární časové linie. Ve válečném stavu se tu najednou nachází celá Federace planet (a ne jen hraniční teritoria jako v průkopnickém Hlubokém vesmíru 9) a základní orientace v politické situaci a soustavě už je pro diváka nezbytná. Ocitli jsme se na hony daleko od příběhů „hvězdné lodi Enterprise, která se odvážně pouští tam, kam se dosud nikdo nevydal“.

Vesmír není k smíchu

Inspiraci Setha MacFarlanea nesporně vedla sentimentální vzpomínka na epizodický život původně průzkumných výprav Enterprise. Nebyl by to ovšem on, kdyby se s nostalgickou notou nevypořádal s vtipem. Nejviditelnější je to hned v úvodní epizodě, kdy nám představuje jádrovou posádku hvězdné lodi Orville jako skupinu výstředních individuí. Najdeme tu šíleného (ale geniálního) pilota, extrémně silnou malinkatou velitelku ostrahy, zástupce moklanské, jednopohlavní (pouze mužské) kultury i superarogantního androida z planety Kaylon 1, kde považují všechny biologické druhy za méněcenné. A aby toho nebylo málo, ústřední „buddy“ dvojici kapitán – první důstojník tentokrát tvoří manželský pár po rozvodu.

Ačkoli je zřejmé, že taková ekipa sitcomových figurek v kombinaci s nespornou komediální invenčností showrunnera musí generovat řadu gagů a parodických schémat, opak je pravdou. Jako by v MacFarlaneovi s tím, jak Orville postupuje dál epizodami, převládala jeho část upřímně fascinovaná vesmírem a kosmickými dobrodružstvími, do kterých jej původní Star Trek přes obrazovku televize uváděl. Ostatně je také jedním z tvůrců vysoce oceňovaného revivalu populárně-naučné série Cosmos, v němž zesnulého Carla Sagana vystřídala v roli průvodce nová zářící hvězda mezi astrofyziky Neill deGrasse Tyson.

Ze seriálu The Orville

Komediální komfort MacFarlaneovi neposkytuje ani vyprávěcí struktura parodovaného seriálu, kde každá epizoda představovala nový problém, se kterým se musela posádka Enterprise za využití vědeckých prostředků a vlastního důvtipu vypořádat. V parodickém, postmoderním metasvětě Orville ovšem mnohem častěji přichází na pořad otázky z okruhu humanitních a sociálních věd než těch přírodních. A tak se v jedné z epizod otevírá problematika vrozené, či zvolené příslušnosti k pohlaví, v jiné jde o morální dilemata rozhodování ve válečné situaci, vrcholnou epizodou je variace na seriál Black Mirror – v dystopické vizi společnosti totální přímé demokracie rozhoduje o zásadních otázkách „facebookové hlasování“ veřejnosti.

Ze snů všech fanoušků

Svou parodickou povinnost si seriál plní spíš jen tu a tam, prostřednictvím gagů vázaných na v obecnosti nejbanálnější scény ze Star Treku. Na můstku si pouštějí televizní pořady na centrální obrazovce, která slouží zároveň jako průzor z velitelské kabiny, v holokomoře při střídaní uživatelů tohoto „relaxačního zařízení“ vznikají třenice mezi lidmi v roztodivných kostýmech, ve výtahu se vedou plytké hovory o tom, že by nebylo špatné, kdyby tam hrála nějaká příjemná hudba. Prostě všechny ty poťouchlosti všedního dne, o kterých jistě přemýšlel správný fanoušek, když trávil hodiny, dny a roky s často smrtelně vážnou posádkou Enterprise.

Ze seriálu The Orville

Příběhy jednotlivých epizod rozváděné v souřadnicích lehce absurdního vesmíru působí jako společenská kritika cestou nadsázky. Stejně jako se v nejsilnějších momentech prostřednictvím extrapolovaných modelových situací Star Trek dotýkal obecně filozofických, morálních či společenských problémů, Orville nastavuje hodně pokřivené zrcadlo našemu současnému životu. I tím se MacFarlaneova parodie odlišuje od klasiky sci-fi – tam, kde se Star Trek vydává do budoucnosti, aby nám v odrazu vyprávěl o nás samotných, Orville zcela otevřeně přiznává, že Zemi vlastně vůbec neopustil a vše se odehrává „jen“ v komediálních kulisách.

Seriál z produkce televize Fox samozřejmě nemůžeme jen tak označit za fan fikci. Seriozně míněné diskuse mezi fanoušky na téma, jestli je víc „Star Trek“ nová franšíza Discovery, nebo právě The Orville, však dokládají, že MacFarlane zhusta čerpal z kolektivních snů všech aspirantů výprav hvězdné lodi Enterprise. A ostatně o tom, že komunita trekkers a trekkies přijala seriál „za svůj“, může vypovídat i radikální rozpor mezi kladným hodnocením laických diváků a odsudkem ze strany kritiků na serveru Metacritic.

Pusťte si i audio o seriálu, který dal tvůrce Family Guye dohromady z lásky ke Star Treku!

 

autor: Petr Pláteník
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.