Otroci velkých měst pomáhají sami sobě skrze sdílení a půjčování

„Proč se všichni nepřestěhují sem a nezačnou revoluci? Děláme otroky městu, které nás ani nechce,“ ptá se jedna z postav seriálu Girls v epizodě, kdy si při návštěvě rodičů v Michiganu uvědomuje absurditu života v New Yorku. Extrémnější způsoby šetření peněz, jako pádlování po řece místo ježdění hromadnou dopravou, bydlení v domku v zahradní kolonii nebo shánění jídla v kontejnerech, nezkoušejí jenom freegani nebo sociálně nejslabší, výška běžných nákladů na život ve velkých městech nutí hledat neobvyklé cesty, jak ušetřit, stále víc lidí.

Mnoho nápadů, jak udělat některé služby levnější, pochází z Řecka, ve kterém se krize nezlepšuje, nezaměstnaných je stále okolo 25 %. Od těch, díky kterým se člověk levněji nají nebo neskončí na ulici, po aplikace, jako je Dopios – při cestování se dá díky ní najít ve městě místní, kteří poradí, jak v zemi telefonovat a kde nakupovat, nebo turistu provedou po místech, která by v průvodci nenašel. Aplikace umožňuje vybrat si ze starousedlíků toho, kdo je nerd přes muzea, nebo někoho, kdo vás spíš vezme se opít.

Fenomén malých domků v Austrálii|foto: oficiální Facebook Tiny Houses Australia

Sdílecí a komunitní weby často pocházejí i z velkých měst v zemích se stabilní ekonomikou, ve kterých se, pokud nevlastníte dům, žije velmi těžko – například z Londýna známého vysokými nájmy, developerskou mánií produkující komplexy luxusních bytů a v porovnání s ostatními městy nejvyšším počtem milionářů. Na nedosažitelně vysoké nájmy reaguje i trend tiny houses, bydlení v miniaturních domcích nebo bytech se pro některé stalo módou.

Čtěte také

Potřeba šetřit a zájem o sociálně odpovědné projekty dala vzniknout i událostem, jako je české Zachraň jídlo nebo britský Real Junk Food Project. Kavárník z Leedsu místo na telefonu se zásobovacími společnostmi tráví čas v kontejnerech supermarketů a z prošlých potravin vaří zákazníkům jídla, za která pak dávají libovolnou částku, nebo místo placení umyjí nádobí. V Nottinghamu funguje městská síť zahrad, jídlo z nich se zpracovává v neziskových kuchyních, kde se můžete naučit dobře vařit i z prošlých potravin a zapojit se do vyvařování pro chudé.

Půjčovat se dá skrze aplikace a weby ledacos. Například po přihlášení na stránku StreetBank se můžete virtuálně porozhlédnout po svém sousedství, prohlédnout si profily lidí ze své čtvrti a dát na vědomost, co můžete půjčit nebo dát zadarmo anebo co potřebujete – od nářadí přes knížky a lekce francouzštiny po kartičky Magic. „Rád si odpracuju nějaké hodiny zdarma výměnou za občasné půjčování prostoru pro práci. Snažím se pracovat z domu, který sdílím s víc lidmi, často se mi to ale nedaří,“ píše Paul z Brightonu na webu, ke kterému je možné se přihlásit i od nás, žádná česká komunita ho ale zatím neosídlila. Newyorský blog Hyperlocavore se zaměřuje na podporu sdílení fyzického prostoru – vaší zahrady nebo dvorku. Bikesharing a carsharing mají dnes už přímo oficiální podporu mnoha měst, mimořádně často používané jsou weby jako holandské Thuisafgehaald nebo řecké Cookisto. Jejich pomocí zjistíte, co kdo vaří ve vašem okolí, a místo do restaurace si můžete zajít třeba pro polívku přímo k někomu domů. Další příklady sdílecích webů popisuje text Umět se podělit v Novém Prostoru číslo 448.

Tohle všechno umožňuje sdílet Streetbank |foto: oficiální Facebook Streetbank

Efekt webů jako StreetBank spočívá také ve vytváření místních komunit – chvíle, kdy je třeba městskou čtvrť zpravit o chystaném referendu nebo projednávání důležité vyhlášky, je v oblasti zasíťované podobnými zvyky o mnoho snazší. V českých městských čtvrtích je zatím komunitní uvědomělost ojedinělá, nástroje, jak to změnit, ale existují.