Otto M. Urban: Současná cenzura si říká politická korektnost

„To je na začátek zapeklitá otázka. V roce 2014 mě mohly zaujmout věci, které vznikly o několik let dříve. Ale velkým zážitkem pro mě byly texty Josepha Rotha, které jsem sice četl už před desítkami let, ale vzal jsem si je znova a hodně mě potěšily,“ odpovídá Otto M. Urban na úvodní dotaz, co ho v oblasti kultury nebo umění v loňském roce zaujalo.

Otto M. Urban patří v českém kulturním prostředí k odborníkům zejména na oblast symbolismu a dekadence. Téma intenzivně sleduje už od 90. let, a jak zmínil, období přelomu 19. a 20. století ho baví nejen proto, že nebylo dlouhou dobu adekvátně a do hloubky zpracováno, ale má k němu i osobní vztah. Aktuálně můžete až do 22. února v olomouckém Muzeu moderního umění navštívit výstavu Tajemné dálky – Symbolismus v českých zemích 1880–1914. A k tomu navíc prolistovat stejnojmennou publikaci, která je ucelenějším pokusem zmapovat a popsat symbolismus jako významný umělecký proud v české kultuře na přelomu 19. a 20. století. „Kniha je na rozdíl od výstavy řazena chronologicky, my jsme se pokusili ukázat tři symbolistní generace, od té první, která se objevuje už v 70. letech 19. století – jako Maxmilián Pirner nebo Beneš Knüpfer, až po generaci, která se objevuje před první světovou válkou, kam patří Josef Váchal, Jan Zrzavý, František Kobliha.“ Výstavu budete mít příležitost v budoucnu vidět v pražské Národní galerii.

Ve svém odborném zájmu se ale Otto M. Urban pohybuje jak mezi uměním přelomu 19. a 20. století, tak současným uměním. To ostatně dokazuje i jeho kurátorské angažmá pro výstavu Decadence Now! Za hranicí krajnosti v roce 2010 v Rudolfinu nebo ve stejném prostoru výstava Davida LaChapella. „Už dlouhou dobu mě zajímají temné stránky umění a lidské existence. Témata vycházejí z pozorování, všimnete si, že se nějaký motiv objevuje častěji, a vy se ptáte proč. Jakou roli hraje třeba bondage ve výtvarném zobrazení. Pokud chceme mít nějaký komplexnější pohled na to, co jsme a kde žijeme, tak se musíme zabývat i tématy, která jsou pro někoho skandální, nepříjemná či odpuzující,“ doplňuje Otto M. Urban moji poznámku týkající se jeho textů o tabu v moderní kultuře, které napsal pro časopis Umělec v roce 2000. „Před čtrnácti lety byla situace odlišná. Cítím to sám v projektech, které jsou spojeny s extrémnější rovinnou, že vnitřní, nepsaná cenzura je dnes daleko silnější. Řada institucí je dnes daleko méně otevřená. Jdeme spíš směrem k cenzuře, která je skrytá za něčím, čemu se říká politická korektnost.“ Jak Otto M. Urban vnímá aktuální umělecké tendence a jakou má podle něj úroveň umělecké vzdělávání na českých a amerických vysokých školách? Poslechněte si celý rozhovor.