Ovocné stromy jsou živí svědkové minulosti. Záchrana starých odrůd má v Sudetech specifický smysl

Manželé Šáchovi si zamilovali dobrodružnou podobu ovocnářství. Přes dvacet let křižují krajinu Novohradských hor a podhůří a zachraňují staré odrůdy. Často jsou to stromy u stavení, ze kterých už nezbyly ani kamenné rozvaliny, nebo jabloně zarůstající do hospodářského lesa. Pokud je jabloň ještě živá, dá se uříznout pupen nebo větvička a vytvořit roub. Ten se naroubuje na podnož, a když jde vše, jak má, vyroste strom, který nese místně specifickou genetickou informaci, stejně jako jablka, jaká už se jinde ochutnat nedají. Takové stromy Šáchovi zachránili v genofondovém sadu u tvrze Cuknštejn.

8 fotografií

„Staré ovocné stromy jsou živí svědkové minulých událostí. Kromě ruin domů nás můžou propojit s minulostí. Snažit se zachovat odrůdy mi připadá snad i jako projev úcty vůči lidem, kteří tu hospodařili před 2. světovou válkou,“ říká knižní grafik a začínající arborista Mikuláš Vinař. Spolu s ním hloubíme jámy na další stromy, které Šáchovi do sadu postupně doplňují.

„Dřív si lidi na venkově nemohli nic moc koupit, leda na trhu. Jablka měli podle odrůd rozložená tak, že dozrávala po celý rok, čímž si zajistili přísun vitamínů v čase,“ vysvětluje Vinař význam pestré škály odrůd, kterou naši předkové u svých stavení potřebovali.

V krajině máme dodnes zachovalé sady na různě vysokých kmenech. Ne vždy se z nich sbírá ovoce a často se o ně ani nikdo příliš nestará, i tak ale mají v krajině svoji funkci. „Extenzivní sad s bylinným patrem, jehož jediným účelem není ovoce, ale třeba i nějaké ekosystémové služby a který je volně přístupný v krajině, vlastně trochu simuluje funkci biotopů, které jsou v dnešní době spíš vzácností. Myslím tím světlý les a na něj vázané ohrožené druhy. Ty nacházejí v takových sadech své útočiště,“ vysvětluje Mikuláš Vinař, jak takové stanoviště funguje jako krajinný prvek.

8 fotografií

Podobně jsou důležité i staré solitérní vysokokmenné ovocňáky. Hůř se o ně pečuje a nesnadno se sklízí, zato jsou vítaným útočištěm přírodních druhů. „Solitérní ovocný strom v krajině, který má šrámy, výlomy nebo dutiny, poskytuje útočiště hmyzu, savcům i ptákům. Ovocný strom je navíc krásný,“ uzavírá Mikuláš svoje vyprávění a vysvětluje tak asi i to, proč ho práce se stromy učarovala.

Jak se rozlišují výšky kmenů u ovocných stromů? Proč je potřeba ovocný strom ořezávat? Proč se musí jabloně roubovat? Jakou funkci mají v krajině stromořadí? Poslechněte si celé Podhoubí.