Papež František si získal srdce lidí na celém světě, hodnotí Tomáš Petráček
Papež František zemřel na Velikonoční pondělí ve věku 88 let. Římskokatolickou církev teď čeká volba nového papeže. Kam bude církev směřovat, jak ji proměnil František a co byly silné i slabé stránky jeho pontifikátu? O tom v Hergot!u mluvil církevní historik, teolog a římskokatolický kněz profesor Tomáš Petráček.
Papež František vedl Římskokatolickou církev 12 let. Za tu dobu si podle Petráčka „získal srdce lidí na celém světě“ a dokázal ovlivnit myšlení nejen v církvi. „Myslím si, že to nejdůležitější, co nám František zanechal, je pokus o jiný obraz Boha, než se často v církevní praxi v minulosti používal. Obraz Boha, který není soudcem, který není ten, kdo čeká na naši chybu, aby nás za ni mohl potrestat, ale ten, který je milujícím otcem i matkou, který je blízký každému člověku.“
Na druhou stranu se mu ale nepodařilo změnit tolik, kolik si možná na začátku pontifikátu představoval. „Chtěl třeba, aby se tam, kde je silný nedostatek kněží, například v Amazonii, otevřela cesta ke svěcení vyzkoušených ženatých mužů a narazil na velký odpor,“ uvádí Petráček.
Proto by na něj podle Petráčka měl navázat nový papež a provést církev hlubokou transformací. Pro Františkův odkaz je ale podle teologa nejdůležitější, aby zodpovědnost za církev přijali samotní věřící. „Pro nás je to příležitost dospět, dozrát, převzít větší zodpovědnost v rámci katolické církve. Myslím si, že papež František by určitě chtěl, aby se katolíci stali zralejšími, dospělejšími, odpovědnějšími lidmi, kteří už nejsou tolik fixováni na církevní vrchnost.“
Jak Tomáše Petráčka osobně zasáhla smrt papeže? Proč papež František říkal, že žijeme v nejlepší době křesťanství? A čím dostal František ultrakatolíky do úzkých? Dozvíte se v Hergot!u.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.