Paralympiáda naplňuje olympijské ideály lépe než OH samotné. Není ale ztělesněné dobro

„Obecně máme tendenci považovat paralympiádu jen za nějaké ztělesněné dobro. Nesmíme ale zapomínat, že na prvním místě je pořád sport. Paralympionici se kvalifikují na základě splnění limitů a jejich výkonnost je výsledkem tradiční sportovní dřiny, odříkání a sebeobětování, ostatně jako u běžných sportovců,“ vysvětluje Vojta Ondráček. 

Paralympijské hry, které jsou určeny pro sportovce se speciálními potřebami, se přitom ve světě těší velké popularitě. Podle údajů IPC sledovalo letošní událost 4,25 miliardy diváků. Přesto mediální pokrytí ze strany sportovních novinářů takovému zájmu neodpovídá. A i když se konají na stejném místě jako olympiáda, také se slavnostním pochodem národů a paralympijským ohněm, tím podobnosti končí.

Běžec Oscar Pistorius|foto:Reuters

Zatímco olympijské hry mají kromě jednotlivých disciplín kategorizace dle pohlaví, případně váhových kategorií, u paralympioniků rozhoduje druh a stupeň postižení. A jen základních dělících kategorií je deset.

„Ale například Jihoafričan Oscar Pistorius, asi největší paralympijská celebrita, se z kategorie pro běžce s amputovanýma oběma nohama pod kolenem dobrovolně přesunul do těžší pro závodníky jen s jednou nohou,“ připomíná Ondráček. Navzdory tomu získal nejen šest zlatých medailí, ale díky své výkonnosti se kvalifikoval i na olympijské hry v Londýně. Čelil ale také kritice za to, že ho jeho protézy paradoxně zvýhodňují oproti ostatním závodníkům.

V čem je největší rozdíl mezi olympiádou a paralympiádou? Proč je menší mediální pozornost u paralympioniků problematická? Nejen pozitivním, ale i kontroverzním momentům světa handicapovaných sportovců se věnuje nová Tribuna.