Paranoia z těla i korporací. Syn Davida Cronenberga Brandon přenesl body horor do nového století

11. listopad 2020

Agentura, která nabízí fanouškům celebrit možnost nakazit se jejich chorobami. Tajná organizace, jejíž zaměstnanci ovládnou mysl jiného člověka a v jeho těle pak páchají vraždy. Takhle vypadá budoucnost podle Brandona Cronenberga, syna věhlasného režiséra Davida. Jeho nový počin Possessor ukazuje, že syn sice jen věrně kráčí v otcových šlépějích, jeho krok je ale velice sebejistý.

Letos čtyřicetiletý Brandon Cronenberg má za sebou zatím pouhé dva celovečerní filmy. V roce 2012 debutoval klinickým hororem Antiviral, ve kterém dovedl ad absurdum dnešní kult celebrit. Ve světě, kde se děj odehrává, se fanoušci mohou se svými idoly identifikovat i tak, že pozřou kus masa vyšlechtěný z buněk slavných osobností nebo se nakazí chorobou, kterou jejich oblíbená hvězda právě prodělává. Příběh vypráví o zaměstnanci společnosti obchodující s nemocemi celebrit, který pašuje jejich genetický materiál a prodává ho na černém trhu.

Film natočený v padesáti odstínech laboratorní bílé působil jako parazitní výrůstek na těle tvorby Davida Cronenberga – myšleno v dobrém. Brandon nasál mnoho z typické cronenbergovštiny – fascinaci tělesnými projevy, chorobami, mutacemi, paranoii vůči biotechnologiím a velkým korporacím, fetišistický vztah k technice, pojetí člověka jako zvířete lapeného v dehumanizovaném geometrickém labyrintu moderního města.

Antiviral byl ještě nízkorozpočtový film, jehož satirický námět byl možná až moc přitažený za vlasy, ale jako tísnivý a patřičně nechutný body horor fungoval dobře. O osm let později se Cronenberg vrátil s novým filmem Possessor, který je nákladnější, dotaženější a také barevnější. Cronenberg navíc jako talisman do filmu obsadil herečku Jennifer Jason Leigh, která hrála v jednom z nejlepších filmů jeho otce eXistenZ.

Possessor vypráví o tajné organizaci, která má k dispozici technologii, díky níž se může jejich agent napojit do mozku jiného člověka a kontrolovat jeho tělo. To společnost využívá k páchání vražd. Zaměstnankyně této firmy ale začne mít při své nejnovější zakázce zásadní problémy s identitou.

Brandon Cronenberg tu řeší podobné otázky jako jeho otec ve zmíněné eXistenZ – problém, nakolik může vědomí existovat, když je oddělené od svého těla. Possessor je plný halucinačních vizí, kde jako by spolu bojovala dvě rozdílná vědomí, a celý jeho časoprostor se postupně čím dál více rozkládá.

Nejen barevně, ale i svým naladěním je to v něčem protiklad Antiviralu – převládají agresivní rudé barvy, je tu plno extrémního gore násilí a vypjatých scén. Mezi nimi nicméně Cronenberg udržuje vláčné, hypnotické tempo svého prvního filmu.

Pro milovníky body hororu je Possessor pastva pro oči a zároveň důstojné přenesení tvorby Davida Cronenberga do jednadvacátého století – rozhodně důstojnější než většina Davidových posledních filmů. Zatímco otec se v posledních dekádách své tvorby pohybuje v mainstreamovějších vodách, syn navazuje na jeho dravé hororové začátky. Jeho filmy jsou sice parazitické organismy, ale jsou zatraceně životaschopné.

Více o patogenech celebrit a novinkách v technologiích vraždění si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.