Parts Unknown Anthonyho Bourdaina je kuchařské gonzo, kde se loví veverky a řeší i arménská genocida

7. srpen 2018

„Vyprávěl příběhy prostřednictvím jídla, ale nemluvil jenom o jídle. Co začalo jako hledání dokonalého pokrmu, se vyvinulo v objevování toho, kdo jsme, skrze jídlo a vše, co s tím souvisí,“ uvedl reportér Anderson Cooper první posmrtně vysílaný díl Parts Unknown. Šéfkuchař Anthony Bourdain spáchal na začátku června letošního roku sebevraždu. Poslední sezóna jeho seriálu potvrzuje, že pro Bourdaina bylo jídlo jenom odrazovým můstkem k mnohem větším tématům.

V posledním odvysílaném díle se Bourdain vydal do Bhútánu v doprovodu filmového režiséra Darrena Aronofského (Černá labuť, Rekviem za sen). Dvojice projíždí malou zemí v Himálaji a řeší udržitelný rozvoj Bhútánu, chichotá se nad soškami ve tvaru penisů nebo si povídá o Aronofského vegetariánství. „Bolest je bolest. Pokud s vámi nic nedělá, je něco vážně špatně,“ říká možná trochu překvapivě zarytý nevegetarián Bourdain. „Je prý terapeutické myslet několikrát denně na smrt,“ zazní mrazivě v posledním odvysílaném díle Parts Unknown.

Před čtením nejíst

Průlomem ke slávě byl pro Bourdaina článek s titulkem „Před čtením tohoto textu nejezte“, který v roce 1999 napsal pro časopis New Yorker a odhaloval v něm, jak fungují top newyorské restaurace. Brzy nato dostal charismatický šéfkuchař smlouvu na knihu a svůj vlastní televizní pořad. Jeho tematické rozpětí bylo poprvé vidět v díle pořadu No Reservations z roku 2006. Při natáčení v libanonském Bejrútu se on a jeho štáb nachomýtli k začínající válce mezi Izraelem a hnutím Hizballáh. „Zdálo se nám absurdní točit dál jenom o jídle. Poskytlo nám to možnost trochu rozšířit záběr,“ říká Bourdain. Když se jídlo stalo jen symbolem v pozadí, ukázal se Bourdainův talent v celé šíři.

Ani v nejnovější sezóně svého pořadu se nevyhýbal ožehavým zahraničně politickým tématům. V epizodě o Arménii se k nelibosti obou sousedních států vydatně věnuje tématu arménské genocidy a navštíví území Náhorního Karabachu, o které se Arménové přou s Ázerbájdžánem.

„Jakmile navštívíte Kambodžu, už nikdy nepřestanete chtít umlátit [bývalého ministra zahraničních věcí a poradce pro národní bezpečnost] Henryho Kissingera holýma rukama,“ psal Bourdain ve své knize A Cook Tour. Na tom by se určitě shodnul s otcem gonzo žurnalistiky Hunterem S. Thompsonem, na jehož psaní ostatně Bourdain vyrůstal. S autorem Strachu a hnusu v Las Vegas spojuje newyorského kuchaře drtivá, ale v jádru křehká upřímnost, schovaná za rozevlátý hédonismus. Všechny jeho pořady čerpaly daleko více z americké kontrakultury než z jiných cestovatelských show o jídle.

Proto nepřekvapí, že si Bourdain jako své průvodce i v aktuální sezóně často bral všemožné hudebníky. Taje Arménie si nechal vysvětlit od zpěváka System of a Down Serje Tankiana a s členy hardcorové kapely Hablan Por La Espalda se v bistru v hlavním městě Uruguaye smál nad jointem (v zemi je marihuana legální). Hudebně nejnabušenější je pak díl z Berlína. Frontman kapely Brian Jonestown Massacre Anton Newcombe mu upeče jehněčí, DJka Ellen Allien mu nad párkem vysvětlí specifika berlínské klubové scény a všude se přitom vznáší duch Davida Bowieho.

Bourdain ale nepotřebuje exotická místa a slavné hosty, aby vykouzlil skvělý díl – ty nejlepší vznikly ve skromných podmínkách. Třeba první díl letošní sezóny, ve kterém se podíváte do rurální Západní Virginie, pravého srdce Trumpovy Ameriky. Na první pohled to rozhodně není nejlogičtější destinace pro potetovaného newyorského liberála. Tématem jsou mu tu kromě absurdně skromné místní kuchyně (dojde i na lov veverek) i palčivé otázky jako budoucnost těžby uhlí nebo regulace zbraní. Díl by v něčem mohl připomínat výpravy za pravou Amerikou ve stylu magazínu Vice, ale tam, kde známé hip médium zorganizuje cirkusové představení v podání místních podivínů, Bourdain sází na rezervované porozumění bez velkých gest a povyšování. „Miluju Západní Virginii! Opravdu. Skoro bych se tam na truc odstěhoval,“ říká Bourdain v jednom ze svých posledních rozhovorů.

Z Parts Unknown je jasné, že Bourdain nechce, aby se jeho zásahem z restaurací a bister, ve kterých v pořadech jí, staly nejpopulárnější položky na TripAdvisoru. „Trochu mě zaráží, když mi lidé říkají: ‚Jeli jsme do Vietnamu a navštívili jsme všechny ty místa, kde jsi byl.‘ OK, to je skvělé, protože mně se ta místa líbila, ta paní s nudlema mi byla sympatická a jsem rád, že jsem jim zvýšil přísun amerických turistů. Na druhou stranu bych ale byl radši, kdyby si lidé třeba jen tak zaletěli do Paříže bez jakéhosi seznamu míst a zůstali otevření tomu, co se jim tam může přihodit. Otevřeni omylům. Protože omyly jsou důležitá součást cestování.“

Než aby vás ponoukal, abyste si doma vyzkoušeli nějaký recept, nebo vám dal tip na nejlepší bůhvíco v Berlíně, Bourdain nejlépe připravoval hutnou a osobitou omáčku z daných míst, která vás hnala k tomu, si místo prozkoumat po svém. Jednou to mohla být exotická destinace někde v Tichomoří, jindy z vašeho pohledu obyčejné místo nedaleko za vašimi humny, které vás Bourdain donutil vidět čerstvýma očima.

Proč byl Anthony Bourdain možná nejsympatičtější kuchařskou celebritou? Poslechněte si i audioverzi.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.