Patrick Wolf: Zkrotlý vlk v beránčím rouše
Osmadvacetiletý popový písničkář z jižního Londýna Patrick Wolf je již pár let poměrně hojně skloňovanou mediální personou. Hudební publicisté, a nejen ti, si tohle lehce výstřední „zázračné dítě“ s darem na razantní chytlavé songy hřejí na prsou už od jeho tajnosnubných prvních desek, na kterých si talent podával ruku se snahou o originalitu. Patricku Wolfovi nyní vychází na Mercury Records pátá deska Lupercalia, na které se jeho snažení přelévá z indie škatulek do vod vcelku neškodného popového mainstreamu.
Patrick Wolf je ukázkovým příkladem trajektorie tolik typické pro většinu popových písničkářů vzešlých z nezávislého podhoubí. Ambiciózní mladík s budulínkovskou tváří vydal v roce 2003 svoji první, několik let připravovanou desku Lycanthropy, na které zúročil klasické hudební vzdělání, zkušenosti pouličního muzikanta i irské kořeny a zálibu v pohádkovém folklóru svých předků. Druhé album Wind in the Wires Wolfovo pasování na piedestal mladých nadějí jen utvrdilo – ve svých dravých miniopusech nesených hutnými elektronickými beaty i zvuky ukulele a violy se hlásí k rukopisu temných poselství z dílny Current 93 a jeho hudební appeal místy sahal až ke glamovým ikonám typu Davida Bowieho.
V pořadí třetí výtvor The Magic Position, na kterém zazněla i Marianne Faithful, již značí odklon od svéhlavých sonických ataků a zádumčivých textů k větší líbivosti, čemuž odpovídaly i prodeje. Wolf se zakousl do světa showbusinessu, před novináři se netajil svou bisexualitou a četnými milostnými avantýrami a většinu času trávil na vyprodaném turné po světě. Z plánovaného dvojalba Battle nakonec v podstatě sešlo a vyšla jen první, bakalářská část The Bachelor. Druhým dílem skládačky o zhrzené lásce i jejím znovunalezení tak je v podstatě aktuální deska Lupercalia.
Luperkálie byly prastarým římským svátkem lásky a plodnosti spojeným s vlčí podobou boha Fauna (lupus je latinsky vlk). Radostný duch bakchanálií se pokusil náš vlčí model přenést i do současnosti – a nová deska je tedy euforickým amalgámem oslavujícím milostné hýření ve všech podobách. Patrick Wolf zpíval o lásce už od svých lehce pošahaných začátků – jeho současná snaha o uhlazené a optimistické popové songy se však podobá broušení diamantu, které má za cíl zvýšení jeho tržní ceny. Co mu ani na nové desce nelze jistě upřít, je evidentní dar na líbivé a vzletné melodie v durové tónině a vokální rozsah, který mu tyto umožňuje naplnit – v případě alba Lupercalia však až příliš plytkými texty. Halekání o tom, že láska hory přenáší, však zřejmě vynáší – a i panensky bílý rukáv desky těžce kontrastuje s černí dřívějších přebalů. Fascinace temnými legendami a syrovým zvukem je tatam.
Patrick Wolf zkrotl a zařadil se mezi myriády popových hvězdiček, napříště skloňovaných ve výročních zprávách velkých nahrávacích firem a playlistech MTV. Stisk vlčích tesáků, jenž dříve doprovázel jeho teskné počiny, je, zdá se, pryč. Lupercalia je až příliš líbivé album na to, aby bylo pěkné. A hudebně objevné už vůbec. Je až s podivem, jakou vlčí mlhu o něm sám Patrick Wolf vypustil do světa: „Snažím se být originální – je to jedna z mých největších ambicí. Není nic horšího než sentimentální deska – představte si, kdybych album nazval Patrick Wolf: O lásce!“ Myslím, že jsi tak klidně mohl učinit, Patricku.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
