Pavel Klusák: Muž, který sbírá zvuky

Po odchodu se stal elitním zvukovým mistrem, který po léta na všech světadílech zaznamenává zvuk živočichů, biotopů, krajiny, podnebí. Alba, která občas vydává, nabízejí dobrodružný poslech, dále cosi harmonického a přirozeného, a jistě i komentář k tomu, čím je vlastně dnes hudba.

Iniciační zážitek potkal Chrise Watsona, když mu k jedenáctým narozeninám rodiče dali japonský kotoučový magnetofon. Chlapec mu propadl: chodil po domě a nahrával, co se dalo: maminku v kuchyni, zpěv andulky, vrzání dveří, splachování záchodu. Když vyčerpal možnosti domu, vydal se ven, ke krmítku na zahradě: věděl, že ptáci na něj sedají, jen když kolem nikdo není. Upevnil na něj mikrofon, stiskl tlačítko nahrávání a upaloval domů pozorovat ptáky zpoza okna. Když se pak vrátil, měl k dispozici zvuk, jaký by nemohl zaslechnout nikdo bezprostředně přítomný. Nahrávka znamenala fantastický zážitek - a začátek celoživotního přimknutí ke zvuku. Dnes vlastně nedělá nic jiného - jen po boku Davida Attenborougha pro globálně distribuované seriály BBC.

Watsonovy příspěvky figurují ve filmu Vetřelci (1986) i v koncertní road movie islandských postrockerů Sigur Rós nazvané Heima, v hrách pro Playstation s Harrym Potterem.

Extrémním příkladem "zvuku, u něhož jsme nebyli", je Watsonova nahrávka supů na zebří mršině. V Keni, v povodí řeky Mary, narazil na mrtvé zvíře, jež v noci patrně roztrhali lvi. Bylo brzo ráno, ve výšce už kroužili supi. Watson využil příležitosti a upevnil dva drobné mikrofony do otevřeného hrudníku, na žebra. Zamaskoval a zakopal šedesát metrů kabelu. Pak už stačilo jen čekat čtyři až pět hodin, než se supi snesli. Naturalisticky detailní nahrávku komentuje Watson takto:

"Obvykle nevnímám zvířata antropomorficky, ale supové jsou přesně takoví, jak je vykreslujeme: jejich pronikavý křik připomíná kytarové vazby, výhrůžně syčí a oddechují, k tomu mávají silnými křídly. Dohromady to zní tíživě, chmurně a jde z toho strach. Když mě pozvali do školy, kam chodí naše děti, pustil jsem tenhle track a řekl: ,Jestli vás někdy zaživa sežerou supi, tohle bude poslední zvuk, který uslyšíte.' Tři děti se rozplakaly."

Když ho britský Guardian požádal o soukromou hitparádu, Chris Watson na její vrchol umístil kosy. Připomínají mu zahradu u rodičů, brzké ranní hodiny a dospívání. Když mu zemřela maminka, rodina jí pustila kosí zpěv na pohřbu. Watson, který není skladatel ani písničkář, ale schopnost naslouchat z něj udělala hudební osobnost, říká: "Bývám často tázán na exotická místa, kde jsem natáčel, ale k tomu, abyste slyšeli vrcholnou hudbu přírody, nemusíte do deštného pralesa. Stačí ve čtyři ráno vystrčit hlavu z okna svojí ložnice..."

Autor je redaktor týdeníku Respekt a hudební kritik