Pavla Sceranková a její Chybějící kapitola

20. září 2012

Na rozhraní pražských Vinohrad a Žižkova sídlí nenápadný a komorní prostor propagující mladé české umělce – Drdova Gallery. Tři místnosti galerie aktuálně okupují nejnovější práce Pavly Scerankové. Její objekty a videa mají nápad, vtip, cení je i odborná veřejnost a právem této subtilní výtvarnici s velkou invencí přisuzuje slibnou budoucnost.

Pro mě je socha zajímavá skrytou energií. Každý materiál má v sobě potenciál skryté energie, která je momentálně v klidu, ale při nějaké reakci se uvolní.“ Testování možností materiálu, potažmo možností sochařské práce je jedním z principů, které se v díle Pavly Scerankové objevují opakovaně. Skrytá energie předmětů a její uvolňování fascinuje loňskou absolventku doktorského studia v ateliéru konceptuální a intermediální tvorby na pražské AVU prakticky po celé tvůrčí období. Ať už jde třeba o projekt Umzug, který vynesl talentované autorce nominaci na Chalupeckého cenu v roce 2007, rozporcované nestabilní kusy nábytku ze série Návštěva doma, nebo agresivně očistné video Z lásky.

Pavla Sceranková patří na poli nastupující generace československých umělců k výrazným jménům. Výtvarnice tvoří své plastiky s kutilským nadšením a často z laciných materiálů, dokáže jim vnuknout vtip, ale i patřičnou hloubku. Videa a objekty spojuje nejen pohyb, ale především výzva k interakci s divákem, jehož vnímání Sceranková neustále pokouší. Soustavně se snaží uchopit způsob, jakým se individuální prožitek uchovává v lidské paměti. V Drdova Gallery aktuálně zkoumá hlavně fenomén smyslového vnímání, a to prostřednictvím tří objektů. „Jsou tu k vidění tři hlavy. Povrch první z nich je rozbitý pohybem hliníkových plíšků, které jsou umístěny místo sekundové ručičky na hodinovém strojku. Druhá hlava je skořepina, abstrahovaný tvar hlavy, která je uvnitř dutá. Takže pokud návštěvník najde odvahu a podívá se dovnitř, uvidí prázdný negativ a v něm svůj zrcadlící se pozitiv. Poslední věc je taková moje úvaha o zpracování obrazu.“

Úvahu o zpracování obrazu lidským okem Sceranková zhmotňuje ve výšivce a naznačených fázích jejího vzniku. Odkud vedou nitky zaujetí možnostmi lidského vnímání a vidění, vysvětluje sama autorka: „Tomu tématu jsem se věnovala poslední tři roky v rámci disertační práce, kterou jsem dělala u Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na AVU. Teoretická část byla takovou teorií vidění, kde jsem studovala různé neurobiologické procesy, jak mohou být propojené k nějaké formě přežívání vnímání. Praktickou část tvořily vizuální experimenty, umělecká díla, která teoretickou část komentovala,“ uzavírá Pavla Sceranková.

02723504.jpeg

Výstava Chybějící kapitola tak vychází z její zkušenosti s disertační prací a představuje poslední a textově neuchopitelnou kapitolu. Chybějící kapitola je pokusem o nahlédnutí lidského vnímání – potažmo vědomí – nejen zvnějšku, ale i zevnitř. Nejen na základě subjektivní individuální zkušenosti, zážitku nebo setkání, ale i materiálního zázemí – kostí, krve a tkání – které je uchováno v lidské hlavě. Obě polohy jsou pro existenci lidského vědomí od sebe navzájem neoddělitelné.

Výstava Chybějící kapitola potrvá v Drdova Gallery do 27. října.

Spustit audio