Pelhřimovy. V opuštěném dvojčeti polské vesnice v pohraničí pokračuje festival Bratrů Orffů
Ve vesnici Pelhřimovy na Osoblažsku není nic než odsvěcený kostel a dva domy. Stejně jako desítky jiných pohraničních vesnic i Pelhřimovy po válce opustili němečtí obyvatelé. V 50. letech museli pryč i Češi, vládní nařízení totiž nepovolovalo bydlení v blízkosti státní hranice. Tvoří ji potok Trója, za kterým leží polský Pielgrzymów, vesnice jako každá jiná. Dnes už to tak sice nevypadá, ale dřív byly obě součástmi jedné osady. Teď už to tu žije jen na polské straně, na té české straně se lidé sjedou jednou za rok – na hudební festival, který založili Bratři Orffové.
„Vítejte na konci,“ píše se na neuměle vyrobené ceduli před polem plným pampeliškových listů. Starý kostel stojí v lese a kolem něj zbývá pár křivých náhrobků. Stage je přímo uvnitř, a tak se mezi hroby procházejí lidé s pivem a párky. Ve dveřích kadibudek je místo obvyklého srdíčka obrys sošky Anděla, kterou Orffové před pár lety vyhráli. „Loni jsem tu viděl polského faráře,“ říká Dominik Zezula, zpěvák kapely post-hudba a Děti mezi reprákama. „Přišel se podívat a vypadal hrozně nadšeně. Najednou se sem totiž sjíždějí lidé a dělají kreativní věci, region ožívá. Jinak tady reálně nic není, to pohraničí je úplně mrtvý,“ říká Zezula s pusou plnou veganského leča.
Bratři Orffové letos organizaci přenechali několika ochotným z Krnovska, Bruntálska a Opavska, kteří dříve jezdili jako účastníci. Hudební festival čtvrtý rok existuje prakticky jen díky příspěvkům návštěvníků a také díky hnutí DUHA, které se tu už léta snaží místní kostel opravit. Letos v něm zahráli Killie Krankie, které můžete znát z pořadu Radia Wave Startér, nebo Lowmoe. Stačí však jen překročit potok kousek od stage a návštěvník festivalu se naráz ocitne v obyčejné vesnici plné slepic, koček a Poláků sekajících trávu. I tady bombardování poničilo kostel, polští dobrovolníci si ale postavili nový. Ani Pielgrzymów ale není zrovna metropole. Obchod sem jezdí, doktor se staví jednou za čas. Děti předškolního věku tu prý bydlí dvě.
Zajímavosti o vesnici se dozvídáme od paní Haliny, kterou potkáváme cestou po vesnici. „Za války tu měli někteří lidé pole na obou stranách hranice. Stáli tam strážníci, ti je ráno pustili po ukázání propustky, do noci se museli vrátit. Po Hitlerovi se z potoku udělala hranice a lidé museli pryč,“ vypráví. Z pohraničí mezi roky 1945 až 1960 zmizelo celkem asi sto třicet vesnic, Moravu a Slezsko po válce opustilo nejvíce obyvatel z celého tehdejšího Československa. V okresech Bruntál, Krnov a Rýmařov to byla skoro polovina. Zbytky českých Pelhřimovů se částečně zachovaly jen díky jeho polskému dvojčeti. Maminka Haliny se narodila v Pielgrzymów do německé rodiny, po válce prý ale neodjela. „Byla jediná Němka, která zůstala. Řekla, že se tu zamilovala,“ usmívá se Halina.
Podle Haliny se do české části moc obyvatel Pielgrzymów nevydává. „Občas tam jdeme do lesa posbírat jablka nebo houby, v těch sadech jsou takové jiné, staré jabloně,“ dodává ve chvíli, kdy si tam lidé na lesním hřbitově bez telefonního signálu užívají koncerty. „Přijďte zítra v osm na bohoslužbu,“ loučí se Halina a zamyká dveře kostela na polské straně. Kromě Haliny, jejího manžela a dcery, kteří návštěvníkům festivalu ochotně ukážou nový kostel, se dává s publikem do řeči i pán se sekačkou v ruce. „A kde tam spíte?“ ptá se. Když zjistí, že ve stanech, zatváří se dobrácky lítostivě.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
