Pentagon spouští program na boj proti fake news. Proč bychom mu ale měli důvěřovat?

9. září 2019
Ucho

Na přelomu srpna a září oznámilo americké ministerstvo obrany, že spouští program, který by měl zabránit šíření fake news. Zkušební provoz má na starosti agentura DARPA, která má z minulosti na svědomí například financování anonymizačního softwaru Tor nebo na internetu nechvalně proslulých chodících robotů. O tom, proč jde snad o nejpomýlenější pokus zakročit proti fake news, je aktuální díl rubriky Ucho.

DARPA vyvíjí software, který by měl odhalit fake news mezi „více než 500 000 zprávami, fotkami, videi a zvukovými stopami“. Program má rozpoznávat například sémantické chyby a upravené fotografie. V ideálním případě by pak měl rozpoznat fake news a zamezit jejich šíření ještě předtím, než stihnou významně zasáhnout sociální sítě. Jak přesně by k zamezení mělo dojít, není zatím příliš jasné. Program má nejprve projít několika fázemi testování. Plně spuštěn by teoreticky měl být až v průběhu následujících čtyř let.


V tiskových zprávách a prohlášeních ale není ani slovo o tom, jak by se program měl vypořádat s největším problémem fake news, a to sice, že tento termín jde dost těžko definovat. Současná vlna paniky okolo falešných zpráv propukla v roce 2016 mezi britským referendem o odchodu z EU a vítězstvím Donalda Trumpa v prezidentských volbách. Oběma vítězstvím měly pomoct právě fake news. Netrvalo to ale dlouho a například Donald Trump začal používat termín „fake news“ pro zprávy mainstreamových médií nelichotivé k jeho administrativě.

Když se v minulosti technologičtí giganti snažili proti fake news zakročit, skončilo to zatím většinou velmi neslavně. Projekt Owl, který Google spustil před dvěma lety, měl snížit dosah webů šířících fake news. V jeho sítu ale uvízla celá řada amerických komentářových webů napříč politickým spektrem, kterým se vlivem projektu propadla návštěvnost. Facebook zase před rokem promazal stovky politických stránek. Kromě mnoha těch konspiračních ale sítem Facebooku neprošla celá řada běžných, či, chcete-li, zjevně „legitimních“ stránek. Ani letošní smazání účtů konspirátora Alexe Jonese a několika dalších podobných osob z okrajů politického spektra není bez kontroverze. Stále totiž není vůbec jasné, jaká kritéria Facebook ke své cenzuře používá, a že se jen náhodně nepodvoluje veřejnému mínění.

„Když zákonodárci volají po zásahu proti fake news, často si můžete všimnout, že zamlžují hranici mezi skutečně nepravdivými zprávami a těmi pravdivými, které jsou interpretovány nežádoucím způsobem, jako například e-mailový skandál Hillary Clintonové, zprávy o Uranium One (obvinění z korupce týkající se manželů Clintonových a prodeje firmy těžící uran, pozn red.) nebo leak e-mailů Johna Podesty (poradce Hillary Clintonové, pozn red.),“ upozorňuje novinář Matt Taibbi ve svém textu pro časopis Rolling Stone.

„Když je dost času nepravosti a lži odhalit skrze diskuzi, je správným lékem více řeči, nikoliv vynucené ticho,“ psal v roce 1927 ve svém slavném disentu americký nejvyšší soudce Louis Brandeis. V době sociálních sítí je na místě debata o tom, že někdy se fake news šíří rychleji, než je možné je vyvrátit. Jak proti nim ale můžeme naprogramovat automatický filtr, když se ani neumíme shodnout na tom, kde přesně leží jejich hranice? Technologičtí giganti to zatím nezvládli. Že by měl mít větší šanci na úspěch netransparentní projekt Pentagonu pod administrativou Donalda Trumpa, zní jako špatný vtip.

Kde leží hranice mezi fake news a názorově zabarvenými náhledy na světové dění? Svěřili byste její střežení ministerstvu obrany? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.

Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.