Perzekuce umělců: Tvorba navzdory vládě
Nejvlivnější uměleckou osobností roku 2011 podle časopisu Art Review byl minulý týden zvolený čínský umělec a architekt Aj Wej-wej. Ten byl přitom ještě na jaře letošního roku ve vězení, odkud byl po jednaosmdesáti dnech propuštěn na kauci.
Přestože se může zdát, že byl Aj Wej-wej součástí jakéhosi čínského disentu, není tomu tak. V Číně je jako umělec poměrně tolerovaný, podílel se dokonce na architektonickém návrhu olympijského stadionu Ptačí hnízdo v Pekingu. Vzápětí ale olympijské hry odsoudil jako pouhý nástroj propagace nesvobodného režimu.
Boj za svobodu slova je totiž hlavním životním tématem Aj Wej-weje. Přestože mu čínská vláda zakázala komunikovat s novináři, Aj Wej-wej Art Review poděkoval za ocenění a vnímá ho jako podporu svému boji. Čínští představitelé vzápětí ocenění označili za politicky zaujaté. Aj Wej-wej se kromě zmíněného návrhu střechy olympijského stadionu proslavil i svou reakcí na zemětřesení v Sečuánu. Rozhodl se totiž dát dohromady jména všech dětí, které zahynuly v tamních školách, přestože je čínská vláda nezveřejnila. K jeho nejznámějším akcím pak patří navezení sto padesáti tun ručně malovaných slunečnicových semínek z porcelánu do londýnské galerie Tate.
Další osud Aj Wej-weje je nejistý, po sérii domácích vězení, šikany i zatčení se ale sám umělec jenom směje. „Můžou se pokusit vymazat mě ze světa, ale chybí jim fantazie a schopnost se radovat,“ komentuje situaci čínský umělec a občanský aktivista. K perzekuci umělců ale stále dochází i v Evropě, lépe řečeno na její hranici. Turecký spisovatel Orhan Pamuk byl na jaře letošního roku uznán vinným z urážky tureckého národa a odsouzen k pokutě šest tisíc tureckých lir (tedy téměř čtyři tisíce dolarů). Důvod? Držitel Nobelovy ceny z roku 2005 v rozhovoru pro švýcarský deník prohlásil, že v Turecku bylo zabito milion Arménu a třicet tisíc Kurdů a kromě něj to prý nikoho nezajímá. Vzápětí na něj podaly žalobu rodiny tureckých vojáků, kteří padli v boji právě proti Kurdům.
Daleko zásadnějším způsobem potrestala íránská justice režiséra Džafara Panahího. Panáhí, který tvoří ve stylu podobném italskému neorealismu, patří k nejzásadnějším současným iránským tvůrcům a jeho snímky se dočkaly ocenění třeba na festivalech Berlíně, Benátkách nebo Cannes. Právě v Cannes měl letos působit jako porotce, vláda mu ale zakázala odcestovat. Zapojoval se totiž do protestů proti současnému režimu prezidenta Ahmadínežáda a podporu opozici vyjadřoval i v zahraničí, kde veřejně nosil zelené šály. Panáhí, k jehož nejznámějším snímkům patří třeba film Offside o ženách, které se i přes zákaz chtějí dostat na fotbalový zápas íránské reprezentace, byl odsouzen za „shromažďování a spolčování za účelem páchání zločinů proti národní bezpečnosti a propagandy proti Islámské republice“. Kromě šestiletého vězení dostal i dvacetiletý zákaz točit filmy.
Omezování uměleckých projevů se občas dotkne, byť nepřímo, i České republiky. To jako v případě kubánské kapely Porno Para Ricardo, která měla vystoupit na letošním ročníku pražského hudebního festivalu United Islands. Přestože pořadatelé s hudebníky splnili všechny podmínky nutné k získání výjezdních doložek, kubánská vláda nakonec části hudebníků z kapely vycestovat nedovolila. Podle lídra kapely, který se do České republiky dostal, je to prý proto, že se skupina nevhodně vyjadřuje na adresu kubánských představitelů a vytrvale bojuje proti režimu. Lídr kapely nakonec směrem k Ostrovu svobody lakonicky vzkázal: „Ať se jdou Castrové bodnout“.
POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Rozhovor s Gorki Águilou Carrascem z Porno Para Ricardo z Odpolední session
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.