„Pět ze šesti monoklů na autoportrétech je pravých,“ říká Tomáš Kajánek, nominovaný na Chalupeckého

„Některá umělecká díla jsou označená jako dívčí nebo ženská, a většinou si myslím, že by daná umělkyně nechtěla, aby její práce byla takto nazývaná. Někdo nazval moji práci klučičí a chlapskou, často v mé tvorbě jsou zbraně, násilí a rvačky,“ uvažuje Kajánek. Pracuje s médii videa, fotografie a performance a podle poroty Ceny Jindřicha Chalupeckého mnohdy balancuje až na hraně vlastního tělesného ohrožení.

Častým postupem při Tomášově tvorbě je kontextualizace nalezených materiálů, třeba videí z YouTube. „Diváci, kteří se stávají i výrobci videí, o sobě často řeknou i víc, než by sami chtěli,“ vysvětluje. V jednom ze svých videí remixuje absurdní záběry lidí, kteří schválně střílí do vody, aby si natočili vzniklou duhu. Podobný postup autor zvolil i v připravované práci na společné výstavě finalistů CJCH, která bude přístupná od 13. listopadu v Korzu Veletržního paláce Národní galerie v Praze. „Budu pracovat se dvěma videi, jedno z nich je nejsledovanějším videem v České republice za minulý rok. Zajímá mě obraz, který reprezentuje vizuální kulturu v ČR,“ prozrazuje Tomáš. O jaké video se jedná, se zatím nedozvíme, budeme si muset počkat na samotnou výstavu.