Petr Žantovský: Dvojprezidentství na policii?

4. prosinec 2013

Politickou i mediální scénou posledních dnů hýbe verdikt Městského soudu, který zrušil předchozí rozsudek ve věci propuštěného policejního exprezidenta Petra Lessyho. Na stůl je stále častěji kladena otázka, zda se Lessy vrátí nejen k policii, ale přímo do jeho čela, což je zjevně názor odcházejícího ministra vnitra Martina Peciny. Nebo zda policejním prezidentem zůstane Martin Červíček.

Na jednu i druhou misku vah přibývají argumenty, právní rozbory i pouhé plamenné fráze. Výsledek bychom měli znát v řádu dnů. Stojí však za to ještě předtím se krátce zastavit u příčiny těchto událostí a srovnat je s událostmi o deset let staršími, avšak dodnes neuzavřenými.

Předně v této zemi se uhnízdil neblahý zvyk vybírat policejního šéfa podle politické afinity. Pohleďme na jména policejních prezidentů po rozdělení federace – právě s tímto mikroskopem.

Takový Stanislav Novotný (stál v čele policie v letech 1993–1994) byl nepochybně blízký ministru vnitra Janu Rumlovi. Sociálnědemokratickým ministrům vnitra Grulichovi, Grossovi a Bublanovi nejspíše konvenoval policejní prezident Jiří Kolář (mluvíme o letech 1998–2005). Oldřich Martinů v čele policie (v letech 2007–2010) zase odpovídal představám ministra vnitra Ivana Langera. O Petra Lessyho (v čele policie byl mezi roky 2011–2012) bojovali dva ministři vnitra. Radek John jej jmenoval a Jan Kubice po nehezkých tahanicích odvolal. Stávající policejní prezident Martin Červíček je tedy Kubiceho volba, a proto jaksi z podstaty těžko může být favoritem ministra Peciny.

A když už jsme u těch více či méně viditelných souvislostí, není od věci připomenout, že Jan Kubice byl tím mužem, který získal pro ODS v roce 2006 velmi důležité volební body svou zprávou, prý omylem zveřejněnou, z níž vyplynuly velmi neblahé informace o tehdy vládnoucí sociální demokracii. Je dosti pravděpodobné, že i návrat Kubiceho do rezortu, a rovnou na jeho čelo, byl odměnou právě za tuto politickou službu.

Lessyho je tedy třeba vnímat jako pretendenta politických sil, stojících proti ODS a Ivanu Langerovi. Pokud se teď Lessy vrátí do funkce, bude to jistě zadostiučinění pro něj, zejména pokud platí, že jeho vyhazov byl protiprávní.

Otázkou pak bude, jaký právní stav nastane a jak budou hodnoceny dosud nezpochybňované kroky Marina Červíčka. Představa, že by rozhodnutí ministra za rok ve funkci najednou byla zpětně zneplatněna, je jistě tím, co zajímá zdaleka nejen právní teoretiky.

Máme zde však už jednu vzdálenou, ale stále živou analogii. Rozhodnutím poslanecké sněmovny byla v roce 2003 rozprášena tehdejší Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Ačkoli soudy v roce 2007 dospěly k finálnímu závěru, že tento krok byl protiprávní a odvolání členů Rady zpětně označil za neplatné, nikdo tyto lidi zpět do funkcí nevrátil a o finanční odškodnění se odvolaní členové Rady soudí doposud. Jsem jedním z nich, poctivě dodávám.

Jedním z argumentů, které byly vždy slyšet nejvíc, byla úvaha, že balíky správních rozhodnutí, které vydala nově nastoupivší rada po roce 2003, nelze vzít zpět ani zneplatnit, neboť by tak vznikl neskutečný právní chaos. Spravedlnost tedy musela ustoupit jakémusi zdání práva.

Bude zajímavé sledovat, jak to bude nyní s Petrem Lessym. Pokud by analogie platila, nedostal by od ministra Peciny ani funkci, ani náhradu škody. Pokud bude výsledek opačný, může to rozhýbat i proces bývalé vysílací Rady.

autor: Petr Žantovský
Spustit audio