Petr Žantovský: O starých a nových tabu. Klaus připouští, že by Česko mohlo vystoupit z EU

9. říjen 2013

Jak si náš posluchač nepochybně vzpomene, není tomu tak dávno, co se o některých věcech v médiích nesmělo hovořit. Říci například před koncem roku 1989, že na západ od Aše je jediná – jakákoli – věc lepší než na východ od tohoto malého města, bylo pod hrozbou přinejmenším ztráty zaměstnání zapovězeno. Rozkládající se mršina reálného socialismu se zuby nehty snažila touto informační blokádou zachránit aspoň zbytky zdání, že ještě o něčem rozhoduje. Zbytek byla už jen hra o čas.

Při dnešní debatě o názorech Václava Klause na Evropskou unii a našeho setrvání v ní mám pocit velmi intenzivního deja vu. Jako bych všechny ty hysterické výkřiky zpoza barikády už odněkud znal. Na bývalého prezidenta, který si troufl veřejně prohlásit, že pro nás není dobré setrvávat ve Svazu bruselských socialistických republik, a řekl to dokonce bez špetky podobné ironie, se vrhla smečka politických a mediálních kádrováků, kteří nebojují s Klausem názorově, nýbrž pouze silově.

V rétorice se tomu říká argumentace ad hominem místo ad rem, tedy k člověku, nikoli k věci. Neslyšel jsem v té záplavě slov jediný opravdu relevantní názor, který by prokázal, že to, co Klaus tvrdí, není založeno na pravdě. Slyšel jsem jen hory slov o tom, že by Klaus neměl říkat toto – a vlastně raději ani nic jiného. Proč? Inu – protože to je Klaus. Není to „náš člověk“. Nepatří mezi „hochy, co spolu mluví“. A protože se tedy ve veřejné debatě nedostává řečených věcných argumentů, zkusím jich několik předložit k úvaze. Možná, že skrze jejich optiku nahlédneme Klausův názor přece jen trochu vlídněji.

Předně: Dnešní Evropská unie není stejná, do které jsme vstupovali v roce 1995, a už vůbec to není Evropské společenství, k jehož svobodám, ekonomickým i lidským, jsme s obdivem vzhlíželi zpoza Aše z východu. Evropská unie se změnila z ochránce svobodné výměny zboží, kapitálu a pracovních sil v byrokratickou mašinérii stojící na příkazech, zákazech a obecně regulacích všeho, zejména pak svobodného trhu se zbožím, kapitálem a lidským potenciálem.

Evropské společenství dbalo na rovnost práv svých členů. Evropská unie nepokrytě kastuje členy na lepší a horší, staré a nové, servilní a neposlušné. Evropské společenství bylo výhodně pro všechny členy, Evropská unie už začíná být doopravdy výhodná jen pro Německo. Není náhodou, že tam v nedávných volbách tak dramaticky uspěla znovu Angela Merkelová, která celou svou politickou kariéru postavila výlučně na evropské notě.

Evropské společenství mělo v úctě různost a zvláštnosti jednotlivých zemí, kulturní, historické a ekonomické, a to proto, že architekti společenství dobře věděli, že jen respektem k různosti docílíme v daných regionech skutečné prosperity a spokojenosti lidí. Evropské unii je různost na překážku, všechno unifikuje, měnou počínaje a bankovním a rozpočtovým systémem zdaleka nekonče. Je to tím, že Unii je spokojenost a prosperita oněch „jiných“ členských zemí lhostejná. Zajímá ji jen prosperita Německa a dlouhodobě udržitelné trafiky v bruselských úřadovnách.

Není náhodou, že v čele Unie stojí samí neúspěšní regionální politici – Prodi, Barroso, ještě nedávno Špidla… Jestliže tedy dnes Václav Klaus říká, že setrvání v této Unii je naší zemi na škodu, má pravdu. A za tuto pravdu bychom ho neměli kamenovat, nýbrž naopak přemítat, proč tuto pravdu říká pouze bývalý prezident. Ten, jemuž by konec konců osudy země už mohly být vlastně jedno. A proč nám pravdu neříkají ti, kdo se tolik ucházejí o naše hlasy a tvrdí, že právě a pouze oni jsou zárukou našeho budoucího dobra. Odpověď je prostá – protože stejně jako Evropské unii nejde o dobro jejích členů, tak našim politikům nejde o dobro našich občanů.

autor: Petr Žantovský
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.