Petr Žantovský: Parlamentní počty a prezidentův tanec
Naše veřejná diskuse, jak se zdá, má neustálou tendenci probíhat jako trvalá série kampaní. Nejprve kampaň proti Andreji Babišovi – na jejím konci bylo Babišovo vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Pak kampaň proti Miloši Zemanovi, jejím výsledkem bylo Zemanovo znovuzvolení prezidentem. Nyní jsme svědky kampaně kolem sestavování nové vlády. Ze všech stran se hrnou hlasité obavy: co když se Babiš spojí s Okamurou a komunisty? Nastane konec světa?
A do této kampaně přilévá prezident Zeman více či méně promyšleně různé vzkazy: jednou chce listinu se 101 podpisem pro jmenování premiéra, pak zase ji nechce, a tak pořád dokola. Kdo se v tom má vyznat?
Zkusím to klubko rozplétat za pomoci citovaných autorit. Přední médiolog Jan Jirák na serveru Aktuálně.cz velmi přesně popsal, jak se předvolební kampaně typu AntiZeman podepsaly na výsledku. Jak veškerá ta hromaděná zášť a kritika, která si všímá jen negativ, nikoli pozitiv, v důsledku pomáhá tomu, kdo je takto okopáván.
To jsou Jirákova slova. Měla by se tesat, vystihl to přesně. Antireklama, nemající jiného argumentu než nevole k tomu či onomu, nepřináší nic konstruktivního, jen právě opačnou reakci veřejnosti, která nutně začne onoho okopávaného považovat za oběť štvanice a intuitivně ho pak spíš v tom nerovném boji podpoří.
Vycouvat bez ztráty kytičky
Co se dnešní tahanice o metodiku sestavování vlády týče, i zde si pomohu citací. Na webu rozhlasu říká rovněž přesně politolog Rudolf Kučera, že tato tahanice je de facto bezpředmětná. Malé strany, TOP 09 a lidovci, nemají šanci nic prosadit, neboť „mají málo mandátů, a především za sebou nemají podporu veřejnosti.
Podle posledního průzkumu veřejného mínění by se TOP 09 do sněmovny ani nedostala a lidovci jsou na hraně,“ říká Kučera. A dodejme, že podle lednových čísel Centra pro výzkum veřejného mínění se pod čarou ponoru ocitli i Starostové, zatímco ANO od voleb o dvě procenta posílilo. To není náhoda.
Nekonečná polemika o tom, zda prezident bude nebo nebude chtít zaručenou většinu pro hlasování o důvěře vládě, patří do stejného šálku čaje. Čím víc se o tom povedou spory, tím víc si občan řekne, že je to vlastně jedno. Konec konců, kdo umí počítat do sto jedné, ví, že od okamžiku, kdy jakoukoli dohodu s Babišem jednoznačně odmítla ODS i Piráti, jsou na stole v zásadě jen dvě možnosti, jak získat ve sněmovně většinu.
A to jednak ve spojení ANO, komunisté a ČSSD, což je 108 mandátů, nebo ve spojení ANO, komunisté a SPD, což je 115 mandátů. Také by byla možná dvojkoalice ANO a SPD s jedním či dvěma přeběhlíky, což je tradiční česká parlamentní zvláštnůstka. To je ovšem nepravděpodobné. Ne že by se nenašel přeběhlík, ale do tak vratkého obchodu by nešel Andrej Babiš.
Prezident jistě umí do 101 počítat, takže jsou mu ty dvě eventuality jasné. Jeho účast na sjezdu ČSSD dává tušit, které by dal přednost. Ale eso v ruce má Andrej Babiš. Když se dohodne s Tomio Okamurou, mají socialisté smůlu. A Babiš má dost důvodů, proč spojenectví s ČSSD nezopakovat. Už s nimi jednou ve vládě byl a ví tedy už svoje.
To všechno prezident také ví. Proto jeho tanec kolem chtění – nechtění 101 podpisu lze chápat jen jedním způsobem. Vytváří si cestu, jak z problému vycouvat bez ztráty kytičky, ať už to dopadne jakkoli. Protože ať si kdo chce, co chce, říká, tuto vládu nesestavuje Zeman, ale Babiš. A ten už svých 101 má, jen asi ještě není rozhodnut, odkud. Jak prosté, milý Watsone!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
