Petra Soukupová v Liberatuře: Své zážitky při psaní používám, jenom když jsem líná

„Původně se to mělo v autě odehrávat celé, ten stísněný prostor mi připadal zábavný v tom, že postavy nemají moc kam utéct,“ popisuje Petra Soukupová začátky práce na svém nejnovějším románu. V autě a později i na chalupě u rodičů bublají staré křivdy, vzpomínky na dětství, frustrace a zamlčovaná fakta, které Soukupová s odstupem a chladně pitvá do nejmenších detailů.

„Protože se většina mých věcí odehrává hlavně v interiérech, tak právě tam nejvíc beru z reality. To jsou všechno místa, která znám a vidím je v duchu. Ono to v tom románu ani není nikde popsané, to si jen já potřebuju představovat, abych věděla, jak se postavy v těch prostorách pohybují,“ vysvětluje Soukupová, že právě reálná místa jí při psaní hodně pomáhají. Naopak postavy a situace, ve kterých se ocitají, si většinou kompletně vymýšlí a okolím se inspirovat moc nenechává: „Třeba to, jak se ty tři sestry v autě hádají, jakou by měl kdo nosit podprsenku, jsem nikdy neslyšela. Příběh i mikrosituace jsem si vymyslela.“ Využívání vlastních zážitků dokonce Soukupová považuje za lenost: „Je pravda, že už jsem hrozně zlenivěla a třeba v kratší povídce občas použiju nějakou drobnost, část vlastního zážitku.“

Proč se Petra Soukupová nechce pouštět do společensko-politických témat, kterou svou knížku má nejradši a co si píše do deníků, si poslechněte v záznamu celého rozhovoru.

Čtěte také