Petra z Cerelitidy ve Špíně: Psát fanzin je forma autoterapie

5. červen 2017

Deset let na scéně, v zásobě pět vydaných čísel a nespočet uspořádaných koncertů. Tentokrát jsme ve Špíně přivítali Petru, která stojí za fanzinem Cerelitida. V aktuálním díle pořadu jsme se bavili o tom, proč se na tvorbu podzemního časopisu ještě nevykašlala, a řeč přišla i na aktuální situaci kolem klubu Azyl. To je prostor důležitý nejenom pro Liberec, ale i celou domácí punkovou komunitu.

Na začátku bylo několik hlučných kapel, četba cizích punkových zinů a dělání koncertů. Tak se ve zkratce Petra dostala k hardcore punku a tištění fanzinu. Pro první číslo Cerelitidy vyzpovídala některé z kapel, které pozvala do Liberce a uspořádala jim koncert. Kromě spousty super rychlých úderek jsme zavzpomínali i na nepálské punkáče Rai Ko Ris. Ti měli také rozhovor v zinu Cerelitida a před pár lety se dostali na turné do Evropy.

Přestože se Cerelitida nikdy neprofilovala jako riot grrrl zin, bez feministických postojů se časopis neobejde. „Když se děje něco špatnýho, člověk se může uchýlit k práci na dalším čísle a zabořit do něj hlavu,“ říká Petra. Psaní tak funguje i jako forma autoterapie. Možná i díky tomu to s Cerelitidou nevzdala ani po pětileté odmlce.

Kromě rozboru všech úskalí, která doprovází vydávání tištěného zinu, přišla řeč i na libereckou punkovou scénu, se kterou je Petra neodmyslitelně spjatá. A především pak na klub Azyl, nacházející se nyní v nepříjemné situaci. Jak jsou důležité podobné prostory pro život a činnost místní komunity i s jakými problémy Azyl bojuje, se dozvíte v nové Špíně!

autoři: Miloš Hroch , Judita Císařová , Honza Šamánek
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.