Po nultých letech se SuperStar, VyVolenými a Velkým bratrem zbylo jen Prostřeno

13. říjen 2017

Nultá léta přinesla ve světové televizní produkci dva zásadní milníky. Pro náročné diváky, které přestávaly bavit nekonečné reprízy osmdesátkových a devadesátkových sitcomů, přišly kabelové stanice s takzvanou quality TV. Pro ty ostatní tu byl přinejmenším stejně zábavný žánr – reality shows.

V Česku se televizní pořady s hlubokými lidskými příběhy a autenticky nahranými situacemi poprvé objevily v roce 2004. Televize Nova začala vysílat dnes notoricky známou americkou reality show Survivor, česky zvanou Kdo přežije. Skupinu lidí, kteří se vzájemně neznají, vysadí štáb na odlehlém místě, aby tam víc než měsíc předstírali, že nejsou pod neustálým dohledem televizních kamer. Dnes má soutěž z pustých ostrovů už třicet pět sérií a v televizním programu na ni pořád narazíte i tady.

Nás, kterým tehdy bylo třináct, ale i naše rodiče ovšem ve stejnou dobu přilepil k obrazovkám vůbec první český pokus o reality show. Pořad Česko hledá SuperStar, lokální verze britského Pop Idol, se okamžitě stal ještě větším hitem než devadesátkové DO-RE-MI s Pavlem Trávníčkem. Tisíce lidí, kteří se přihlásili do pěveckých konkurzů, nemilosrdně drtila porota v perfektním složení: dobrácký „rocker“ Ondřeje Hejma, nekompromisní Ondřej Soukup s Gábinou Osvaldovou jako zástupci profíků z popové branže a jako komický doplněk chlapík z vydavatelství BMG, kterého si nikdo nepamatuje.

Z pořadu DO-RE-MI

V průběhu skoro absurdního počtu kol se počet soutěžících postupně redukoval – napřed hlasy poroty, potom esemeskami od diváků. Nechyběly chvíle napětí, štěstí a samozřejmě ukápla nejedna slzička. Finální kola se točila před emocemi a většinou i pubertou zmítanými diváky, o správnou atmosféru se staralo nekonfliktní duo Laďka Něrgešová a Ondřej Brzobohatý.

Tuhle první, zdaleka nejpopulárnější sérii vyhrála s neuvěřitelnými dvěma a čtvrt miliony hlasů Aneta Langerová. Její jméno dnes jako jediné z finalistů všech řad neslouží jako nostalgická vzpomínka na bizarní televizní minulost. Desku ovšem vydalo celkem devět z deseti finalistů – ale zatímco takový Sámer Issa dosáhl aspoň částečného úspěchu, na Šárku Vaňkovou si dnes pamatují jen milovníci špatných filmů díky tzv. komedii Panic je nanic. Jediné další pozoruhodné jméno je nejspíš Michal Horáček, který na cestě mezi rýmováním dobrodruh/žabikuch a prezidentskou kandidaturou usedl v porotě druhé řady.

Specificky česká byla v SuperStar zvláštní sekce jménem Hvězdná pěchota. Do ní se probojovala desítka těch nejhorších zpěváků z konkurzů a diváci hlasováním vybrali jejího „generála“. Stala se tak předchůdcem dnešních pořadů typu Prostřeno, založených na tom, že diváci, kteří něco neumí, se smějí lidem, kteří to umí ještě hůř. Protože v roce 2004 neexistoval YouTube, stala se miláčkem národa už první „generálka“, přezdívaná Anička Dajdou, která se pokusila o interpretaci hitu zpěvačky Dido. Skutečnou peckou byla ale diskoproletářská hymna Stávka dýdžejů, autorské dílo „generála“ druhé série Štěpána Turka, které předběhlo svou dobu – při tom, kolik hudby se dnes poslouchá ironicky, by byla zaručeným hitem.

SuperStar ale byla jen začátek. V roce 2005 přišel souboj Novy a Primy a toho nejreálnějšího z reality shows: čtyřměsíční soužití skupiny podivuhodných soutěžících v jednom domě, který nesmí opustit. Nova adaptovala původní nizozemský formát Big Brother, zatímco Prima jeho maďarskou kopii, kterou nazvala VyVolení, a oba pořady se vysílaly ve stejnou dobu. Zatímco Velkému bratru setrvale klesala sledovanost a Nova platila za reprízování „nevhodného obsahu“ přes den víc než 40 milionů na pokutách, pro Primu byli VyVolení nejúspěšnějším pořadem v historii.

Už tehdy se totiž projevil talent Primy vybírat do svých pořadů výrazné a zapamatovatelné osobnosti, v případě VyVolených tedy spíš osoby. Byli to mezi jinými ukřičený a přisprostlý Vladko Dobrovodský, který dokázal vyvolat drama v každé situaci, Regina Holásková, která si hned na začátku znepřátelila všechny soutěžící, nebo horník Emil Zajac, který do soutěžní vily a povědomí diváků přinesl hlavně slovo fičák. To se pak stalo součástí slovníku každého, kdo nechtěl působit jako intelektuální trouba. Na VyVolené se dívalo v průměru milion a půl lidí a finále soutěže, ze kterého si miláček publika Vladko odnesl ceny za 11 milionů, sledovalo dokonce 2,2 milionu lidí.

Zlatá éra reality shows ale netrvala dlouho. Prvotní zájem rychle opadl na běžnou úroveň znuděného diváka. SuperStar se dočkala celkem třech sérií, VyVolení čtyř, sledovanost pozdějších řad už ale byla oproti premiérovým podstatně nižší. Po několika více či méně úspěšných pokusech o oživení okoukaných formátů tak prapor hrané autenticity dnes nese především už zmíněné lowcostové Prostřeno. Všichni, kdo si pamatují například pátou sérii Česko Slovensko má talent, se nejspíš shodnou, že je to tak dobře.

autor: zlo
Spustit audio