Pohřbení zaživa, malování jiskrami nebo práce s nahodilým textem. Jak vypadaly klauzury na AVU?

6. červen 2018

Na zahradě za Akademií výtvarných umění poblíž pražské Stromovky visí velká koule hlíny. Je omotaná provazem a zavěšená pod čtyřmi smrkovými kmeny. Pod koulí je vykopaná jáma. „Pro mě je projekt hodně spojený s otázkou bydlení a bytí,“ popisuje svou práci Anna Hálová z Ateliéru intermediální tvorby pod vedením Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové. „Součástí mé práce bylo zakopat se v té jámě asi na půl hodiny,“ vysvětluje s nadšením studentka druhého ročníku.

Studenti v ateliérech intermediální tvorby dělají každý něco jiného. „Jsou tam lidé, kteří pracují s novými médii, vytvářejí světelné a zvukové instalace, někdo čte texty, někdo tíhne k víc performativnímu charakteru, někdo dělá kresby,“ říká Anna. Studenti si nejprve vyberou své téma a až potom hledají médium, kterým ho nejlépe vyjádřit. Jde vlastně o opačný přístup, než je běžný v malířských nebo sochařských ateliérech.

Anna při tvorbě svého díla vycházela z pocitu, že se stavem bydlení ve městech není něco v pořádku. „Náš způsob bydlení zanechává spoustu stop a vytváří další potřeby. Přemýšlím nad nějakou alternativou,“ upřesňuje svůj záměr. „Tahle jáma to sice neumožňuje, nedá se do ní nastěhovat, ale jde o mou úvahu o současném životním stylu. Musí člověk mít elektřinu, tekoucí vodu, nebo mu stačí nějaké relativně bezpečné místo v přírodě?“

Přednášky skoro nemáme

Na své škole Anna oceňuje hlavně tvůrčí volnost. Že je AVU trochu jiný vesmír než běžné univerzity, potvrzuje i Tomáš Kurečka a Barbora Volfová z Ateliéru intermediální tvorby pod vedením Mileny Dopitové. Podle Tomáše je studium na AVU hodně zaměřené na individualitu jednotlivce. Bára také vyzdvihuje větší volnost projevu než na klasických univerzitách: „Tam se testují tvoje znalosti, které se máš naučit během přednášek.“ Právě přednášek prý studenti akademie příliš nemají. Těžiště jejich práce je v ateliéru, kde tráví tolik času, kolik potřebují. Škola zavírá až pozdě v noci.

Tomáš na klauzurách vystavuje skleněné tabule, na které maloval jiskrami. „Je to tak trochu nové médium. Brousil jsem kov, a jak z něj létaly jiskry, tak jsem je zachytil na sklo. V instalaci můžete pak vidět takovou hru, jak se ty kresby překrývají přes sebe.“ Bára si zase v mobilu otevřela aplikaci pro psaní zpráv. Ze slov, které jí program nabízel, sestavila příběh. Přenesla ho pak do videa, knihy a na plakáty. Jejich spolužáci v rámci klauzur vystavují například díla založená na agresivních komentářích ze sociálních sítí nebo na experimentu s přemisťováním popelnic v pražském vnitrobloku.

Práce v kavárně místo umění

Anna si není jistá, jestli se chce živit uměním: „Budu obor studovat, dokud mi bude něco přinášet. Pro mě je studium na AVU součástí osobního rozvoje. Jako autorka dělám věci, pro které mám nějaké důvody. A reakce mých spolužáků jsou důležité,“ rozvádí Anna a přiznává, že otázka na budoucí uplatnění absolventů výtvarné školy není mezi studenty úplně populární. „Říká se, že hodně lidí končí někde v pohostinství,“ směje se. Bára to svou reakcí na stejnou otázku potvrzuje a radši neodpoví. Tomáš je ale optimista a věří, že se dál budou věnovat umění, bude je to naplňovat a v lepším případě i živit.

autor: nol
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.