Poker nebo šipky jsou „byznys sporty“, kterým chybí společenský význam

17. červenec 2014
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03118382.jpeg

Definice sportu se v různých ohledech rozchází, drtivá většina z nich ale klade požadavek na fyzickou aktivitu. Řada sportovních stanic přitom vysílá záznamy z pokerových turnajů nebo zápasů ve snookeru. Lze jednoznačně říct, zda se jedná o sporty, nebo je tento termín jen chatrnou slovní konstrukcí, která nedokáže naplnit požadavky současného světa?

23. února 1947 – okolo 10 tisíc diváků na pražském stadionu Štvanice sleduje pod otevřeným nebem poslední zápas československých hokejistů proti výběru USA, v němž domácí lvíčci deklasovali hostující tým 6:1, a získali tak historicky první titul mistrů světa.

20. března 2014 – světová šipkařská jednička Michael van Gerwen si klestí cestu Premier League a po vítězství 7:5 nad Garym Andersonem mu na stadionu v Leedsu aplauduje 11 tisíc diváků.

Přestože i takřka před 70 lety bylo možno spatřit kolem kluziště na Štvanici řadu reklamních transparentů, dnes se ve hře samozřejmě točí nepoměrně více peněz. Každý úspěšný sportovec má své sponzory. Lionel Messi láká v regálech supermarketů ke koupi chipsů a dresy hokejových i pokerových hráčů jsou obsypány logy štědrých chlebodárců. Kromě prestiže jsou motivací i obrovské finanční odměny nejlepším hráčům, v tomto ohledu není mezi klasickými sporty a problematicky zařaditelnými hrami takřka žádný rozdíl.

Sport se ve své novodobé historii stával nástrojem politických ideologií i demonstrací disentu, ve většině případů ale měl charakter zábavy nebo krátkodobého sociálního tmelu. Černou páskou přelepené hvězdy na dresech československých hokejistů se staly symbolem vzdoru a hrdinství, Nagano se zase do obecné češtiny vepsalo jako synonymum obrovského úspěchu na individuální, skupinové nebo společenské rovině.

02939073.jpeg

„Byznys sportům“, jak je lze skepticky nazvat, nechybí systematičnost, soutěživost a zcela jistě je nelze úspěšně provozovat bez talentu, nutných schopností a soustavného tréninku. V čem tedy spočívá rozdíl mezi šipkami a závody ve štrikování nebo skládání origami na čas? V nonšalantnosti nikoli, rozhodujícím prvkem je ale divácká atraktivita. Lidé u monitorů a televizí zkrátka chtějí vědět, kdo vyhraje a nejlépe si poradí s psychickým nátlakem a ataky protihráčů. V tomto ohledu je poker s dramatickými vstupy komentátorů, vizualizovanými vklady do hry, takřka boxerskými pásy pro vítěze a ledově chladnými tvářemi hráčů pro televizní kamery vděčným materiálem. Navíc diváky doplňují i sami hráči, kteří okoukávají triky ostatních.

Dobrá karta ale není fantastický gól ze třiceti metrů. Na zlomu poslední dekády tak pokerová bublina splaskla a sledovanost turnajů začala dělat televizím hluboké vrásky. Vypadá to, jako by ze sportu byznys udělat šlo, ale opačný proces je zákonitě odsouzený k nezdaru.

Mohlo by vás zajímat

Více z pořadu