První Sicario byla senzace. Film s nízkým rozpočtem, indie režisérem a debutujícím scenáristou rozechvěl vnitřnosti publika brilantní kombinací intenzivní žánrové podívané a nezaměnitelného zpracování. Mexické pomezí a válka s drogovými gangy tu nabraly bezmála biblických rozměrů.
V zemi bez zákona a svědomí, na americko-mexickém pomezí, začal v roce 2015 úsečný a zdrcující příběh, v jehož centru stála naivní agentka FBI a nelítostný nájemný zabiják, jehož charisma diktoval laserový pohled herce Benicia del Tora. Sicario představoval na poměry amerického thrilleru nezvykle krvelačnou bestii. Brutální, pomalý, vizuálem i zvukem válcující film pracoval s napětím, které se z velké části rozvíjí pod povrchem žánrového vyprávění o polo-legálních operacích amerických tajných služeb. I když nešlo o kasovní trhák, Sicario nadchl diváky i kritiku, díky rozumnému rozpočtu zaplatil náklady a objevil se v prestižní award season.
Druhý díl nevznikal s vidinou ohromujících zisků, ale spíše jako specifický typ indie franšízy. Film s podtitulem Soldado cílí na fanoušky jedničky a rozvíjí všechny prvky, které Sicario proslavily. Kanadského režiséra Dennise Villeneuva, který v hollywoodské hierarchii výrazně povýšil, ale nahradil Ital Stefano Sollima, filmař proslulý svým „mafiánským barokem“ ze seriálu Gomora a snímku Suburra. Fenomenálního kameramana Rogera Deakinse střídá zkušený Dariusz Wolski. A zesnulého autora nezaměnitelného sonorního soundtracku Jóhanna Jóhannssona jeho krajanka, islandská skladatelka Hildur Guðnadóttir, známá i díky působení s radikálním noiseovým kolektivem Pan Sonic.
Změny v sestavě jsou zásadní, ale nakonec vlastně jen kosmetické. Novicové totiž jen pietně rozvíjejí odkaz svých předchůdců. V Sollimově režii není ani památky po manýrismu, naopak působí spartánsky a sevřeně. Vizuálně Soldado stále výrazně pracuje s kontrasty světla a tmy, s příšeřím, tajemnou texturou krajiny a ostře řezanými tvářemi hrdinů. Soundtrack lehce ubral na sonorních hlubinách, ale pořád působí jako minimalistické mrazivé apokalyptické dunění. Pokračování zkrátka přináší důstojnou nápodobu toho, čím se Sicario zapsal jako thrillerový unikát.
Bez zábran, bez svědomí
Zásadní post zůstal nezměněný. Taylor Sheridan coby scenárista servíruje další porci toho, co ho definuje jako výrazný hlas současného Hollywoodu; nepřístupné, brutální mužské charaktery, pasivně přihlížející ženy, bezbožné a zapomenuté kouty současné Ameriky řízené zákonem většího kalibru a ostřejších loktů. Problém je, že oproti jeho předešlým dílům je v Soldadovi ještě více patrná chtěnost marasmu, pečlivě vyspekulovaná náhoda i trochu nekritická záliba v problematických macho charakterech, která zamlžuje komplikované etické kulisy příběhu.
Sicario 2: Soldado je totiž prudce aktuální materiál, který zohledňuje sociální situaci pohraničí, přetrvávající bezskrupulóznost a machinace americké zahraniční politiky, redukci imigrantů na položky ve hře, v níž dominují egoistická rozhodnutí nad vyššími zájmy. Pokud bychom film brali i jako sociální drama (a jeho struktura takovému vnímání odpovídá), byl by Soldado jen dost prvoplánový, šablonovitý výstřel mimo. Mátožný kontext a povrchnost naštěstí nepřekáží velmi solidnímu tempu, které především ve druhé polovině konečně najde i hnací motor v osobním příběhu titulního „sicaria“. Sollima se tu několikrát dokáže dotknout nitra vraždícího vlka, kterého na plátně vysekal fenomenální del Toro. Šelma dostává lidskou tvář a druhé Sicario alespoň náznak vlastní identity.
Lidové moudro praví, že když se nezávislý filmař ocitne v Hollywoodu, automaticky ztrácí část své identity. Na quebeckého existencialistu a exsurrealistu Denise Villeneuva to však z nějakého důvodu neplatí. Jeho nový film Sicario nejenže nemá žádné problémy s totožností, navíc bez debat patří k tomu nejlepšímu, co kanadský filmař natočil.
U náznaků sice zůstane, ale i tak Soldado zůstává po všech stránkách solidní žánrovou podívanou. Ve stínu staršího sourozence nicméně tahle pohraniční temnota bledne – valí kámen, který se zdá být větší, ale nikdy nedopadne na diváka s takovou tíží jako výjevy jedničky.
Hodnocení: 70 %
Sicario: Day of the Soldado (USA / Itálie, 2018, 122 min)
Jan Rosák, moderátor
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
