„Pomáhání druhým u nás zatím bohužel není cool,“ říká profesionální dobrovolník Jan Dolínek
Dárky nemusí být hmotné a nedávají se jen o Vánocích. Dobrovolnictví a pomáhání nejen seniorům se věnuje portál s lakonickým názvem Dobrovolnik.cz. Spoluzakladatel Jan Dolínek tvrdí, že filantropie u nás ještě zdaleka není na takové úrovni jako v západních zemích.
„Dobrovolnictví je v České republice pořád nemainstreamové téma, lidé se pomáháním ani nechlubí,“ říká Dolínek a pro srovnání dodává, že v západních zemích se dává taková zkušenost i do životopisů. „Zájemci o práci uvedou, že nějakým způsobem strávili kus profesního života dobrovolnictvím, v rámci školy, obce nebo svého okolí – a ukážou tak, že mají praxi nutnou pro získání konkrétní práce.“ Zvládli jste produkčně zkoordinovat lokální festival? I to je plus v možném budoucím zaměstnaní. „Stejně tak prostá schopnost ‚přečíst‘ nějakou lidskou potřebu a navázat vztah, vyjít člověku vstříc, může být do životopisu velmi dobrá kompetence.“
Pokud jste se před Vánoci nestihli stát Ježíškovým vnoučetem, můžete se zapojit do pokračujícího projektu Českého rozhlasu s podtitulem Vnoučata na přání.
Jakým bariérám musejí podle Dolínka dobrovolníci čelit nejčastěji? „S legislativními překážkami se potýkají hlavně organizace a profesionálové. Člověk čelí spíš bariérám jako čas, vzdálenost, jazyková výbava, zdravotní kondice nebo okolí.“ Někdy jsou to vaši nejbližší, kteří si ťukají na čelo, že děláte někde něco zadarmo. Podle Dolínka jde o častou reakci, někdy musejí lidé své dobrovolnictví i tajit. „Výsledný dobrý pocit je ale víc než všechny překážky. Kdo ten pocit nikdy nezažil, jen těžko ho pochopí,“ dodává jedním dechem.
Kde hledat dobrovolnická centra a na koho se obrátit, když chce člověk pomáhat i v zahraničí? Na jaké typy dělí Jan Dolínek dobrovolnickou činnost? Poslechněte si celý rozhovor!
