Ponořit se mezi plasty. Podívejte se na video britského potápěče z hlubin moře u Bali

Brit Rich Horner se rozhodl natočit znečištěné moře u balijského Nusa Penida, nedaleko hlavního ostrova této asijské země. Častěji než ryby, medúzy, rejnoky a další živočichy potkával hory odpadků.

Jak je vidět na záběrech zveřejněných začátkem března na YouTube, proplouvá kolem obrovského množství plastu. „Igelitové tašky, plastové láhve, kelímky, fólie, sáčky, obaly, brčka, další plast a další, tolik plastu,“ píše potápěč pod videem. Brit plave poměrně nízko pod hladinou, a tak jsou místy odpadky nejen kolem něj, ale plují i nad ním. Na záběrech jsou vidět přímo „ostrůvky“ věcí, které lidé vyhodili. 
Video je natočené u místa s názvem Manta Point, kam se velcí rejnoci často stahují, aby se nechali „očistit“ od parazitů menšími rybičkami. Na několikaminutovém sestřihu je ale vidět jen jedna jediná manta. 
Jak píše server The Guardian, Bali zaplavují odpadky už několik měsíců. Dostávají se tam ze sousední Jávy, a to vždy během období dešťů, nazývaného také „období smetí“. Podle balijské nadace R.O.L.E. (Rivers, Oceans, Lakes and Ecology) vyprodukuje Indonésie každý den okolo 130 000 tun plastového a jiného pevného odpadu. Na skládku se prý dostane jen zhruba polovina z uvedeného množství. Zbytek se buďto nelegálně spálí, nebo ho lidé vyhodí do indonéských řek a oceánů. Nejen z toho důvodu se koncem února tisíce dobrovolníků zapojily do velkého úklidu balijských pláží, řek a džunglí.

Podívejte se na Armagedon v oceánech: znečištění plasty nabývá hrozivých rozměrů.

Spustit audio
autor: ah
  • V Bombaji nahradí na mnoha semaforech siluetu panáčka panenka, symbolizuje posílení postavení žen

    5. srpen 2020
    Panenky na semaforu v Bombaji

    Bombaj se stala prvním indickým městem, které na svých semaforech představilo místo klasické siluety panáčka panenku. Změnu uvítali hlavně aktivisté za rovná práva žen a mužů, kteří ji považují za krok k větší inkluzi.

    Zelené a červené ženské figurky nahradí ty mužské na více než sto přechodech pro chodce. Změna dle úřadů probíhá v rámci širšího plánu, který má učinit silnice příjemnější pro chodce. „Značení odráží charakter města, které věří v rovnost žen a mužů a podporuje posílení postavení žen. Tohle je jen začátek,“ říká Kiran Dighavkar z bombajské státní správy.

    Aktivisté bojující za rovnost pohlaví uvedli, že změna se sice může zdát malá, ale je významná. V mnoha indických městech totiž tvoří ženy jen malé procento lidí na ulicích. „Pokud bude dnešní generace malých holčiček vyrůstat s ženskou siluetou na semaforech, ukotví v nich tento nenápadný, ale významný symbol myšlenku, že ženy na veřejnost patří,“ uvedla socioložka Shilpa Phadke.

    Byly uvolněny peníze také na zavedení vagonů pro ženy v příměstských vlacích a místa vyhrazená ženám v autobusech, Bombaj je tak považována za jedno z nejbezpečnějších měst pro ženy v celé Indii. Ty se zde totiž ale i tak musí potýkat s mnoha problémy, které zhoršují bezpečnostní situaci, ať už jde o špatně osvětlené ulice, nebo přeplněnou veřejnou dopravu. V průzkumu Thomson Reuters Foundation z roku 2018 byla Indie vyhodnocena jako nejnebezpečnější země světa. V posledních letech se však města i státy snaží podnikat kroky ke zpřístupnění veřejných prostor ženám.

    Minulý rok Dillí zavedlo bezplatnou veřejnou dopravu pro ženy, aby se zvýšila jejich mobilita. Několik indických států zase rozdává dívkám kola, aby se zajistilo, že neskončí se školou kvůli nedostatku bezpečné nebo dostupné veřejné dopravy.

  • Zemřel spolutvůrce počítačové myši. Na svém vynálezu nikdy nezbohatl

    4. srpen 2020
    První počítačová myš

    William English spolu se svým kolegou Dougem Engelbartem vymyslel a sestavil první počítačovou myš. V roce 1963 tak předběhli svou dobu. Před nedávnem zemřel ve věku 91 let.

    Oba vynálezci působili na Stanford Research Institute v americké Kalifornii. Jak píše britská veřejnoprávní BBC, Engelbart myš navrhl, English ji postavil. První byla ze dřeva s jedním jediným tlačítkem a dvěma kolečky, která jezdila po stole. „Pracovali jsme na editaci textu a cílem bylo vymyslet zařízení, kterým by se mohly vybírat znaky a slova,“ vysvětloval později English. Dobrovolníkům pak dali na výběr mezi myší, perem, joystickem a dalšími zařízeními. Myš se ukázala jako nejoblíbenější. O svém výzkumu napsali studii, na dlouhá léta ale zapadla. O pět let později, v roce 1968, myš představili veřejnosti. Na přednášce, z níž se zachoval videozáznam, mluvili a demonstrovali možnosti počítačů a začínajícího internetu. Když se vynálezců později zeptali, proč myš nazvali myší, nedokázali na to odpovědět. „V první zprávě jsme to museli nějak nazvat. ‚Hnědá krabička s tlačítky‘ nefungovala,“ řekl k tomu English. „Muselo to být krátké jméno,“ dodal. Když v roce 1971 odešel do Parc Research Centre firmy Xerox, v myši nahradil kolečka kuličkou. Na svém vynálezu English a Engelbart nezbohatli, práva vypršela v roce 1987, pár let předtím, než se z myši stala jedna z nejběžnějších věcí na Zemi.

  • Poznejte Olomouc jinýma očima. Univerzita Palackého zve k návštěvě svých budov i zahrad

    4. srpen 2020
    Parkán Uměleckého centra Univerzity Palackého

    Olomoucká univerzita představila netradičního průvodce po městě. Pobízí v něm k návštěvě svých vlastních budov, zahrad či kaváren. Mnoho z atrakcí je navíc zadarmo.

    Průvodce, který je dostupný na stránkách univerzity, se dělí do tří sekcí: indoor, outdoor a gastro & ubytování. Z vnitřních atrakcí je dobré zmínit například Foucaultovo kyvadlo ve vstupní hale Přírodovědecké fakulty. „Kyvadlo udržuje v pohybu elektromagnet za pomoci čtveřice laserů, které sledují jeho polohu; do budovy jej umístil jeden ze studentů optiky v rámci své diplomové práce,“ píše se v průvodci. V nabídce je i barokní kaple nebo bývalý muniční sklad. Z venkovních míst stojí za to vypíchnout „malou hmyzí zoo“ s geoparkem, a to opět před Přírodovědeckou fakultou. Zajímavá je i botanická zahrada nebo „nejlepší bezplatné panorama Olomouce“, které je k vidění z parkoviště Fakultní nemocnice Olomouc. Najíst a napít se pak můžete v bistru a baru Konvikt. Jak je z názvu patrné, je v bývalém jezuitském konviktu ze 17. století, kde je Umělecké centrum UP. Na konci dne je možné složit hlavu na kolejích univerzity, místa je prý dost.

  • Vědci odchytili velikého luskouna. Má jim pomoct zachránit tento ohrožený druh

    4. srpen 2020
    Luskoun

    Když se mluví o pytlačení exotických zvířat, asi málokdo si představí luskouna. Tento obrněnec je ale nejvíce pytlačeným savcem na světě. Vědci se nyní snaží přijít na to, jak ho lépe ochránit.

    Za „oblibou“ mezi pytláky stojí tradiční čínská medicína, píše britský deník The Guardian. Věří se, že pomáhá proti revmatu, astma, rakovině či neplodnosti. Neexistuje ale žádný vědecký důkaz, že tomu tak je. Přesto je na černém trhu velmi žádaný: organizace African Wildlife Foundation odhaduje, že jen z afrických deštných pralesů každý rok zmizí okolo 2,7 milionu luskounů. Čtyři asijské druhy jsou kvůli tomu na hraně vyhynutí. I proto ochránci a přírodovědci uvítali, když je čínský režim před dvěma měsíci vyřadil z oficiálního seznamu povolených surovin pro tamní tradiční medicínu, píše britská veřejnoprávní BBC. Zatím je ale příliš brzy na to, aby se opatření projevilo i na černém trhu. Zásadní zprávou je proto to, že se přírodovědcům podařilo v Gabonu zadržet velikého luskouna. Váží 38 kilogramů a od hlavy až k ocasu měří 1,72 metru. Ghost, jak jej pojmenovali, by jim nyní měl odpovědět na zásadní otázky. „Víme málo o jejich chování, pohybu a populační velikosti. Kvůli nedostatku informací je pak nemůžeme účinně chránit,“ vysvětluje přírodovědec David Lehmann, jenž Ghosta se svým týmem odchytil. Informace, které zkoumáním živého luskouna získají, by jim pak měly napovědět, jak upravit podmínky v gabonském národním parku tak, aby lépe chránily tento ohrožený druh.

    Přečtěte si taky Dvě vzácné bílé žirafy byly v Keni zabity pytláky a Přísné, ale spravedlivé! Americký pytlák bude za trest jednou měsíčně koukat ve vězení na Bambiho.

  • Zemřel historik, který zachránil starou Havanu. O nutnosti oprav přesvědčil samotného Castra

    3. srpen 2020
    Hemingwayův pokoj v Ambos Mundo v Havaně

    Když obyvatelé kubánské Havany minulý týden vyvěsili bílá prostěradla, dělali tak s láskou. Loučili se s Eusebiem Lealem Spenglerem, mužem, který zachránil starou Havanu. Podařilo se mu to i navzdory autoritativnímu režimu.

    Leal Spengler se narodil roku 1942 do chudých poměrů, přesto vystudoval historii na vysoké škole a věnoval se jí až do konce života. Fascinovalo ho město kolem něj, píše britský deník The Guardian. Nebylo tak divu, když se rozhodl zachránit ulici vydlážděnou dřevěnými kostkami přímo před starým palácem guvernéra. Hrozilo jí, že ji navždy pokryje asfalt. Leal Spengler tomu nakonec zabránil. Zbytek města ale takové štěstí neměl a dál se rozpadal. Díky tomu, že se spřátelil s diktátorem Fidelem Castrem, se mu to podařilo zvrátit. Dostal starou zástavbu na seznam světového dědictví UNESCO a začal shánět v Evropě peníze na opravy. V 90. letech se mu navíc podařilo přesvědčit Castra, aby založil firmu, která by investovala peníze utracené turisty do památek. Začal s hotelem Ambos Mundos, kde psával Ernest Hemingway. A následovaly další. Jako věřící katolík měl obzvlášť slabost pro církevní stavby. Na srdci měl však, jakožto faktický starosta starého města, všechny tamní obyvatele a snažil se jim osobně pomáhat, připomíná americký deník The Washington Post. Po úmrtí Fidela Castra to vypadalo, že by mohl zamířit do vysoké politiky komunistického režimu. Místo toho se ale se svým týmem dál soustředil na záchranu města, a to i kvůli tomu, že mu postupovalo rakovinové onemocnění. Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel tedy vůbec nepřeháněl, když o něm prohlásil, že to „byl Kubánec, jenž zachránil Havanu“.

  • Mexickým telenovelám během pandemie roste sledovanost. Lidem poskytly útěchu v těžkých časech

    3. srpen 2020
    Telenovela

    Mnozí mexické telenovely odepisovali jako příliš staromódní na to, aby mohly soupeřit se streamovacími službami. Na pomoc jim ale nečekaně přišla pandemie koronaviru. Mexičané je totiž začali zase sledovat.

    Dekády jim patřily hlavní vysílací časy, poslední dobou ale začaly ztrácet diváky a televizní šéfové je zatracovali. Teď však, jak píše americký deník The New York Times, jako by je polila živá voda. Miliony Mexičanů se během pandemie vrátily k tomu, co důvěrně znají. Jednoduché příběhy a šťastné konce jim poskytují útěchu v těžkých časech: jen v Mexiku umřelo dosud nejméně 43 tisíc lidí a miliony obyvatel jsou bez práce. „Není tam žádný strach, žádná tragédie, žádné neštěstí. Vím, jak dopadne každá epizoda. Je to bez stresu,“ vysvětluje 75letý Enrique Millán, jenž si cestu k telenovelám našel poté, co se musela přerušit fotbalová liga. Telenovely jsou zároveň častým terčem memů. Znají je tak i mladí lidé, kteří třeba nikdy neviděli jeden jediný díl. „Na rozdíl od Netflixu dáváme lidem jistotu. Víte, co máte od La Rosa de Guadalupe čekat. I ve chvíli, kdy si z ní jenom chcete udělat legraci,“ myslí si tvůrce výše uvedené telenovely Carlos Mercado.

    Podívejte se taky na Milostné životy tučňáků připomínají telenovely, zjistili v Japonsku.

  • Lesům v okolí bajkalského jezera hrozí kácení, zákon už podepsal ruský prezident

    3. srpen 2020
    Bajkal - les

    Ruský prezident Vladimir Putin v pátek podepsal nový federální zákon o cílech a způsobech modernizace a rozšíření dopravní infrastruktury, kterým zrušil povinnost provádět státní ekologickou expertizu dopravních staveb budovaných na chráněných přírodních územích. Píše o tom ruská Novaja gazeta.

    Až do konce roku 2024 se platnost tohoto zákona bude mimo jiné týkat i okolí sibiřského jezera Bajkal, kde ruské úřady plánují rozšiřovat a modernizovat bajkalsko-amurskou a transsibiřskou magistrálu. Změna v zákoně umožní převádět pozemky ze státního lesního fondu do jiných kategorií. Podle názoru kritiků, například ruské pobočky Greenpeace, to v podstatě znamená, že v chráněných oblastech bude možné bez větších omezení kácet. Bajkal přitom od roku 1996 patří do seznamu světového dědictví UNESCO a podobné hospodářské aktivity jsou v přímém rozporu s doporučeními této mezinárodní organizace. Mediální koordinátorka Greenpeace Vasilisa Jagodina na svém blogu upozorňuje, že „institut státní ekologické expertizy je jediný zákonem stanoveným mechanismem předběžného ekologického posouzení hospodářských projektů“. Jeho zrušení znamená, že na chráněných územích bude možné postavit cokoliv, co zákon přímo nezakazuje. Ruské ministerstvo životního prostředí přitom v těchto dnech pracuje na novém a podstatně méně restriktivním výčtu aktivit, které budou v bezprostředním okolí bajkalského jezera zakázány. S výzvou, aby nový zákon nepodepisoval, se na ruského prezidenta obrátila dvě pracoviště Ruské akademie věd, avšak bezvýsledně. Na stránkách Change.org se také objevila petice, k níž se za necelé dva týdny připojilo už skoro 140 000 lidí.

    Podívejte se také na Bajkal je jako zázrak. Jolana Sedláčková vyrazila na cestu zimní Sibiří.

  • Uprchlí velbloudi ničí ploty, požírají úrodu a neteče kvůli nim voda. Majitel hází vinu na místní

    3. srpen 2020
    Velbloud

    Ruský důchodce terorizuje tři vesnice na jihu Ruska. Jeho stádo velbloudů uteklo z farmy a žije volně v okolí. Lidem snědli ovoce a zničili trubky s vodou a plynem.

    Obyvatelé Oranžereje, Fjodorovky a Ninovky v Astrachaňské oblasti Ruské federace tvrdí, že se dokonce bojí chodit venku sami. Jak píše server britské veřejnoprávní BBC, trpí i děti – rodiče jim zakázali, aby si hrály venku. Zhruba osmdesátičlenné stádo velbloudů už stačilo převrátit několik plotů, když se snažilo dostat k ovoci na zahradách. Některé domy přišly o vodu a plyn. Velbloudi se totiž drbali o trubky vedoucí k domům a tím je zničili. Ti, kterým se narodila mláďata, jsou navíc agresivní a útočí na lidi. „Pokud se nějakému podíváte přímo do očí, začne vás pronásledovat a vy mu musíte utéct,“ popisuje místní obyvatelka Jelena Bachtěmjeva pro ruskou agenturu Interfax. Jurij Serebrjakov, jemuž stádo patří, ale za vším vidí chybu v lidech. Zvířata prý nemohou za to, že místní pěstují jejich oblíbený manovec. Ploty podle něj měly být pevnější a trubky neměly být tak blízko u země. Důchodce se nyní snaží velbloudy prodat. Peníze bude potřebovat i na pokuty, úřady mu jich letos udělily už šest. Věcí se začala zabývat i prokuratura.

    Přečtěte si taky Klidné novozélandské předměstí terorizují divoké slepice. Za pandemie se navíc rozmnožily.

  • Skrytý kulinářský klenot. V malém ruském městečku je více kaváren na obyvatele než v New Yorku

    3. srpen 2020
    Umjot

    Na otázku, kde je v Rusku největší kulinářská scéna, by většina lidí pravděpodobně odpověděla v Moskvě nebo Petrohradu. Nejvíce restauračních zařízení na počet obyvatel se ale nachází v jednom malém městečku jihozápadně od hlavního města.

    V Umjotu žije jen 3000 obyvatel a na první pohled jde o všední venkovské sídlo s dřevěnými domy, zahradami, sady a pasoucími se kozami. Zároveň se tu ale nachází více restaurací, kaváren a jídelen na osobu než v New Yorku, Paříži nebo Moskvě. Důvody lze nalézt v nedávné historii regionu. Většina obyvatel města byla před rozpadem Sovětského svazu zaměstnaná v nedalekém závodě na zpracování dřeva. Po jeho zavření místním nezbylo nic jiného než se začít živit zemědělstvím, jejich životní úroveň se tím ale rapidně zhoršila.

    Co ale nakonec město zachránilo, byla federální dálnice Ural, která jím prochází. Dnes se podél této dálnice ve městě nachází desítky kaváren a restaurací. Již počátkem 90. let tu vznikly první bufety, a když místní viděli, jak oblíbené brzy byly mezi projíždějícími řidiči, otevírali mnoho dalších. Už v roce 1994 bylo ve městě více než 400 míst, kde si řidiči mohli dát čaj, šašlik nebo boršč ze zeleniny vypěstované na zahrádkách u domů.

    Zpočátku se jednalo často jen o plastové židle rozestavěné kolem grilu, dnes se tu nachází 78 restaurací, každá se svou osobitou atmosférou a vyhlášenou specialitou. „Běžnému návštěvníkovi z velkého města se mohou tyto kavárny zdát zábavné díky jejich ručně vyráběné výzdobě, venkovním toaletám a křiklavým názvům. Ale to vše je součástí kouzla,“ popisuje pro web Calvert Journal fotograf Michail Lebeděv, který městečko dokumentoval. I navzdory tomu ale prý nabízí skvělé ruské domácí jídlo a hřejivou atmosféru.