Pořád milujeme Lindgrenovou, shodují se děti i rodiče. Jaké další dětské knihy mají rádi?

10. květen 2017
Ilustrace z knihy Děti z Bullerbynu autorky Astrid Lindgrenové

„Astrid Lindgrenová chápe, co je na dětství dětského,“ říká básnířka Olina Stehlíková o své nejoblíbenější autorce dětských knih. Výtvarník David Böhm, ilustrátor oceňované knihy Hlava v hlavě, miloval encyklopedie pro zvědavé děti Už vím proč. Jaké dětské knihy si zamilovali spisovatelka Petra Soukupová nebo publicista Ondřej Nezbeda? Co předčítají dnes svým dětem?

Astrid Lindgrenová i Bertík a čmuchadlo
Doporučuje spisovatelka Petra Soukupová

Nejlepší dětské knihy bych chtěla jmenovat hned čtyři, ale všechny jsou od Astrid Lindgrenové. Pipi Dlouhá punčocha a Ronja, dcera loupežníka pro nejlepší (nejen) dětské hrdinky, Děti z Bullerbynu jako vysněný svět k žití a Bratři Lví srdce, kniha, která mě hrozně zasáhla tím, že začíná smrtí dvou dětí. Podobně se mě dotklo ještě Říkali mi Leni.

Své dceři nekupuji skoro žádné knihy, protože má spoustu po nás, čtu jí teď Děti z Bullerbynu, vyprávěla jsem jí svoje Bertík a čmuchadlo a Tomáš jí čte knihu od Magdy Reifové Kde se schovávají pohádky.

Pohádky z LSD a Už vím proč
Doporučuje výtvarník a ilustrátor David Böhm

Mezi mé nejoblíbenější knihy patřily Procházky pana Pipa od Stanislava Holého. Nevím, jestli si to všichni vybaví, byl to takový střední formát se šedesátkovými LSD ilustracemi. Bylo to o chlapíkovi, který prostě chodil s trumpetou a třeba se přetroubil na další kopec. Bylo to hodně snové a veselé. Myslím, že Holý dělal také pozadí Studiu kamarád, takže ta vizualizace je hodně známá.

Měl jsem rád i sérii Už vím proč a ten typ knížek, které vysvětlovaly, jak se třeba staví dálnice. Přesně si vybavuji, jak mě bavily schematické dvojstrany. Například jak se vyrábí tužka: na začátku najely smrky do továrny, přidal se grafit, pak se to různě drtilo, smíchávalo, na konci se přidal takový stylizovaný panáček s cedulí s nápisem „Konec“.

Procházky pana Pipa – Stanislav Holý

Moje děti jsou v různých věkových kategoriích, takže každý má rád něco jiného. Starší kluci přečetli celého Harryho Pottera, Hobity a tak dále. Z těch vyloženě dětských, ilustrovaných knížek nedokážu popsat jednu, ale bavila nás série, která teď vychází v Baobabu – města od Miroslava Šaška. Kluky taky baví Kuba Tuba Tatubam, napsala to Jana Šrámková, kreslil Jiří Pošívač. Moje knížky dětem ukazuji vždycky předtím, než jsou venku, a občas se poradím. Myslím, že je baví, jak ty věci vypadají předtím, než je vytiskneš.

Lindgrenová chápe, co je na dětství dětského
Doporučuje básnířka a editorka Olina Stehlíková

Nemám jen jednu jedinou nejoblíbenější knížku. Já i moje dcery (osmiletá a desetiletá) máme rády všechny knížky od Astrid Lindgrenové. Připadá mi na ní skvělé, že její knihy mohou s dětmi růst. Najdou se u ní pohádky pro předškoláky – Marinka nebo Strašidlo Sušinka. Potom pro větší děti – asi všichni znají Pipi Dlouhou punčochu jako povinnou četbu, ale myslím, že je to skvělá knížka. Ronja, Lota z Rošťácké uličky. Pak můžete jít výš a dál k náročnějším a leckdy i smutnějším textům, jako jsou Bratři Lví srdce, Mio, můj Mio. Děti z Bullerbynu asi jmenovat nemusím. Teď nedávno vyšel soubor pohádek Astrid Lindgrenové, které čeští čtenáři moc nemohli znát, to jsou strašně smutné a intenzivní pohádky. Je zajímavé, že v Lindgrenové není jen ten prosluněný pól Dětí z Bullerbynu, ale i mnohem temnější zákoutí.

Dokázala vystihnout to, co je na dětství dětského, nehledě na období nebo století, ve kterém se vyrůstá. Nechci, aby to působilo vznešeně, ale dětská psychika a dětský svět je pořád stejný, ona měla vzácný dar, že to dokázala najít, podchytit. Přesně to, co děti baví a zajímá. Je to současně vtipné i hluboké, její příběhy nejsou jen roztomilé, ale leckdy i velice dramatické. Lindgrenová umí ukázat, jak svět pro děti vypadá. Proto je pro ně atraktivní i dneska, protože se dětem prostě uměla přiblížit.

Lichožrouti žijí za naším sádrokartonem
Doporučuje novinář a spisovatel Ondřej Nezbeda, nositel ceny Objev roku Magnesia Litera 2017

Moje oblíbená knížka z dětství se jmenuje Zajatci pardálí soutěsky, vyšla v edici Knihy odvahy a dobrodružství. Zasáhnul mě ten příběh, kdy se skupina dětí vydá na výlet – už si nepamatuji, jestli chtěli utéct z domova, nebo jen šli za dobrodružstvím – a napadne sníh a v soutěsce je to zavře. Musí tam strávit velmi tvrdou zimu, kdy skoro umírají hlady, pak zjistí, že je jeden z nich zradí, a musí obětovat život. Tahle kniha mě zasáhla – jde o děcka, kterým jde o život a musí řešit situace, kterým jinak musí čelit dospělí. Takhle si to interpretuji zpětně, ale předtím jsem to četl prostě jako obrovské dobrodružství.

Lichožrouti – Pavel Šrut

Máme dva kluky, šestiletého a tříletého. U nich to teď vyhrávají Lichožrouti, bez ohledu na to, že teď jsou zfilmovaní. Začali jsme je číst už před dvěma lety. Mezi koupelnou a kuchyní máme takový dutý prostor mezi sádrokartonem, naši kluci věří, že tam lichožrouti žijí. Podle toho, jaký máme bordel v ponožkách a oni ani my nemůžeme najít tu druhou do páru, tak kluci věří, že u nás má sídlo sám Dederon.

Samota není zlej
Doporučuje Tereza Booth, majitelka knihkupectví zaměřeného na dětskou literaturu

Měla jsem ráda Barevného koníčka o klukovi, který kreslí koně, ale v jiné barvě, než koně mají. Posílají ho na různá vyšetření, k ředitelovi, k psycholožce, zkoumají ho. Vyhraje pak soutěž v galerii a je najednou výjimečný, všichni ho pak obdivují.

Ze současných se mi líbí komiks Námořník a Peka. Je to o námořníkovi, který si jde do města koupit tričko. Nikdo si nevšímá toho, že je polonahý, všichni jsou na něj slušní. Když už je ve městě, nechá si udělat tetování, má věrného přítele, psa Peku, chodí do kostela. Líbí se mi ten druh humoru a úžasné ilustrace.

Tereza Booth, majitelka knihkupectví zaměřeného na dětskou literaturu

Líbí se mi také Samota není zlej, ta mi hodně připomíná moje dětství. Jsou tam i ilustrace, ve kterých poznávám hrneček, který měla moje babička. Samota se mi líbí hlavně proto, že hlavní hrdina se přestěhuje do nového prostředí a najde tu novou rodinu.

Pejsek a kočička na vinylu
Doporučuje spisovatelka Bianca Bellová, nositelka ceny Kniha roku Magnesia Litera 2017

Byla jsem takový pažravec, co se týče čtenářství. Jako dítě jsem četla i Americkou manželku Ed McBaina, Medojedka. Ale když jsem byla hodně malé dítě, milovala jsem Pejska a kočičku, Václava Čtvrtka, Boženu Němcovou, erbenovky – takové ty hodně klasické pohádky. Když jsem byla nemocná, měla jsem ve zvyku pouštět si pohádky na vinylech. Znala jsem je nazpaměť. Třeba Högera, který namluvil Pejska a kočičku: „To bylo tenkrát, když spolu ještě Pejsek a kočička hospodařili.“ To je tak klasická pohádka, že ji měly rády i moje děti.

Jsme bilingvní rodina, pohádky dětem hodně vozila babička z Anglie. Nejradši měly Gruffalo nebo Very Hungry Caterpillar. To jsou oboje velmi povedené dětské knížky.

Povídání o pejskovi a kočičce, nakreslil a napsal Josef Čapek

Divné postavičky Alžběty Zemanové
Doporučuje výtvarnice Juliána Chomová, autorka ilustrací ke knize Hafanova dobrodružství (Nejkrásnější česká kniha v kategorii Literatura pro děti a mládež)

Měla jsem ráda Ferdu Mravence. Ta knížka byla z hrubé lepenky s otvory, přes které jsem viděla na další list. Potom pohádky bratří Grimů, Krtka, Maxipsa Fíka. Bylo toho samozřejmě víc, teď mě napadly tyhle tituly. Myslím, že jsem jako dítě nerozlišovala, co je skvěle napsané a co ne. Vnímala jsem knihy a pohádky jako celek, samozřejmě doteď mám v hlavě víc ukotvené vizuály postaviček spíš než celistvé příběhy.

Nejkrásnější dětská kniha se mi mění z roku na rok. Podle toho, co nového a zajímavého vznikne. Mám ráda originální stylizace a důvtip. Z tvorby pro děti mě dlouhodobě baví svět Alžběty Zemanové, například její knížka Sůva. Alžběta je autentická, charaktery, které kreslí, nemají obdobu. Jsou vtipné, divné a úplně jiné než jakékoliv postavičky, které dítě mohlo vidět.

Další články autora