Porn groove. Když soundtracky k pornu byly ještě sexy

9. červen 2017
z filmu Hluboké hrdlo

Pořádný sex na filmovém plátně má vždycky svůj soundtrack. Když se ozve backbeat, kytarové kvákadlo a basa spustí slapový rytmus, je nad slunce jasné, že nastal čas k žhavé akci. Waka čiki – waka čiki. Za to, že funk a sex patří k sobě, může hudební žánr porn groove, který zpopularizovaly lechtivé filmy v zlaté éře pornoprůmyslu ze sedmdesátých let. Mohutné kníry i pubické ochlupení jsou už z módy. Tenhle sound ale vzrušuje dodnes.

Sousloví soundtrack k pornofilmům dnes nejspíše vzbudí sotva pobavený úsměv nebo ho rovnou někdo označí za oxymóron. Filmy se sexuálním obsahem jsou dnes obyčejně nízkonákladové produkty malých studií či rovnou amatérů a s hudebním doprovodem se tvůrci porna vůbec neobtěžují. K navození autenticity – které si dnes diváci v pornu cení nejvíce – totiž není potřeba. Bývaly ale doby, kdy se v tomhle byznysu pohybovaly velké peníze a odpovídaly tomu i produkce snímků. Na začátku sedmdesátých let rostly v USA jako houby po dešti erotická kina a filmy, které v nich běžely, měly často velkorysé rozpočty i nečekané umělecké ambice. A nezapomínaly ani na řádný hudební doprovod. A čím lepším doprovodit sex než žhavým a svůdným funkem?

Ve stejné době vládly kinům akční snímky s drsnými afroamerickými hrdiny, k nimž dělaly doprovod největší hvězdy černé hudby jako James Brown, Isaac Hayes nebo Curtis Mayfield. Funkové groove si ale oblíbili i v nižších patrech filmového průmyslu. Těžko říct, koho prvního napadlo použít funk jako soundtrack, brzy se ale začal používat velmi často. Nejprve v kinech samotných, později i při tvorbě soundtracků. Pamětníci přiznávají, že skladby jako instrumentálka Green Onions od Booker T. and the M.G.’s se tehdy používaly zcela bez licencí. „Většinu času jsme kradli. Nezapomeňte, že tehdy jsme byli ještě pořád v podstatě mimo zákon, takže i soundtracky k našim filmům se pohybovaly v šedé zóně,“ vzpomíná v článku na portálu RedBull herec a producent William Margold. Teprve v okamžiku, kdy pornofilmy díky rostoucí síti kin vydělávaly, se mohla začít točit původní hudba.

Na konci šedesátých let přestal v Americe platit tzv. Haysův kodex, určující od dvacátých let hranice nepřekročitelných tabu ve filmovém průmyslu. Z Evropy ve stejnou dobu přicházela vlna artových dramat s otevřenou erotikou (Jsem zvědavá žlutě, Camille 2000). Pornofilmy v USA definitivně vykoukly z postranních uliček hanby v roce 1972. Snímky jako kultovní halucinační podívaná Za zelenými dveřmi nebo komediální Hluboké hrdlo slavily úspěchy i mimo pornokina a nedílnou součástí jejich kouzla byly i skvělé soundtracky. U prvního jmenovaného doprovází ambiciózně pojatá hudba Daniela Le Blanca film bez dialogů, v druhém případě údajně režisér Gerard Damiano stříhal film podle hudebního doprovodu Louise Peraina, aby lépe vynikl rytmus scén pohlavního aktu. Pokušení zkusit si trochu jiný soundtrack neodolal třeba ani legendární funkový bubeník Bernard „Pretty“ Purdue, který v roce 1974 natočil hudbu k filmu pro dospělé Lialeh a stvořil jeden z pokladů porngrooveového žánru.

Zlatá éra velkorozpočtových pornofilmů ale trvala jen do konce sedmé dekády. Nástup videopřehrávačů zabil kina a ze sledování porna se stala čistě soukromá záležitost. Nikdo už nevyžadoval umělecké přesahy a rafinované scénáře a samozřejmě ani pořádnou původní hudbu. Živé funkové kapely nahradily syntezátory a jejich podstatně lacinější produkce. Byť i časy všeobecného úpadku porna zrodily svoji soundtrackovou legendu – jeden z pionýru elektronické hudby a stylu Hi-NRG Patrick Cowley stvořil na přelomu sedmé a osmé dekády několik kultovních doprovodů ke gay pornofilmům. (Později byly posbírány v kolekci School Daze.)

Deep Note: Music Of 1970s Adult Cinema

V novém tisíciletí začali internetoví surfeři objevovat zapomenuté poklady hudební minulosti a funkové soundtracky k obskurním pornofilmům se staly něčím na způsob zlatého grálu. Na vlnu popularity šířící se z internetových blogů a ilegálních uložišť promptně zareagovali vydavatelé a na trhu se objevily kompilace se svůdnými názvy jako Pussy Brats: Vintage American Adult Film Soundtrack Music, Deep Note: Music Of 1970s Adult Cinema či Wakka Chikka Wakka Chikka: Porn Music for the Masses. Fascinující éru porn groovu začaly mapovat archivářské labely jako Light in the Attic nebo Secret Stash Records, vydávající reedice kompletních filmových soundtracků ze zmíněné doby.

Dnes se dá s trochou nadsázky říct, že sedmá dekáda v pornu je definitivně zmapována a nic moc překvapivého už z historického hlediska nenabízí. Vzrušení z neobjeveného možná trochu opadlo, rozhodně to ale posluchačům nebrání, aby se ponořili do archívů a užívali si svůdné groovy skladeb jako Love Muscle, The Beaver Hunter nebo Chocolate Pleassure. Ať už sami, nebo s někým druhým.

Další články autora