„Posly smrti jsme my lidi.“ Kvarteto Sýček vysílá krautrockový apel k ochraně ohroženého druhu

7. prosinec 2017

Českobudějovické kapele Sýček v neděli vyšlo nové album I. a rozhodně se jedná o jednoho z kandidátů na nejlepší českou kytarovou nahrávku roku. Ještě než Libor odjel na křest nové desky Kalle a Jára zpátky na jih Čech, popovídal jsem si s částí kapely v areálu Karlínských kasáren o nahrávání debutu, scéně kolem labelu NAAB i snaze zachránit sýčka pro další generace.  

Vy jste se už hodněkrát zmínili o tom, že chcete pomáhat záchraně ohroženého sýčka v Česku. Vznikla kapela i za tímhle účelem?

Libor: Primárně za tímhle účelem nevznikla. Ten název jsme vybrali hlavně kvůli symbolickým konotacím, protože v Řecku to byl symbol moudrosti a v Římě smrti. Postupně jsme zjistili, že je to jeden z nejohroženějších druhů sov na našem území, takže nějaký apel tam určitě bude. Třeba 26. ledna budeme koncipovat křest desky jako benefici, v rámci které přijde i Martin Šálek z ornitologické společnosti a budeme se snažit vybrat nějaké peníze na jeho podporu.

Jára: Název ale vznikl dřív, než jsme se dostali k informacím ohledně ohrožení sýčka.

Jak se vám v tom daří?

L: Nejsme environmentální kapela, na koncerty jezdíme normálně autem. Jak se ale s celou tou tematikou seznamujeme, zjišťujeme, že je potřeba zdůrazňovat, že když nějaký tvor vymře, je to zásluha člověka.

J: Bavíme se o tom s lidmi na koncertech, takže to téma neustále oživujeme.

V neděli Sýčkovi po roce a půl od posledního EP vyšla deska pojmenovaná I. Jaký máte pocit teď, když už je konečně venku?

L: Určitě je to úleva, trochu předvánoční dárek. Už teď makáme na nových věcech, takže pro nás je ta deska tak nějak ukončená.

První singl z desky se jmenuje Rozcestí. Vyskytli jste se během vzniku alba na pomyslných rozcestích, nebo bylo všechno podle vašich představ?

L: Musím říct, že jo, protože jsem měl ten koncept už trochu v hlavě. Nahráli jsme asi devět písniček, ale délku vinylu jsme přesáhli, takže jsme museli škrtat. Vybrali jsme pět, které jsme sloučili do toho konceptu. Směřují do psychedelie, krautrocku… To byla ta hranice. Zbylé písničky nechceme zatracovat, třeba vyjdou za půl roku na kazetě.

Nejenom názvem mě zaujal track Evropan. Kdo se skrývá v jeho názvu?

L: Ten text je taková aluze na jeden text Psích vojáků, který napsal Jáchym Topol, ještě než začali hrát. Je to moje interpretace toho songu, každý posluchač si to může rozluštit podle svého. Název je samozřejmě trochu zavádějící, není to nic proti uprchlíkům nebo o panevropství, to vůbec ne. Je to spíš vnitřní než vnější pocit.

Deska týdne: „Kde jsou mí psi,“ ptá se na své debutové nahrávce krautrockový Sýček

Syček

V Českých Budějovicích kapely nikdy neměly přehnanou obavu z boosterů ani jiných efektů, stejně tak s otáčením poťáků hlasitosti až úplně doprava. A nová místní kapela Sýček to jen potvrzuje. Na svém debutovém albu I. se vydává dobýt českou shoegazeovou scénu.

Album je protkáno krautrockovými rytmy a kytarovým noisem. Když jsem ho poslouchal, připadalo mi, že poklidně medituju a zároveň se zbavuju vzteku. Jaké emoce a vzkazy jsou v něm ukryty podle vás?

J: Pro mě osobně je to nahrávka, kterou když jsem si přehrával, tak jsem u ní byl schopný třeba pracovat na počítači. Neohraje se mi způsobem, kterým se mi ohraje spousta jiné muziky, kterou už nemůžu při práci poslouchat. Souhlasím, že je to meditativní hudba.

Ptám se trochu i proto, že mě vůbec nejvíce baví poslední sedmnáctiminutový kytarový očistec Vítr. Ta písnička zní, jako byste se dostávali do postupného transu…

L: Je to určitá mantra. Na koncertech ji hrajeme ještě déle a je to takový vrchol našeho snažení – najít co nejméně tónů, udělat minimalistický riff, který pak táhneme třeba dvacet minut, a udělat nějaký ten šamanský tanec. To se nám na desce celkem podařilo.

J: Do transu jsme se dostávali, bylo to na závěr samotného dvoudenního nahrávání ve studiu a atmosféra už byla nejuvolněnější, což je na písničce i stopáži znát. Nahrát sedmnáctiminutovou písničku je těžké, je potřeba se k tomu uvolnit.

V jejím závěru se do kytarového feedbacku poprvé a naposled ozývá zpěv pravého sýčka. Je to optimistický závěr, záblesk naděje pro ohrožený druh?

L: Myslím si, že je to takový apel. Použili jsme tam dva samply, které nám poslal právě ornitolog Martin Šálek. Jeden je varovný hlas samice, která hlídá svá mláďata, a ten další zpěv samce, který si vymezuje své území. Tím chceme říct, že sýček tady je a kašle na lidi, kteří ho ničí. Sýček není posel smrti, to spíš my lidi. To jsme chtěli zdůraznit.

J: Není to úplně optimismus nebo pesimismus, je to apel na to, že se děje něco špatného.

Rozhovor v jeho plném znění můžete slyšet v přehrávači umístěném na začátku článku anebo ve vysílání Radia Wave.

autor: Jakub Šponer
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.