Postpunkoví LIFE: Strháváme strup emocím. Nová deska je více osobní, řeší duševní zdraví i samotu

Vaše nové album A Picture of Good Health vychází 20. září. Říkáte, že to bude politická, ale zároveň osobní deska. Co to znamená?

Mez Green: Bylo štěstí, že jsme tentokrát měli tolik času ve studiu jako nikdy předtím. Při nahrávání našeho prvního alba Popular Music jsme neměli dost peněz, takže jsme nahrávali postupně, singl za singlem, a výsledkem byla spíše taková koláž. Picture of Good Health jsme dávali dohromady čtyři týdny v kuse, což se pro nás ukázalo jako doba velké sebereflexe. Obzvláště v textech písní se projevuje šest měsíců nejen mého života, ale i života ostatních. Namířili jsme mikroskop sami na sebe a snažili jsme se být odvážní především v tématech duševního zdraví a tematizovat naše osobní problémy a životní situace.

Life - A Picture of Good Health |foto: Afghan Moon

Tvrdíte, že psaní textů k novým písničkám bylo jako strhávat si strup. Zajímalo by mě, jestli to bylo o té bolesti, kterou při tom člověk cítí, nebo spíše o zvídavosti, co se schovává pod kůží?

Mez: Pro mě to bylo o postupném přijetí toho, co vlastně cítím. Bylo to jako strhávání strupu, protože jsem ze sebe potřeboval něco shodit, abych mohl uvolnit svoje pocity. Myslím si, že ostatní z kapely na tom byli stejně. Svým způsobem to bylo až terapeutické. Při nahrávání byly situace, kdy všichni byli sklíčení z tématu písně, o němž jsme právě zpívali. Často jsme se nechali unést našimi démony, ale snažili jsme se s tím pracovat, často i vtipným způsobem, aby výsledným pocitem byla spíše naděje než něco, co tě v negativním smyslu sestřelí.

Jste DIY kapela. Máte svůj vlastní label Afghan Moon, jste sami sobě manažery, plánujete si turné a podobně. Jak to zvládáte?

Stewart Baxter: Jsme DIY kapela už léta. Děláme si všechno – máme svůj label, staráme se o tisk, navrhujeme si vlastní merchandise, grafický design apod. Všechno je pod naší kontrolou. Teprve v posledním roce máme manažery, agenty a podporu labelu PIAS, ale i tak je všechno pod naším DIY managementem. Jak kapela roste, není v lidských silách, aby to zůstalo jen na nás. Stále držíme kormidlo lodi, děláme rozhodnutí společně, včetně těch kreativních, ale určitou část už sdílíme s lidmi, kterým věříme. Bez nich bychom nemohli koncertovat po celém světě. Přesto je pro nás důležité, abychom se nikdy naší nezávislosti nevzdali a stále ji měli pod dozorem. Jsme pyšní na to, co jsme vybudovali. Dostali jsme se tak daleko jenom pomocí vlastní sil, píle a peněz. Nikdo nám nic nedal zadarmo.

Nedá se přehlédnout, že ve Velké Británii a Irsku punková a postpunková scéna nabývá na síle. Čím to je?

Stewart: Politická situace všude po světě se zdá temná a depresivní. Různé ultrapravicové a fašistické síly jsou stále populárnější. Oživení punkové hudby, ale ne jenom té, jejího étosu, filozofie, nevraživosti, ale i potřeba projevit se a volání po změně jsou jednou z reakcí na současnou politickou situaci. Na špatných časech je dobré to, že vedou k upřímné a vitální tvorbě, která může něco aspoň částečně změnit.

Lydia Palmeira: Vzrušující na této nové punkové vlně je, že se nejedná o chabé předělávky nebo napodobování starých časů. Dnešní scéna je pozitivnější. Punk není o agresivní hudbě, ale o ideálech a tom vyjádřit, čemu věříme, a sdílet to s dalšími lidmi. Je skvělé být toho součástí.